Recenze: Jez a běhej – další kniha, která posunula běhání dál

Kniha Jez a běhej s podtitulem Moje nečekaná cesta k úspěchu na ultramaratonu (2012; Eat and Run: My Unlikely Journey to Ultramarathon Greatness) by měla patřit do povinné výbavy každého běžce. A každým běžcem myslím toho, který se nachází v intervalu začátečník až jakkoli pokročilý maratonec nebo profesionální atlet. Je určena naprosto všem a nese v sobě jakousi běžeckou univerzálnost – tedy velmi pokorně pokládá přímé i nepřímé otázky na to, proč běháme a proč běhat musíme – a zákonitě přináší některé odpovědi.

Po přečtení pochopíte, proč běhání není o „povinných“ odběhaných třiceti minutách se sluchátky na uších někde na sídlišti. Pochopíte, pokud to pochopit potřebujete, že běhání není o užívání jakýchkoli ztišujících léků na bolest, kterými se v současné době maratonci na celém světě krmí. A nakonec pochopíte, že běh je nádherná cesta a způsob života, ale zároveň je i stejně trnitá a náročná.

Scott Jurek odhalil, co je skutečně potřeba k tomu být ultramaratonským guru.

Autorem knihy je Scott Jurek, který se stal známým díky jeho běžeckým výkonům na ultramaratonských distancích. Určitě každého překvapí fakt, že ve svých ultramaratonských plenkách byl stále studentem vysoké školy, přivydělával si různě na brigádách, ale také bez výjimek pravidelně trénoval. Neměl žádné extra zázemí, nebyl to dnešní rétorikou „profesionál“, který by běhal, protože by to bylo jeho zaměstnáním. Od toho se odráží i celá struktura knihy a její idea. Nemá ambice stát se kdovíjakou běžeckou učebnicí, ale spíše vyprávět Scottův příběh, jeho život, ve kterém by podle všeho pravděpodobně nijak sportovní úspěchy nefigurovaly, kdyby on sám tak moc nechtěl. V podstatě se rozepisuje, a mnohokrát tyto skutečnosti zdůrazňuje, o jeho nedostatečném zázemí, o absenci perfektních fyzických dispozic. Žádný úspěch by jej nečekal, kdyby ovšem nebyl neuvěřitelným talentem, kdyby nebyl odolný po psychické stránce a hlavně, co se týká železného tréninku.

Nezáleží na tom, že studoval, pracoval, pomáhal rodičům, čas na běhání si našel vždy. Tím, že našel onu cestu k ultramaratonu, se však z jeho „nečekané“ cesty, se znalostí jeho životního příběhu, stala cesta zcela přirozená a zasloužená. Ze začátku knihy se také zabývá svými „před dorosteneckými“ lety, ale také tím, kdo jej ovlivnil a inspiroval. Předkládá čtenářům široký kontext jeho osobního vývoje, což nám také umožňuje, abychom si vytvořili obrázek o jeho kariéře a myšlení.

Závodit jen za slávu a peníze? Kdepak.

Prvním velkým úspěchem se pro něj stalo vítězství v roce 1999 na stomílovém závodě Western States Endurance Run v Sieře Nevadě, v kalifornském pohoří. Pak pravidelně vítězil na takových extrémních závodech jako Badwater Ultramarathon (217 km „pohodová trasa“ vedoucí tzv. Údolím smrti) a také na evropském Spartathlonu (246 km). O všech jeho zážitcích z těchto závodů, zmíním například absolvování závodu s nějakým nečekaným zraněním, nebo způsoby, jakými se vyvaroval přehřátí, a hlavně o přípravě, která těmto výkonům předcházela, se v knize dočtete. Dovolím si však tvrdit, že si paradoxně opravdu světovou popularitu vysloužil až napsáním této knihy, která se vedle bestselleru Zrozeni k běhu od Christophera McDougalla stala možná druhou nejčtenější knihou tohoto zaměření a má s ní hodně společného.

Nejen lámáním rekordů na velkých závodech vás však Scottovo vyprávění překvapí. Zúčastnil se například několikrát „tajného“ závodu v Mexiku v podstatě pro radost a pro další posunutí ve své cestě za běháním, nehledě na to, že riskoval možné zranění a další nepříjemnosti spojené například s vynecháním některých závodů, na kterých by jej sponzoři viděli pochopitelně raději. Do Mexika se vydal spolu s několika dalšími Američany na závod proti běžcům z indiánského kmene Tarahumarů, o čemž se právě McDougall detailně rozepisuje ve své knize.

Jez a běhej jako reakce na Zrozeni k běhu – Scott Jurek jako jeden z protagonistů.

Je zřejmé, že Jez a běhej vznikla reakcí na Zrozeni k běhu. Možná by vznikla i tak, ale určitě mnohem později, aby Scott Jurek mohl vyprávět jeden z těchto příběh vlastní optikou. A tím nechci vůbec říct, aby se svezl na vlně popularity Born To Run, to vůbec ne. Ve většině ohledů totiž pokládám Jez a běhej za mnohem povedenější, inspirativnější a během-prošpikovanější knihu, která zkrátka napsaná být musela. V Born To Run řešil autor minimalistickou obuv, běh na boso, zabýval se studiemi o obecně antropologicky dané výbavě člověka, který se zrodil pro běhání. V případě Jez a běhej se podobným leitmotivem stalo veganství, respektive veganská strava.

