Jak vydýchat šťastné a veselé svátky vánoční?

Tak už je rok 2009 za námi a před námi rok 2010 vyzývající nás k novým postupům a krokům /skokům, přískokům/ vpřed. Nechť je pro nás pro všechny rok 2010 rokem nových možností a splněných snů a cílů.

Abych byla upřímná, tak jsem běh nyní trochu zanedbávala a nechala se unášet atmosférou Vánoc a rodinných setkání. Ale i to přeroste jednoho dne přes hlavu a člověk chtě nechtě prostě musí někde ten nahromaděný tlak vyventilovat. A kde jinde než v mlžném oparu probouzejícího se dne těsně po štědrovečerní nadílce /samo v novém outfitu od Ježíška/, kdy každý ještě vyspává a vydejchává tu šťastnou rodinnou pospolitost.

Já jsem tentokrát Vánoce prožívala dost bolestně, jelikož jsem tak trochu doufala, že už bych mohla být pod stromkem ve formě 2v1 /brala bych i alternativu 3v1/. Bohužel člověk míní a Bůh mění. A tak jsem se zas a znova uchýlila ke své jistotě, která nikdy nezklame. Po 10 km dlouhé trati jsem ze sebe dostala všechen nahromaděný stres a nasála občerstvující novou energii ze ztichlé krajiny a krásně vonícího lesa. Ani jsem tentokrát k běhu nepotřebovala svojí nepostradatelnou berličku – MP3 přehrávač. A ten volný prostor! Žádná auta, žádní lidé honící se za dárkami, všudypřítomné koledy, plynoucí slova beze smyslu, zvuky, akce reakce. Ne. Prostě jen já a silnice, vedoucí mě vstříc stále většímu uvolnění a zklidnění mysli. Přesně tohle jsem potřebovala!

Když jsem jednomu svému příbuznému říkala, že jsem pod stromek dostala běžecké kalhoty a bundičku, tak se strašně divil. „Ty potřebuješ běhat??“. Významné úsměvy a pohledy na mou postavu. Už jsem měla na jazyku něco jedovatého typu:“Budeš se divit, ale potřebuju. Né kvůli postavě, nýbrž kvůli psychickému uvolnění. Ale to tobě, silnému materialistovi, asi nic neříká, takže nemá smysl ti něco takového vůbec vykládat. Ale jejdanánku, snad se nám trochu nezakulatilo bříško? /významné šťouchnutí do pivního mozolu/ Myslím, že by ti běh velmi prospěl!“ Nakonec jsem zbaběle vykoktala něco ve smyslu, že neběhám kvůli postavě, nýbrž na uvolnění a posílení fyzické kondice. Nechápu, že má pořád tolik lidí zakořeněnou rovnici běhám = chci zhubnout a nikdo jim nevysvětlí, že existují i jiné důvody. O nějaké psychice a vlivu na duševní zdraví ani nemluvě.

A Silvestr? Hm, pár skleniček bylo, ale žádné bujaré veselí jako zamlada. Domácí papuče už mě lákají víc než zakouřené hospody a radost na povel. Že by první známky stárnutí? A co je vlastně špatného na dvojčičce kvalitního vína vypité doma v teple v kruhu rodinném? Kašlu na těžká rána opilcova, kdy jediným lékem je česnečka a prášek na bolest hlavy /stejně ta vlezlá opice je spolehlivým průvodcem po celý den, tak snadno se jí většinou člověk nezbaví/. Do nového roku chci vstoupit s čistou hlavou a vírou, že bude lepší než rok minulý /ať už se to týká mého největšího přání nebo naběhaných kilometrů/. To přeji všem čtenářům těchto stránek.

Napsat komentář – 6 komentářů