Blog – Ze života + napsat příspěvek

Víkend – den pátý, šestý a sedmý Předběhl mě kůň, pes i člověk… Běhání přináší do života pohodu.  Tělo i mysl se po běhu  uklidní.  Po dni očekávání, zda dokážu opět doklusat až do cíle, ze mě vše padá. Po bytě se line vůně koňských stájí, kapky ze sprchy dávají zapomenout na únavu, běžecké boty už stojí na kraji terasy… Na běhání je nejkrásnější to vše okolo. Kdybych psal za běhu, vypadal by můj běžecký svět trošku jinak. Ještě že nediktuji své myšlenky přímo na trati. Na trati, kterou jsem zatím neměnil… Pojďme si tedy nyní představit jedno kolo vinořského okruhu. Sebastian Vettel, který před kvalifikací na Velkou cenu Číny Formule 1...přečíst celé »

Den třetí Uvádím věci na pravou míru a vybíhám podruhé.Jestli jste četli zápisky z předešlých dvou dní, tak jste bohužel nebyli sami. Ne, že bych se tomu výslovně bránil. Ne že bych snad cokoliv tajil. Vlastně si za to můžu úplně sám. Ukázal jsem je i své drahé * 1 polovičce. Asi jsem se chtěl pochlubit, že umím ve večerních hodinách provozovat i jinou činnost než je spánek u televize. … a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat: a) Miru se dala také na běhání b) Pochválila mě za skvělou češtinu a gramatickou správnost c) Donutila mě změnit * 2 některá má tvrzení C), bohužel pouze c) je správně. Ale těch chyb nebylo zas až tak moc… 🙂 *3 Pojďme tedy učinit...přečíst celé »

První vyběhnutí (ale ne, zatím jen příprava) Tak abych nepředbíhal. Prvnímu běhu předchází příprava. Výběr trasy a výběr oblečení. A abych to zároveň neprotahoval – udělal jsem jen dvě chyby ze dvou možných. a) výběr trasy Otevírám mapu a plánuji si trasu v blízkém okolí (Vinoř, vinořský lesík, ctěnický zámek, ještě kus polní cesty až k silnici a zpátky po stejné trase.) Celkem 6 km. Přijde mi to napoprvé dost, ale cestu dobře znám. Běžně tam chodíme na procházky – je to vlastně kousek od našeho domu. Již ve vinořském lesíku je mi jasné, že bude třeba upravit plán. A to razantně. A kdo ví, zda to pomůže… b) výběr oblečení Už několikátý den je...přečíst celé »

Den nultý O tom jak se to všechno semlelo a jak mě doma pochválili. Všechno se to seběhlo tak nějak rychle, neplánovaně i nenápadně. Po firemní půlmaratonové štafetě se zdravé jádro běžců rozhodlo, že si zkusí i štafetu maratonovou. Možná se ptáte, co je na tom tak překvapivého? Řekl bych, že vlastně vůbec nic. Kdyby… (Pokračování...přečíst celé »

Po týdnu se s vámi musím podělit o novinku (rozumějte,  ti v mém okolí co neběhají, nepochopí mou obrovskou radost). Konečně jsem prolomila vzdálenost a už po třetí jsem zaběhla 6km v kuse. Sice ještě neběhám s větrem o závod, ale rychlost bude to druhé, na co se nyní zaměřím. Přiznám se, že mě malinko zklamalo, že po třech měsících nevidím výsledky na váze ani výrazně na postavě, ale rozhodla jsem se překonat typickou „krizi“ začátečníků a jsem odhodlaná potit se dále na trati. Přítel se zlepšuje podstatně výrazněji, dneska se mi ztratil ze zorného pole již po prvním kilometru. Rozhodla jsem se, že se zlepším a někdy příště jej „porazím“ zase já...přečíst celé »

