Bezpečnost a běhání?

Snaha minimalizovat možná rizika je už jistým trendem a doménou aktuální doby, i když to samozřejmě není úplně možné, ale mnozí se už pomalu bojí i vyjít z bytu, aby si náhodou neublížili. Aby náhodou nevystoupili ze své příjemné komfortní zóny. Kam takový přístup až může zajít? Vždyť všude číhá tolik „nebezpečí“! Všichni poučení (alespoň) základy zdravého životního stylu však tuší, že je stejně nebezpečné být pořád zalezlí doma, než se prohánět po lukách, kde nás může občas štípnout nějaký hmyz, nebo se občas projít v dešti a přitom možná prochladnout. Nebo se naopak otužovat? Stát se více odolnými?

Pominu-li však tuto odbočku a možná příliš subjektivní zamyšlení, a podíváme-li se tomu na zoubek zcela pragmaticky, i u běhání určitá rizika v řádech jednotek procent existují, jestli to lze vůbec takto vyčíslit a zastírat je nemusíme. Ať už se jedná o problémy dlouhodobějšího charakteru, např. běh s velkou nadváhou neúměrně zatěžuje jak pohybový, tak kardiovaskulární systém. Nebo krátkodobého charakteru, prostě se může i jakkoli trénovanému sportovci stát, že špatně došlápne na kamenité cestě, fotbalistovi se při faulu potrhají kolenní vazy… Dlouhodobějším problémům se však pro dobro naší „bezpečnosti“ můžeme celkem jednoduše vyvarovat. Lidé s nadváhou místo běhu chodí na dlouhé procházky nebo kombinují rychlou chůzi a velmi pomalý běh. Těm krátkodobým, či spíše těm, které zas tak jednoduše ovlivnit i při naší sebelepší snaze nedovedeme, se lze také částečně vyhnout. Například natažení či nedejbůh natržení svalu můžeme předejít kvalitním rozehřátím, případně když si po něm zařadíme i lehčí protažení.

Takže proč bychom se o eliminaci veškerých rizik nepokoušeli z určitého ohledu také u běhání? Možná se divíte – běžec přece není řidič, neovládá žádné vozidlo, běží hezky po svých… „Neletí“ ani žádnou extrémně vysokou rychlostí, tak jaké pak rady? I přesto lze dát dohromady několik bodů a určitým způsobem je i hierarchicky seřadit. V následujícím výčtu je však uvedu spíše v náhodném nesystematickém pořadí, protože se nejedná zdaleka o kompletní výčet.

Jak být při běhání v bezpečí:

1. Běhejte jen za dobré viditelnosti, obzvlášť pokud běháte po silnici nebo ve městě. Běh po tmě večer nebo v noci zásadně nedoporučuji. Tělo už má tou dobou po celém náročném dnu dávno odpočívat. To je jedna věc. Ta druhá souvisí s tím, že zkrátka nejste vidět a sami taky nevidíte ideálně. Pokud už jen budete muset vyběhnout večer nebo za mlhy nebo brzo ráno (teď už bývá naštěstí světlo, ale týká se to hlavně zimního a podzimního období), vybavte se reflexními prvky. To mohou být boty s reflexním prvkem na patách, na loktu připevněný reflexní pásek, čelenka, bunda, cokoliv. Obecně platí, že i za dobré viditelnosti je dobré na sobě mít některý ze zmiňovaných prvků.

2. Povrchu cesty uzpůsobte povrch bot. Neodborně řečeno, ale ve své podstatě je to pravda. Pokud běžíte v lese, neberte si klasické sportovní běžecké boty na silnici s minimálním vzorkem, pokud je venku náledí, přemýšleje, jestli jste na něj dobře vybaveni, a pokud ne, trénink raději vynechejte.

3. Běhejte bez hudby, běhejte bez sluchátek v uších. Možná nepopulární a nemotivační názor, ale stojím si za ním. Běháme totiž kvůli sportu, pohybu, ne kvůli poslechu hudby. Nejenže jste tím odstřiženi od reality a v podstatě se dobrovolně zbavujete jednoho ze smyslů, takže jedoucí auto za vámi nebo akčního cyklistu na chodníku neslyšíte. Ale také u začátečníků nebo i pokročilejších běžců hudba rozrušuje běžecký rytmus, nesoustředí se na dýchání, pohyb… Hudbu poslouchejte ve vlaku, autobusu, ale běh vyžaduje plnou pozornost běžce.

4. Setkal jsem se i s těmi názory, že se některé ženy bojí chodit běhat / sportovat například v parku kvůli možným pochopitelným nebezpečím, které však hrozily vždy, nejen v současné době. Nebudeme je však ignorovat, navíc existuje několik variant, díky kterým se nad těmito problémy dá poměrně slušně vyzrát, a budete mít při běhu klid.

• Pokud běžíte sama: běhejte ve dne (do 18:00 na jaře nebo v létě) na více frekventovaných místech, neběhejte do hlubokého lesa nebo parku. Všechny, kteří na vás budou hledět nebo něco pořvávat, zcela ignorujte. Vidíte-li před vámi nějaké pochybné individuum, raději změňte směr a běžte v klidu dál, nejlépe opět blíže k frekventovaným místům.
• Pokud se chcete bezpečně vyhnout všem potížím, běhejte s přítelem, to je zcela nejspolehlivější varianta, respektive s kamarádkami, protože v množství je síla.
• Pokud máte velkého psa, jako ochránce funguje také na jedničku s hvězdičkou (navíc vám za pohyb bude vděčný), v případě potíží s dalším psem se budou oba pejsci ve většině případů věnovat sobě rovnému.
• Samozřejmě platí všechny body z článku (neběhat se sluchátky, běhat za dobré viditelnosti, noste reflexní prvky).

V předchozích odstavcích jsem uvedl jen několik bodů, jak je to s bezpečností při běhání, tou, kterou můžeme jednoduše ovlivnit, která je v naší moci, i když bodů samozřejmě může být mnohem více. Časem je možná doplním. Pokud vás jakýkoliv další podnět napadne a napíšete jej do komentářů, můžu jej poté napsat i do článku a případně dál rozvést.

Běžci, mějte na paměti, že žádný člověk není v nepropustné neprůstřelné bublině a stát se může cokoliv a komukoliv. Stačí se však řídit zdravým rozumem a možná nebezpečí spojená s během nebo sportem úspěšně eliminovat. Jinak to nejde, protože „bezpečí“ opravdu netkví v tom, vůbec nic nedělat.

Napsat komentář – 10 komentářů