Proč neběháš?

Proč neběháš?

Pokud se věnujete jiným sportům a běhání moc nemusíte, tak si ani na otázku nemusíte odpovídat, je to v naprostém pořádku. Každý má dělat sport, který ho baví, těší, naplňuje. Tato otázka je namířena spíše na nesportovce, kteří nejenže rezignují na jakoukoliv pravidelnou a systematickou fyzickou aktivitu, ale také hledají spoustu výmluv, proč to nejde – a je jedno jestli běh, nebo cokoliv jiného. V tomto článku najdete několik nejčastějších výmluv, proč lidé neběhají.

Běhání patří mezi nejpřirozenější druhy pohybu a navíc nevyžaduje žádnou speciální výbavu. Běhat může skoro každý. Kdo běhat nemůže, ten to ví. Buď má velkou nadváhu a byl by to až moc velký zápřah na kardiovaskulární a pohybový systém, v tom případě se snaží o rychlou chůzi, nebo má jakýkoliv jiný zdravotní problém a od lékaře nemá běh doporučen.

Co ale s člověkem, který nic nedělá, a jenom si celé dny pohodlně hoví na pohovce u televize? Je přitom (zatím) zcela zdravý. Proč by taky měl něco dělat? Vždy si jde jeden týden v roce zalyžovat (když to zrovna kvůli situaci COVID jde), 3x za léto si zaplave (když jsou zrovna bazény otevřené), jednou za půl roku jde do fitka (když se tam zrovna může), a dělá ze sebe obrovského sportovce. Také znáte takové specialisty?

Takové případy „donutit“ třeba k běhání, k jakožto nejdostupnějšímu sportu, který může provozovat opravdu skoro každý, je nadlidským úkolem. Navíc, když podobně smýšlející lidé mají různé teorie, přesvědčení a řadu předsudků.

Nejčastější výmluvy, proč lidé neběhají

Běh pro mě není vhodný, po 200 metrech se hned zadýchávám, je mi špatně a hrozně se potím.

  • Toto je typický problém většiny začátečníků, kteří to při prvním (nebo i druhém, třetím, čtvrtém) výběhu „přepísknou“. Tepovka vystřelí nahoru, zpotí se, přehřejí (i často vlivem neznalosti, jak vrstvit oblečení při běhu) a neudýchají to. Zřejmě si vzpomenou na krásná školní léta, kdy je paní učitelka nutila bez jakékoliv dlouhodobější přípravy do olympijských výkonů na 1 či 3 km.
  • V tomto případě lze doporučit ze začátku raději rychlou chůzi nebo jogging založený na důležitém principu: Pokud se vám zdá, že běžíte pomalu, ještě zpomalte.

Běh mi nejde, běžím jako hlemýžď a ne a ne zrychlit.

  • Je chyba si myslet, že se ze začínajících běžců stanou po pár trénincích šampióni a ty roky nic nedělání se hravě vymažou. Trpělivost by měla být devízou běžců na dlouhých tratích. Zlepšení přijde, ale spíše pozvolna, postupně, v delším časovém horizontu. Takový proces je naprosto v pořádku.

Mám náročnou práci a ještě k tomu rodinu, z práce se vracím dost pozdě a jsem vždycky hrozně unavený.

  • Pro člověka časově vytíženého (nebo který je často ve stresu) je nutnost věnovat se sportovní aktivitě ještě akutnější než u jiných lidí. Každý z nás by měl umět zdravě relaxovat. Rekreační sportovní aktivita je jedním z nejlepších řešení.
  • Pokud opravdu máte málo času, vždycky jde něco vymyslet a upravit si svůj time-management. Můžete zkusit běhat jen několikrát týdně podle plánu pro kravaťáky – o víkendu si čas určitě najdete a jeden trénink v pracovním týdnu se do programu určitě vleze také.
  • Případně zvažte možnost běhat v odpolední přestávce nebo těsně po skončení pracovní doby, třeba se v práci převléct do „běžeckého“ a autem zastavit u oblíbené trasy, odběhnout si to a vrátit se domů, kde se můžeme věnovat rodině.
  • Případně běhat z práce / do práce, nebo si přivstat a zkusit ranní běh.

Zbytečná ztráta času!

  • V tomto případě snad není co komentovat, protože si dovolím tvrdit, že jakákoliv správně zvolená sportovní aktivita provozovaná ve správné míře je z hlediska přínosu pro tělo i pro mysl hodnotnější, než například koukání do televize a spousta dalších činností, které často před sportem preferujeme.

Aerobic, hopsání či cvičení před televizí ano, ale běhání?

  • Nic proti aerobicu nemám, ani proti cvičení doma, právě naopak, patří k velmi důležitým součástem snad každého sportu. Na druhou stranu se však nesmí opomíjet ani pobyt na čerstvém vzduchu. Proběhnout se po lesních cestách daleko od hluku města je přeci mnohem lepší, než být pořád uzavřený v bytě.