Letos mi bude 28 let. Protože jsem měla po rodičích do vínku dánu štíhlou postavu, donedávna jsem se vůbec nemusela starat o to, co jím (kvalita i kvantita). Před dvěma měsíci jsem však zjistila, že mi váha začala podezřele narůstat a že i s tou pomerančovou kůží bych už vážně měla začít něco dělat. Můj přítel začal také zjišťovat, že už jsou dávno pryč ty časy, kdy měl vyrýsované břišní svaly a kdysi dokonalá postava se začínala pomalu ale jistě měnit v rosol. Od začátku našeho vztahu jsme byli velcí lenoši. Přemýšlela jsem, jak jej nemotivovat k tomu, aby se sebou začal něco dělat. Vzhledem k tomu, že jsem totální antitalent na všechny...přečíst celé »

Ahojte běžci a běžkyně, jmenuji se Katka a bude mi 17 let. Atletiku provozuji závodně už rok a půl. Závodně běhávám zatím 3 km, 5 km a 10 km. Můj nejdelší závod byl na 12 km, který jsem běžela v prosinci. Miluji běhání a teď Vám napíši příklad jednoho z mých tréninkových týdnů. Každý týden mám jiné tréninky a taky každý týden naběhám jiný počet km. Za měsíc naběhám kolem 409 km. Mám své cíle a postupně se chci dostat až k maratonu. (Pokračování...přečíst celé »

Někdy jsem se během celého týdne nestihla dostat na kolo, natož do posilky a pak jsem si už opravdu musela hlídat co a kdy jím. Jenže kondice a trochu slušná postava bez pohybu prostě nejde a tak jsem hledala nějaké pohodové řešení, sport, který mohu kdykoliv a kdekoliv. Někdy v září jsem poprvé zkusila zakroužit podél majestátních hradeb Vyšehradu a přede mnou se najednou jak v leporelu na každém rohu toho „kolečka“ překlápěly jiné obrázky, prostě nádhera. Zprvu jsem můj funící běh musela střídat s chůzí, neb tepovka mi vylítla pomalu až na maximálku :).  Podle mapy má jedno kolečko 1,7km a tři kolečka byla pro mne maximum. Občas to ani tak nebyla záležitost mého...přečíst celé »

Zdravím všechny návštěvníky tohoto webu a hlavně vášnivé běžce nebo teprve budoucí sportovce. Jmenuji se Pavel (26 let) a v několika článcích Vás seznámím s mými prvními zkušenostmi a zážitky s běháním, které jsem doposud získal. Kdybyste mě zastavili na ulici přibližně před 3 lety a zeptali se mě na můj názor na běhání nebo na sport obecně, měl bych vás za blázny. V té době jsem si ani neuvědomoval, že mi chybí velice důležitá činnost v lidském životě, a tou je bezesporu sport – fyzická aktivita. Nedivím se ostatním lidem, kteří něco podobného pravidelně neprovozují, neboť i já smýšlel asi takto – sport by mi jen bral můj drahocenný čas, jsem z práce i...přečíst celé »

Tak už je rok 2009 za námi a před námi rok 2010 vyzývající nás k novým postupům a krokům /skokům, přískokům/ vpřed. Nechť je pro nás pro všechny rok 2010 rokem nových možností a splněných snů a cílů. Abych byla upřímná, tak jsem běh nyní trochu zanedbávala a nechala se unášet atmosférou Vánoc a rodinných setkání. Ale i to přeroste jednoho dne přes hlavu a člověk chtě nechtě prostě musí někde ten nahromaděný tlak vyventilovat. A kde jinde než v mlžném oparu probouzejícího se dne těsně po štědrovečerní nadílce /samo v novém outfitu od Ježíška/, kdy každý ještě vyspává a vydejchává tu šťastnou rodinnou pospolitost. (Pokračování...přečíst celé »

Jsem jen běžec a ne horník, přesto jdu na jeden podnik, a tak jedu ránem k dolu, abych taky sfáral dolu. Když tam jsem konečně přece, nastoupím do důlní klece, natlačeni všichni spolu fáráme do hlubin dolu. I když je nahoře zima, v dole teplo je a prima, všude kolem vše ze soli, šachty, stěny, stropy, štoly. Jsou tam dosti temná místa, vidno je však, co se chystá, maratónci už se řadí, kapela nástroje ladí. Pro náladu běžcům hraje, sůl na stěnách teplem taje, když v tom startér povel dává, houf diváků k tomu mává. První kolo, to se běží, každý celkem ještě svěží, přílbu na hlavě a světlo, kdo ví, jaké čeká peklo. Druhé kolo není mýlka, těžká, že to bude...přečíst celé »

