Maraton se nedá běžet sprintem a bez přípravy už vůbec ne – 2. část

V první části článku o maratonu jsme se věnovali zejména „Desateru maratonského tréninku“. V této části se podíváme na závod samotný.

K maratonskému závodu

Před závodem je nutné se zahřát rozklusáním a rozcvičením. Oblečení volíme pohodlné podle daných povětrnostních podmínek. Nejdůležitější je vhodná a pohodlná obuv. Běžecké boty nikdy ne nové – nezaběhnuté. Hrozí tím vznik puchýřů, mnohdy do krve rozedřených chodidel. Užitečné je olepit si paty či prsty náplastmi, pokud jsme na to zvyklí.

A můžeme jít na start. Po výstřelu startovací pistole se dav běžců dává do pohybu. Každý si hledá své optimální místo a prostor. Velice důležité je najít si své počáteční tempo a nenechat se vyprovokovat davem k vysoké rychlosti, jak se říká „nepřepálit začátek“. Vyhněte se pokušení to zpočátku napálit vražedným tempem. Mějte na mysli, že neběžíte kilometr, ale máte jich před sebou ještě 42 a něco. Tady musí zvítězit zdravý lidský rozum. Tempo je nutné si úměrně rozložit až do cíle. Osobně jsem zažil, že ti, kteří mi po startu ukázali záda, a běželi téměř sprintem, brzy odpadli a po pár kilometrech jsem je doběhl. Spousta běžců skončí v křečích a nejsou již schopni v běhu pokračovat a závod musí vzdát. Opravdu velice záleží na začátku závodu, jak si jej rozběhneme. Důležité je hlídat si rychlost a ideálně i tepovou frekvenci v průběhu závodu pomocí sporttesteru.

Prvních dvacet kilometrů probíhá obvykle v pohodě. V jejich průběhu je nutné se i vhodně občerstvit a zajistit tělu přísun energie. Volte vždy odzkoušený druh stravy a nápoje. Nyní se ještě cítíme dosti silní a popíráme námahu. Rizikové je dramaticky zrychlit tempo, protože nás čeká druhá polovina trati, a to je třeba mít na paměti.

Jak se říká, maraton začíná na 30.–35. kilometru. To je fáze z psychologického hlediska nejtěžší. Možná jsme na trati v tuto chvíli sami a přemýšlíme o smyslu našeho předsevzetí. Musíme se nadále soustředit na běh, pravidelně se občerstvovat – houbičky, voda, sůl, iontové nápoje, banány, pomeranče apod. Druh občerstvení si každý maratonec volí podle toho, co mu nejlépe vyhovuje. Experimentovat se nevyplácí, mohli bychom si tím přivodit zažívací potíže. Vše musíme mít dopředu odzkoušené.

Přichází krize, ubývají síly, zvažujeme to zabalit. Je dobré mírně zpomalit tempo běhu a naslouchat svému tělu, také pevná vůle je v této chvíli víc než nutností. Cíl je ještě příliš vzdálen. Překonání krize z nás v této části činí maratoncem. Každý se s krizí vypořádá po svém. Pokud se srovnáme a překonáme 35. kilometr, je reálná šance doběhnout maraton až do cíle.

Tam nás čekají úžasné pocity, nepopsatelná běžecká euforie a radost z vítězství nad sebou samým. Po závodě je nutná regenerace sil. Tělesná váha v průběhu závodu poklesne a je potřeba vše srovnat do normálu. Následující dny budou trochu krušné, budou bolet nohy, píchat svaly, zejména při chůzi ze schodů. Dobré je lehké vyklusání na měkkém terénu – v lese, na louce, také strečink, protahování, automasáže. Naše tělo se však dokáže v krátkém čase se vším vyrovnat. Po pár týdnech budeme opět pomýšlet na další závod.

Možná to nenapíši doslova, ale světoznámý běžec Emil Zátopek řekl a napsal, že: „Kdo chce běhat, ať běží jednu míli, kdo chce poznat nový život, ať běží maraton“. Tato slova jsou pravdivá. Závěrem bych chtěl tedy opět připomenout všem, že maraton se opravdu nedá běžet sprintem a bez přípravy už vůbec ne.

Přeji všem jen ty nejlepší pocity z běhání. Komu zdraví jen trochu dovolí, nechť maraton pokoří, je to krásný pocit.

Vítězem je každý, kdo závod úspěšně dokončí.

Poprvé publikováno: 25. 3. 2013

Napsat komentář – zatím žádný komentář, buďte první!