Nechci mít kvůli běhu poškozené klouby a kosti.

  • Toto je poměrně častá výmluva. Při normální tělesné hmotnosti s kvalitními běžeckými botami, a nutno podotknout ještě při dodržení správného běžeckého stylu a intenzity běhu, je nebezpečí minimální. Jako u všeho závisí na míře. Člověk by se měl znát a měl by běhat hlavně pro zdraví. Pokud si člověk vybere jiný sport (nebo mu je doporučen odborníkem), který je dle jeho pohledu šetrnější, nevidím v tom žádný problém. Ten nestává až v okamžiku, kdy se tato výmluva stává nástrojem ke kompletnímu nicnedělání. Nulová fyzická aktivita je jednoznačně dlouhodobě spojována s přibíráním na váze, řídnutím kostí a dalšími problémy nejen kosterního aparátu.

Nebaví mě to. Klidně bych běhal pravidelně, ale nudím se u toho.

  • Takže v tomto případě stačí jen trochu motivace! Každý ji máme individuální – někdo věří, že mu běhání zlepší zdraví, pomáhá uvolnit se, někdo si potřebuje stanovit konkrétní cíl, například uběhnout maraton.
  • Zaveďte si běžecký deníček nebo si stáhněte aplikaci, pokud běháte s telefonem nebo sporttesterem, kde si budete evidovat kilometráž a čas každého tréninku. Až uvidíte zlepšení, bude vás to motivovat s během nepřestávat. Spousta začátečníků nemá tušení, zda se zlepšují nebo ne (případně jak moc), protože to subjektivně nepoznají a myslí si, že jsou stále v bodě 0.
  • I když toho nejsem velkým zastáncem, někomu vyhovuje poslouchat hudbu při běhu.
  • Běhejte ještě s někým, najděte si někoho do běžeckého páru. Můžete si povídat a také se navzájem motivovat k pravidelným tréninkům. Když máte parťáka, tak se přece na domluvený trénink tak snadno „nevybodnete“.

Existuje samozřejmě ještě spousta dalších výmluv, které si za svůj život od druhých poslechne běžec nekonečně mnoho. To však není důležité. Podstatné je, aby si každý našel ten svůj sport (nemusí to být zrovna běh), který mu bude dělat radost a bude mu pomáhat na běžecké cestě životem 😉

A na závěr se hodí jeden bezvadný citát:

Ten, kdo se tě ptá, proč běháš, sám nikdy neběhal. Ten, kdo se tě ptá, proč miluješ, sám nikdy nemiloval. Jen běžci a milenci vědí proč, ale nedokážou své vnitřní pocity popsat těm, kdo stojí mimo. (Joe Henderson)

Napsat komentář – 13 komentářů

Proč neběháš? – 13 komentářů

  1. Lilu napsal:

    velmi trefne napsano….
    je to vsechno jen vymluva. Kdo zkusi beh, nikdy se ho uz nevzda. I kdyz pravda je, ze se musi zacit pomalu a pridavat jen postupne!

  2. Marty napsal:

    Protože jezdím na bruslích, chodím plavat, navštěvuji fitness centrum a chodím běh…aha, já vlastně běhám:).

  3. Gabča napsal:

    Tak já mám problémy s koleny a můžu říct všem,kteří to mají jako výmluvu,že pro mě je daleko horší to „hopsání“ v tělocvičně než si jít zaběhat. Neutíkám ohromnou rychlostí,snařžím se moc nekrčit kolena,aby mě nebolely. Takže výmluva typu: bolí mě u toho kolena! Je blbost. Záleží na tom jak se přizpůsobíte a upravíte běh, tak aby jste se cítili dobře. :o) Takže běhání je prostě nejlepší druh sportu!!!:)

  4. admin napsal:

    S tím naprosto souhlasím 😉
    Jak již bylo napsáno, důležité jsou kvalitní běžecké boty a také styl běhání s následnými došlapy na povrch. Pokud je všechno v „normě“, nemusíme se zrovna o tohle bát.

  5. Lilu napsal:

    presne! kdyz se chce – vsechno de…

  6. R.Adamec napsal:

    Pro začátečníky je jedna nejdůležitější rada. Běžet pomalu a vždy jen tak dlouho, dokud je to příjemné. Potom je šance u běhání zůstat.

  7. Gabča napsal:

    Ahojky.Tak jsem s běháním musela skončit:( Bolest kolen byla větší 🙁 Ale i tak nesedím doma a snažím se hledat alternativu a to inline a kolo.Kdo váhá,jestli běhat nebo ne. Běhejte,když můžete. Je to nejlepší odreagování.

