Když se nechce: odtrénovat nebo si dát radši volno?

To je otázka, se kterou se potýká spousta běžců napříč všemi kategoriemi, aneb není to pouze výsadou začátečníků, váhat zda zrovna dnes odtrénovat nebo nikoliv. Znáte to, jeden den se cítíme prostě skvěle, venku je pěkně, koupili jsme si pěkný běžecký doplněk nebo chceme vyzkoušet obměněnou trasu… Téměř ideální stav, ale i přes všechny tyto milé předpoklady je další den všechno špatně. Venku prší, je nám nějak těžko a při vzpomínce na naši občas lopotnou trasu se zhrozíme z toho, že jsme ji běželi už stokrát a nemá nám co nového nabídnout. Co tedy s tím?

V tomto případě jsou dvě zásadní možnosti k řešení:

1) Nechce se mi jít běhat, protože je mi špatně, např. ve smyslu zažívání, mám natažený / bolavý sval, mírnou teplotu nebo cítím, že jsem nějaký nakřáplý a nachlazený = něco na mě leze, a zrovna ta největší forma to pravděpodobně nebude.

A nebo:

2) Nechce se mi jít běhat nikoliv ze zdravotních důvodů, ale protože se mi jednoduše nechce, jsem utahaný, schází motivace a rozčiluje mě vůbec pomyšlení na to, že musím vyběhnout. Omyl, nemusíte. Ale měli byste.

Zatímco první možnost je relativně komplikovaná, protože záleží na povaze možných aktuálních zdravotních obtíží, na tu druhou existuje poměrně jasné doporučení. Zůstaňme ale ještě u bodu 1.

Pokud je vám před během špatně, může to být způsobeno přemírou stresu, ale spíše nesprávným načasováním, kdy jste jedli, nebo kvůli celkovému dennímu jídelníčku. Neběhejte dříve než 2 hodiny po jídle. Pokud se naobědváte těžkého jídla a za 30 minut chcete vyběhnout, nemůžete se divit tomu, že se vám vůbec nechce vyběhnout, tělo totiž potřebuje všechno strávit a odpočívat, a ne trhat nejlepší sezónní rekordy. Když už se něco takového stane, zkuste za hodinku nebo dvě, jestli se vám neudělá líp, a až pak vyběhněte. Když ne, dejte si volno a někam do deníku si napište, co jste jedli a jak jste se po tom cítili. Příště tu samou chybu neuděláte. Možností totiž může být spousta – moc tučné jídlo, příliš mnoho jídla, …

Natažený nebo bolavý sval, bolest okostice nebo paty – jakákoliv tato bolest v dlouhodobém horizontu není normální a pokud vás něco takového trápí a omezuje, navštivte určitě lékaře. Není to důvod, abyste své běhání omezovali nebo dokonce kvůli tomu chtěli s běháním přestat. Bolavý sval může být např. mírně natržený a neustálým tréninkem oddalujete jeho zahojení. Pokud se jedná o mírně natažení, raději trénink vynechejte a nechte si klidně 2–5 dní volno podle potřeby.

Pokud máte teplotu nebo na sobě cítíte velmi reálné nebezpečí, že se blíží nějaká chřipka, opět trénink vynechejte a prostor věnujte kvalitní výživě a odpočinku. Jezte hodně vitamínů z ovoce a zeleniny, pijte teplé čaje, dbejte na dostatečné oblečení a dejte si celkový klid. Věřte tomu, že ten daný trénink vás spíše „dorazí“ než posune ve vaší výkonnosti. Jeden trénink nebo dva, tři Vám chybět nebude, protože se z toho velmi reálně vypotíte, vyležíte a vyléčíte a můžete začít trénovat dřív, než kdybyste se museli léčit mnohem déle.

Bod 2) je mnohem jednodušší. Vždy, když vám v tom nic nebrání (ani ze zdravotního, ani z např. z pracovního hlediska), je nejlepší zkrátka vyběhnout a vytěsnit z hlavy to, že nám to třeba nebude v ten daný den příjemné, protože nesvítí sluníčko nebo trochu fouká. Prostě popadněte boty a po vyběhnutí, téměř po pár desítkách metrů, budete už vědět, že jste udělali správně a k vašim pochybám nebylo opodstatnění. Budete pak vděční za další úspěšný zápis kilometrů do diáře a hlavně pro ten pocit, že nad tím možná vyzráváte a k vymlouvání se z tréninku vlastně není důvod.

Další věc, co se k tomuto váže: když se cítíte opravdu moc unavení, a ještě s myšlenkou, že vás podle vašeho tréninkového plánu čekají úseky nebo opravdu náročný trénink, vyběhněte i tak s tím, že si přece dané úseky můžete zaběhnout v nižší intenzitě, která bude odpovídat vašemu aktuálnímu stavu a rozpoložení. Nebo máte v plánu napsáno 15 km? Nic se nestane, když poběžíte jen dvanáct. Nejste profesionální atlet a nepotřebujete na běžeckém plánu tak úzkostlivě sedět. Pohyb a sportování si užívejte a nebojte se občas slevit. Vaše tělo vám samo „řekne“, že v těžším období, zvlášť když jste mu nedali prostor na regeneraci, chce trochu zvolnit. Budou pak dny, kdy budete mít v plánu lehký trénink a budete se cítit opravdu výborně, a pak se do toho naopak pořádně opřete a odtrénujete úseky nebo stupňované běhy s dvojnásobným nasazením. Tento přístup vám přinese další vylepšení osobních rekordů. Nikoliv to, že si do diáře napíšete, že v ten den poběžíte osobák. Nejsme stroje a opravdu to v normálních podmínkách fungovat nemůže.

Závěrem

Vysvětlili jsme si, že když váháme s vyběhnutím kvůli nějakému zdravotnímu hledisku (nachlazení, bolest svalu), je téměř ve všech ohledech lepší si dát volno a všechno doléčit, abyste mohli začít znovu s tréninkem při plné síle. Zatímco druhý bod je mnohem jasnější, protože tam zkrátka není důvod neodtrénovat. Skutečně se pak v tomto případě o lepší výsledky ošidíte. Nikdy totiž nevíte, když nebudete moct trénovat kvůli zdravotním hlediskům. Čistého času se neustálým váháním o mnoho tréninků ochuzujete. Mnohem lepší je zkrátka zatnout zuby a vyběhnout.

A jak to máte vy? Podělte se s názory do komentářů.

Napsat komentář – 3 komentářů