Musím se vám pochlubit. Dnes jsem uběhla svůj rekord! Celkem 10,6 km! No, není to paráda? Mám ohromnou radost! Časově netuším, zapomněla jsem se podívat na hodinky, než jsem vyběhla a sporttestery nepoužívám. Jedinou mojí technickou vymožeností, bez níž nedám ránu, je MP3 přehrávač. Je to skvělá věcička, mohu vřele doporučit, i když jako všechno má svoje rizika a nevýhody. Asi největším úskalím je, že člověk neslyší, když se zezadu blíží auto. Nebo slyší, ale až na poslední chvíli. A poslouchejte hudbu potichu! Pro mě ale pořád vedou ty přednosti: motivace a nabuzení k výkonu, lepší nálada. To je jako když člověk myje nádobí. S hudbou mu to jde všechno pěkně od...přečíst celé »

„Udělám si radost a koupím si běžecké zateplené kalhoty.“ Řekla jsem si jednoho dne, vyhledala jedny extrovní od firmy Rogelli a objednala u známého v obchodě. Na obrázku  vypadají moc hezky – černé legíny na tělo s fluoreskujícími lampasy na stranách, ale né rovnými, ale lehce vlnitými. Je to novinka na rok 2010! Ha, to budou všichni mrkat na drát! Moje bujná představivost už mi nabízí růžové fantazie, jak ladně běžím, úsměv od ucha k uchu, bez zadýchání a kolemjedoucí řidiči si div nevykroutí krky… Momentálně to se mnou totiž vypadá tak, že nemám vůbec žádné dlouhé kalhoty na běhání (v obyčejných teplákách bych samozřejmě nevyběhla, snad jen v...přečíst celé »

Na úvod bych se vám v kostce ráda představila. Jmenuju se Pavla, příští rok v dubnu oslavím 30! (já, holka po vojně!:-)), jsem rok a kousek šťastně vdaná za milujícího a milovaného nadšence do cyklistiky (tajně ho podezřívám, že dvojkolou milenku staví na žebříčku přede mne a já mu to tajně toleruju – lepší vyřáděný, vybitý chlap s nějakým koníčkem než znuděný či dokonce otravný bez špetky zápalu pro cokoliv), oba máme zaměstnání, které nás baví, jsme na vrcholu svých sil (nebo ten vrchol teprve přijde?)… Na první pohled IDYLKA, co říkáte? Ale to by nebyla ta správná rovnováha YIN a YANG, aby se nenašlo něco, co tuto idylku kazí. Ne, není to přítulná milenka /...přečíst celé »

Už od dětství jsem hrozně ráda běhala. Ať jen s kamarády kolem baráku, při hraní na babu nebo za klukama, nikdy mi to nedělalo problém a bavilo mě to. Můj taťka mě do běhání tlačil už od malička, vždycky ze mě chtěl mít sportovkyni. Sám je totiž fanatik do sportu, konkrétně do běhu. Trénovali jsme spolu každý večer, zpočátku jen tak zlehka. Žádná honička, ani vzdálenosti nebyly až tak závratné a ohromující. Neměla jsem tenkrát pořádný boty, běhala jsem pouze ve svých starých keckách, ze kterých jsem měla brzo bolavé a nehezké puchýře. A tak jsme společně jednoho dne zajeli do obchodu se sportovní výbavou, kde mi byly zakoupeny ty nejdražší boty, které jsem kdy dostala....přečíst celé »