Scott Jurek sám s oblibou opakuje, že své úspěchy přičítá právě této stravě. Jedná se o tzv. striktní vegetariánství – nekonzumuje se žádné maso ani živočišné produkty jako mléko, vejce, med. Přesto v průběhu vyprávění o stravě stejně často pochybuje. Bývá to stylem: „proč nejsem rychlejší, je to kvůli tomu, že moji soupeři jí maso“ a podobně. Většinou daný problém spočívá, jak samozřejmě později zdůrazňuje, v jiných věcech. Nejedná se však jen o veganství, ale také o přípravu jídel z výhradně čerstvých surovin, s minimálním využitím průmyslově vyráběných a upravovaných potravin a tak dále. Kniha je cenná v našem prostředí i z toho důvodu, že právě z hlediska stravy někomu může pomoct nabourat některé fatální předsudky a chybné názory, co se výživy týká, ale které bohužel zastává většina naší populace. Přitom jaké by to mělo asi účinky, kdyby se všichni lidé alespoň třikrát týdně stravovali na „Scottův způsob“?

Jako na houpačce.

Knize nechybí ani dramatické oblouky – vyprávění se vyvíjí od ne moc příznivých počátků autorova dětství, kdy se musel starat o nemocnou matku a domácnost, přes nadšené období prvních úspěchů na ultramaratonských tratích, jeho svatbě, takřka ideálnímu životu – až opět vyúsťuje dramatickým momentem. Nehledě na všechny jeho sportovní úspěchy, kterých dosáhl, prochází i depresivními obdobími a zažívá jisté „vyhoření“ jak v běžeckém, tak osobním životě. Vyhrál, kde se dalo, co se dalo, ale jak dál? Můžu však potenciální čtenáře aspoň trochu uklidnit – Scott pak v knize míří ke smířlivému až duchovnímu vyznění, ze kterého čiší naprosté vyrovnání, k čemuž mu dle jeho slov dopomohla veganská strava a běhání. Což ovšem vyplývá i z titulku knihy, takže o určitou formu happy endu nepřijdete.

Scott v knize také často bilancuje a poodhaluje, o čem to běhání je. Je rozhodně o lidech a ne pouze o jednom člověku samotném. Těšit se v knize můžete na spoustu zamyšlení, které je mnohdy skryto mezi řádky, není nikde tučně zvýrazněno, není v žádném v barevném rámečku. Dostává se k východním kulturám, náboženství, medicíně, smyslu života, z textu cítíte naprostou pokoru a lásku k přírodě… Ukázkou může být jedno z jeho tvrzení, že běhání je především o lidech. Jeho hnacím motorem se stalo přesvědčení, že závodí právě pro setkání s dalšími běžci, aby byl v nějaké společnosti. Protože u běhu, u tak individuálního sportu, který si mnoho z nás paradoxně vybírá právě kvůli tomu být naprosto nezávislý a sám, na každého čeká právě toto úskalí. Že je většinu tréninků sám. A to pak může být větší problém, než se zdá, když trénujete několik hodin každý den a po desítky let.

Zajímavá struktura knihy: závody, strava, rady začátečníkům i pokročilým.

Kniha má také poměrně zajímavou a netypickou strukturu. Zatímco Born To Run je rozčleněna na kapitoly jako obvyklá beletrie s navazujícím lineárním příběhem, Jez a běhej se sice také skládá z kapitol, ale každá je specifická. Kniha sestává z prologu, hlavní části s kapitolami a epilogu. Hlavních jednadvacet kapitol jsou vždy pojmenované po nějaké situaci nebo stěžejním momentu a v podtitulku je název závodu, na který autor vzpomíná a čtenáři jej přibližuje. To však není všechno. Pravidelně se na koncích kapitol střídají recepty na veganská jídla i některé rady a tipy, co dělat, když se nechce vyběhnout a schází motivace, jak mít správné držení těla, jak dýchat, jak na trénink v kopcích. Tyto části knihy jsou sice zastoupeny v menšině, ale každého určitě potěší, že může nahlédnout „pod pokličku“ kulinářství i tréninku Scotta Jurka. Autorovi je jedno, zda začínáte s běháním, v knize radí i s těmi nejelementárnějšími problémy začátečníků a nad nikoho se nepovyšuje. Zároveň dokáže dobře poradit i tomu, kdo má už nějaký kilometr odběhaný a chce se na extrémní ultramaraton teprve vydat.

Oproti Zrozeni k běhu nabízí tato kniha více osobnější příběh, který odhaluje Scottův charakter skromného člověka. Z textu přímo sálá to, díky čemu je oblíbený u dalších běžců, se kterými se poznává na závodech a setkáních po celém světě.

Poprvé publikováno: 1. 8. 2014

Napsat komentář – 2 komentářů