Proč je lepší pravidelně běhat než čekat na „sezónní sporty“?

Jedna z největších výhod běhání je bezesporu možnost si tento sport užívat po celý rok. Pokud s běháním začnete a zprvu více či méně úspěšně se na běhu stanete „závislí“, je to krok k zajištění si opravdu kvalitního pohybu, aktivního pohybu po celý rok.

Často slyším, že je běžkování zdravější, lepší, zkrátka ideálnější než běhání. Já tvrdím, že nikoliv (nejen z aspektu „neporovnatelnosti“, i když se o nějaké elementární srovnání pokusím). Když si to rozebereme a logicky vztáhneme na naše geografické umístění, okamžitě si uvědomíme, že nám skutečná zima začíná někdy na začátku prosince a končí na konci března. Což jsou 4 měsíce a samozřejmě po odečtení dnů, ve kterých se běžkovat nedá, je toto období mnohem kratší. V zimě se tedy provozovat tento sport dá (pokud to vezmeme průměrně), ale co dělat dál v létě? „Pověsit běžky na hřebík“ a nic nedělat? Pochopitelně, že běžkaři si právě v letních měsících během suplují svou hlavní disciplínu nebo odjíždějí trénovat do jiných zemí, ale pro „normálního člověka“ (omlouvám se, že toto označení musím využít) je lepší a výhodnější běhat celý rok, běžky brát pouze jako sport doplňkový. Hlavně jde o to, že nemůžeme porovnávat, jaký sport je ideálnější, pokud zkrátka zavíráme u každého při našem hodnocení trochu oči. Porovnávat běh s cyklistikou také není úplně možné (v té ideálnosti, protože existuje tolik možných faktorů, a nějaká jednoznačnost není možná).

V tomto článku se pod nátlakem některých názorů alespoň zaměříme na několik důvodů a možných souvislostí, proč je lepší se celý rok věnovat raději běhání, než očekávat každou zimu sníh a ideální běžkařské (lyžařské, sezónní, omezené) podmínky. Běhat se dá i v zimě, a dokonce i ve sněhu, samozřejmě není na mysli metrová závěj. Takový trénink ve sněhu může být dokonce i velmi efektivní a za menší časový interval lze během dosáhnout kvalitnějšího tréninku. Vše platí a zužitkuje se pro běžce jen tehdy, pokud běhá po celý rok. Běžec začátečník, který se rozhodne, že začne běhat v zimě, to má poměrně složité. Nejen kvůli nízkým teplotám ovzduší, sněhu, případně náledí. Veškeré podmínky jsou mnohem náročnější než v jarních a letních měsících.

Otázka vybavení je zde jasná, zejména lyžař potřebuje vybavení, které se šplhá do desetitisíců. Na běh v zimě vystačí pouze boty a adekvátní zimní sportovní oblečení. Lyžovat se dá jen na horách (tam, kde jsou sjezdovky), běžkovat tam, kde je vhodný terén, dostatek sněhu, u běhání lze běhat kdekoliv – ve městě, v parku, v lese, na horách, … Většinou se musí za sněhem i několik desítek kilometrů cestovat, vyběhnout se dá i od domu (v některých případech i na běžkách).

Aspekt sportovního zážitku / adrenalin – zde je logická souvislost spojovaná s lyžováním (snowboardingem), protože právě kvůli tomuto aspektu se těmto sportům věnujeme. Opět tedy nelze srovnávat v jakési „užitkovosti“ běh (jako pravidelná sportovní aktivita) a tyto sporty s nádechem exkluzivity, výjimečnosti, většinou spojené s pobytem na horských chatách, s výjimečností pobytu na horách…

Kde jsme se to tedy dostali? U běžce, který např. trénuje na maraton, by měly tyto doplňkové rekreační sporty samozřejmě mít také své zastoupení. Ovšem zastoupení pouze okrajové – optimálně pouze 1x týdně. Komplexní běžecký trénink vyžaduje cca 5x týdně kvalitní trénink, pokud navíc běžec nemá flexibilní pracovní dobu, těžko se dá přemýšlet o dvojfázovém tréninku a podle toho provozovat tyto další sporty ve větší míře.

Až přijde člověk na to, že mu běhání umožňuje celoroční sportovní aktivitu, začne si uvědomovat, že některé sporty zkrátka vůbec nemusí dělat (i když mohou být zrovna „in“). Pokud mu jsou však nějakým způsobem blízké a má je rád, není nic jednoduššího, než je brát jako doplňkový sport a v této míře se jim takové věnovat. Zatracovat kvůli tomu běh a brát ho v létě za menší zlo je však hluboký omyl.

Napsat komentář – zatím žádný komentář, buďte první!