Co dělat, když se nechce nazout boty a běžet?

Neztrácejte motivaci a vybudovanou disciplínu. Někoho se tento problém vůbec netýká, běhání ho totiž baví a už si svůj život bez pravidelně naběhaných kilometrů nedokáže vůbec představit. A to je správně. Na druhou stranu jsou tací, kteří sice začali běhat, ale po týdnu či dvou už do běhání nemají chuť. Musejí se velmi přemáhat k nazutí běžeckých bot a hledají všelijaké záminky a výmluvy, aby v ten den nemuseli vyběhnout vůbec.

Máme pro vás však možná překvapení: i těm nejzkušenějším a nejostřílenějším běžcům se stává, že mají špatnou náladu, jsou unavení, a místo tréninku by nejraději byli doma u televize. Díky jejich zkušenostem a disciplíně však dokáží rozeznat:

• Zda se jim nechce, protože jim tělo dává signály, že jsou přetrénovaní, že se blíží nějaké nachlazení apod.
• Nebo pokud je vše jen v hlavě, která náhodou hledá neopodstatněné výmluvy. A právě v této situaci dokážou zatnout zuby a vyběhnout.

Pokud jste na sobě nikdy nepozorovali touhu se na to dneska zrovna vybodnout, gratulujeme a patříte mezi tu menšinu sportovců, kterých se tento problém vůbec netýká.

Pokud jste v situaci začátečníka, který si víc než je zdrávo pokládá záludné sebenaplňující proroctví, „co by se stalo, kdybych dnes netrénoval, přeci vůbec nic…“, měli byste s tím něco dělat. Pokud tedy chcete a nelíbí se vám, že se budíte ze spaní a vaše největší noční můra je ta, že si nazujete boty a musíte vyjít ven z domovních dveří… 🙂

Pravidlo č. 1: Mějte alespoň rámcový běžecký plán

Vneste do vašeho sportování trochu řádu. Máte čas na sport v pondělí, čtvrtek a sobotu? Výborně, zaneste si do diáře, že v tyto dny budete běhat. Budete tak mít dobrý pocit z toho, že plán dodržujete, a že máte i spoustu volných dní, kdy si můžete dát po práci klidně šlofíka.

Také je užitečné, když si zavedete nějaký „režim dne“. Nemusíte si do něj psát všechny činnosti, které chcete v ten den vykonat, to je asi blbost, ale přesně si vyhraňte čas na běhání. Pár tréninků po sobě běhejte v tu samou hodinu, „zaleze“ vám do podvědomí, vybudujete si určitý systém a pak to budete brát jako samozřejmost. Ani vás nenapadne polemizovat nad tím, jestli těch 45 minut běžet nebo ne, jestli na běhání máte čas.

Jestli jste ranní ptáče, určitě uvítáte ranní běhání. To je pro běhání téměř nejideálnější doba. Jste odpočatí, zásoby glykogenu nevyčerpané, a pokud vás čeká kratší běh, zvládnete to i na lačno. Pokud ranní vstávání v lásce moc nemáte, vyběhněte hned po práci, snažte se to odpoledne neodkládat nebo by se vám potom nemuselo chtít.

Pravidlo č. 2: Má vaše nechuť vyběhnout objektivní příčiny?

Pokud ANO, naslouchejte svému tělu a dejte si volno (přetrénování, extrémní únava po náročném dni, …). Jestli se necítíte dobře, dejte si prostě 3–4 dny pohov a začněte, až vám bude zase dobře.

Pokud NE, budete se třeba divit, ale nejúčinnější v takových momentech je, když si okamžitě nazujete boty, vezmete si oblečení, z těch dveří vyjdete, popř. seběhnete ze schodů a poběžíte vaši obvyklou trasu. V 99 procentech případů se po pár minutách běhu budete cítit o hodně lépe, rázem zapomenete na vaši náladu těsně před běháním, kdy jste ještě v bytě na pohovce prováděli vědeckou analýzu, vyběhnout či nevyběhnout. Pak si totiž uvědomíte to, že se půl hodiny stresujete z toho, jestli teda vyběhnout nebo ne, zatímco už byste tou dobou měli dávno odtrénováno. Opravdu to funguje, vyzkoušejte, budete velmi překvapení.

A aby se vám to nestávalo příliš často, zkuste si ten pocit zapamatovat, zafixujte si ho a při podobných chvílích si ho ihned vybavíte a uvědomíte si, že když vyběhnete, hned zapomenete na starosti, odbouráte zbytečný stres z celého dne a bude vám prostě fajn.

Pravidlo č. 3: Běhejte s nějakým běžeckým parťákem

Další z možností, jak se udržet motivován, je běhat ještě s někým. Pokud budete běhat v páru, určitě se nestane, že si řeknete: „Já na to dneska kašlu!“, protože ten druhý na vás spoléhá a vy na něj taky. Nenecháte svého parťáka přeci na holičkách. Nebo jinak: na rande byste se taky museli nutit a přemlouvat, a pak na něj vůbec nepřijít? Vždyť běhání je takové randění, mnohdy individuální rozmluva s přírodou a někdy i v páru. Navíc si při běhání můžete povídat (pokud držíte tepovku v aerobním pásmu, proto se snažte při vašich trénincích (začátečníci) udržovat takové tempo, aby jste mohli v klidu hovořit plynule celé věty, nemyslíme jen útržkovitá slova). Toto povídání může splnit ne-li ještě lepší účel, jak povídání při kafi někde v kavárně nebo v pátek na skleničce. Není lepší po prosezeném týdnu v práci místo prosezeného pátečního podvečeru raději vyběhnout a udělat něco pro svoje zdraví? Váš společenský život vůbec trpět nemusí!

Pravidlo č. 4: Zvolte si realistický cíl, který chcete běháním dosáhnout

Ideálním cílem je běhat pro zdraví, pro radost z přirozeného pohybu. Pokud zvláště ze začátku tuto radost v běhu nevidíte, zkuste si pomoci jiným typem motivace. STANOVTE SI VŠAK PRO VÁS ADEKVÁTNÍ REALISTICKÉ CÍLE!

Například:

• Uběhnout maraton / půlmaraton / 10 km / 5 km
• Zhubnout x kg

A pokud vše klapne a vyjde na jedničku, postupně by se vám mělo chtít běhat vždycky. Poznáte ten okamžik, kdy už vůbec nebudete váhat, zda v ten den běhat či ne, ať je pěkně nebo prší.

Držíme palce!

A co když se prostě nechce nikdy?

Pokud je zakořeněná vaše nechuť k běhání opravdu hluboko a nemůžete se jí zbavit, stojí vás to přemáhání a hodně energie a víte, že to nemá cenu, zkuste prostě jiný sport. Cyklistika, plavání, posilování nebo jízda na kolečkových bruslích může být přece také řešením.

Napsat komentář – 8 komentářů