Vstávám s rozedněním a kvapně se chystám na každodenní cestu. Pět, deset minut zpoždění ještě snadno dohoním. Probíhám náves podél zahrádek domků, z nichž mi rozkvetlé jarní květiny přejí pěkný den. Na zastávce zdravím ty, co volí pro přesun pohodlí motorů. Opouštím vesnici a vbíhám do lesa. Rašící stromy nastavují pupeny k vycházejícímu slunci, které prosvítá skrz větve stromů. Míhají se kolem mne a radí: nechvátej! Zvědavá srnka v nehybné poloze čeká, co bude. Bez zájmu o mne pokračuje v ranní procházce. Datel signalizuje, že má po ránu spoustu práce a probuzený les mi bude na chvíli věrným společníkem. Běh v jeho stínu a příjemném povětří je pro mne...přečíst celé »

Byla již úplná tma, těžko uvěřit, že ještě před pár desítkami minut bylo příjemné příšeří a alespoň slunce dávalo najevo svou malou, ale přesto uspokojující přítomnost. Jako každý jiný den, kdy běhám hned od domu, jsem si nazul své běžecké boty a vyšel ze dveří. Pocítil jsem chladnou atmosféru, ale přesto příjemnou. Tma mě obklopila ze všech stran a z lavičky na dvorku seskočil můj pejsek. Vyčítavě na mě pohlédl a určitě si myslel toto: „Zase jdeš běhat a mě nevezmeš?“. Telepaticky jsem mu odpověděl: „Kamaráde, o víkendu ti to vynahradím, dnes poběžím sám.“ Ještě chvilku na to se ošíval, ale potom pochopil situaci a šel mě s radostí aspoň...přečíst celé »

Večerní autobus vypustil na konečné do třeskuté zimy nesmlouvavě zbytek cestujících. Jasná noční obloha, sněhová pokrývka a studený vzduch signalizovaly víc jak deset pod nulou. Pomalu jsem se dával do pohybu, který znamenal naději na snadnější překonání příští chvíle. Blížil jsem se k lesu, čeká mě každodenní cesta k domovu, je pozdě, tentokrát poběžím nejkratší cestou. Osvětlení ulic zůstalo za mnou a náhle jsme spatřil ten zázrak. Na holých větvích opadaných listnatých stromů visel kulatý měsíc. Svým stříbrem zaléval lesní krajinu. Pokukoval po mě a nemohl jsem dělat, že ho nevidím. Pokynul jsem mu rukou na pozdrav a on kývnul, že mohu vstoupit do nočního lesa. Na...přečíst celé »

O Unhošti nejen maratónské… Desetkrát měli příležitost maratónci 3. 1. kroužit městečkem Unhošť. Pořadatelé zajistili překrásný zimní den, ráno pěkný mráz, sněhový poprašek, ale po svítání se začalo ukazovat slunce. Start byl až v poledne, sluníčko stále svítilo a rozehřívalo maratónce na trati. Po čtvrté hodině již bylo hodně nízko a tak ti, co bojovali ještě na trati pociťovali, jak pěkně přituhuje. Čaj v kelímcích už rychleji chladnul, ale zásoba teplého ještě byla. Všichni postupně mizeli v teple sokolovny. Kromě zimní krásy městečka a okolí měli maratónci možnost obdivovat i místní pamětihodnosti. Z nich hlavní dominantou je na náměstí kostel sv. Petra...přečíst celé »

Jako každoročně i letos jsem po štědrém dnu vstal před svítáním a vydal se na běh po zatím osvětlených ulicích východního okraje Prahy naproti vycházejícímu slunci. Východ slunce mne zastihl v oblasti Újezda nad Lesy. Měl jsem štěstí, a tato sice každodenní, ale přesto pro mne vzácná chvíle svítání, mi připravila ne zrovna často vídaný obraz. Těsně nad lesem byla čistá obloha, ale o kousek výš se již táhla oblačná fronta. Slunce tedy vykouklo nad obzorem lesa napřed malým obloučkem, zvedalo se výše, a když ho již na mne hleděla asi polovina, začalo vklouzávat a schovávat se za mraky končící těsně nad obzorem. Nakonec za nimi úplně zmizelo. To již bylo světlo a dalo se...přečíst celé »