  8. Caryfuk napsal:

    Beh byl uzasnej na stredni jsem vypadal jak valecek. Pak jsem se sebral a dal se do behu do roka jsem behal 10 km do 50 minut. Dva roky jsem makal jak sroub pak jsem musel na pul roku vysadit kvuli zraneni pred pul rokem jsem opet zacal a jsem v zivote opet stastnejsi. Otevrena step! Sokol na zapesti! A vítr ve vlasech pratele! Miluju to, je to jako droga, kez mi zdravi a telo jeste dlouho doprava tento sport!

  9. lisa napsal:

    před třema rokama sem běhala ve škole a chodila na závody…pak to učitelka nějak nepraktikovala a tak mě samotnou nenapadlo proč jít běhat…jen tak…
    nedávno sem byla…jak bylo v úvodu,po 200 metrech sem byla kaput a kilometr sem nedoběhla…
    předevčírem to samý…
    včera se to změnilo…rady sem si vzala k srdci a počítala si kroky,výdechy a nádechy,držet tělo rovně a hlavu vzpřímenou…pomohlo to…2 kilometry bez píchání v boku a nedostatku kyslíku…neska pudu zase…
    fakt je to droga,nechci se toho vzdát 😉

  10. Reinhard napsal:

    Je mi 33, když jsem byl kluk na základce, běh odkudkoliv kamkoliv nebyl problém… ale běhat už jsem asi od gymplu nemusel. Běžně všude, kam lze dojít, chodím, nemám auto, autobusy také zrovna nemiluju. Chodím rád rychle – 4.6 km za 37 minut. (denně cesta do práce, tak to mám opakovaně naměřeno). Přítelkyně začala běhat kvůli hubnutí. Mě hubnutí vcelku netáhne (jím pořád jako „prokopnutej“, ale bez problémů, asi díky chůzi, spaluju) , ale sám svobodný běh a ten pocit volného běhu krajinou, to mě přitahuje. Pořídil jsem si nové boty na běhání s tím, že to chci nejen zkusit, ale postupně se dopracovat k delším trasám. Dneska jsem si šel s krokoměrem projít trasu, kterou bych rád běhal. Kopec lesem, po louce, vesnicí… Jenže, když jsem měl za sebou 2.2km, přišel slejvák. Tak jsem to vzal rychle pod stromy. A pak se pozvolna rozběhl z kopce. Prostě nějak se mi běželo samo, mohl za to déšť i ten kopec. Já vím, houby námaha, ale mělo to ohromný efekt: kvůli mokrému povrchu jsem byl nucen dělat kratší kroky, abych z kopce neuklouzl. Dostal jsem se tak nejspíš k tomu, co by se dalo nazvat „tím správným krokem“, kdy jsem měl došlapy jen těsně před úrovní ramen. Po seběhnutí kopce jsem rozehřátý už steným stylem pokračoval i po rovince. Dýchání pravidelné, žádný chvat, pooommmaličku doběhnout k baráku… A tak mám díky dešti a kopci první dva kilometry běhu za sebou. Těším se na další, tentokrát už bez pomoci vrstevnic…

  11. marketa napsal:

    no zacla sem dneska takze snad budu moct i ja rikat beham,problem je jen vydrzet a nenechat p,lice v lese,jen k tomu jezdim na kole a zkousim se naucit na inlinech.uvidime jak to pujde,lesu kolem mam spoustu a vzhledem k tomu ze nemam rada pozornost lidi tak tohle je dobry sport…..pokud u nej vydrzim

  12. Tehir napsal:

    Pokouším se začít s běháním, zatím zvládnu šnečí tempo o délce 2 minut, což není nic moc, ale snažím se. Chtěla jsem se zeptat, jestli při dýchání pusou máte problémy s bolestí čelisti? Když se jen trochu zadýchám, začne mne nehorázně tupě bolet celá sanice a pokud hned nepřestanu,zhoršuje se to a po ukončení běhu vydrží třeba 15 minut. Nemám pocit, že bych měla citlivé zuby, nejdřív bolí kost a pak teprv se to rozleze i do spodních zubů. Čím to může být? A co radíte kromě dýchání nosem (pro změnu chronická rýma, takže s tím si počkám do léta)?

  13. Miki napsal:

    Tehir: Běhej dál. Můžeš samozřejmě navštívit doktora a ten ti třeba řekne přesně proč se to děje, ale já bych běhal dál a rozhodně nečekal na léto. Dýchej pusou a zkoušej to i nosem, případně kombinovaně. Po čase zjistíš, že se ti při běhu sice spustí rýma, kterou se časem naučíš bravurně „odfrknout“, ale jinak budeš v pohodě dýchat nosem. Nemysli na to, příjde to samo, stejně tak jako se ti zvýší postupně i rychlost. Ono se stejně ničím jiným dýchat nedá, než pusou a nebo nosem:-))

Napsat komentář

*

Přečetl/a jsem si Zásady ochrany osobních údajů a odesláním komentáře s nimi souhlasíte.*