Sport jako důležitá a nedílná součást každého z nás

Stálé omílání důležitosti sportu a fyzické aktivity může být již klišé, naše doba a aktuální tendence však ukazují, že toto téma bude i nadále velmi důležité, možná ještě důležitější než kdykoliv předtím.

Od těžké manuální práce nutné k obživě k sedavému způsobu života.

Pohyb je pro člověka přirozenou a nedílnou každodenní „nutností“. Důvodem, proč se obecně lidé pohybují méně, je ten, že se zkrátka s postupným vývojem vše pro člověka ulehčuje, tedy i pohyb z místa na místo (auta, tramvaje, výtahy). Cesta k pohodlnosti v mnoha případech nutí člověka k tomu, aby se hýbal (a namáhal) co nejméně. Aby si co nejvíce odpočinul. Jenže na co? Na mnohahodinové každodenní sezení v kanceláři u počítače? Všichni si určitě vybavíme spoustu dalších příkladů. Jistě, naše psychická stránka dostává pořádně zabrat, jenže bez pohybu ta fyzická trpí o to víc. Správným pravidelným pohybem by se však mohlo vše vrátit do rovnováhy.

Před sto lety a ještě dříve tomu tak samozřejmě nebylo z několika důvodů. Prostředky sloužící k cestování byly velmi omezené nebo v té době ještě vůbec neexistovaly a člověk musel denně nachodit až desítky kilometrů. Věnoval se tak vůbec nejpřirozenějšímu pohybu. Vyvstává také nutnost přemýšlet o zcela odlišných pracovních náplních a činnostech. Lidé většinou velmi těžce manuálně pracovali (na polích, stavbách, …), o pohyb úplně přirozený se pochopitelně nejednalo, ale pohyb to byl a navíc dost náročný a hlavně pravidelný. Člověk takto vytížený z práce, ze své povinnosti, pro uživení sebe i své rodiny, mohl doma „jen“ ležet, i když tomu tak nebylo, protože se našlo dost manuální práce, která se vykonat musela i tam.

V současné době v našich podmínkách a společnosti většina populace nepracuje ve svých zaměstnáních nijak fyzicky náročně. Zákon o zachování energie ale platí vždy stejně, a nesprávným stravováním tak navíc ještě zvyšují přebytek energie, který se při neaktivitě nelichotivě projevuje na zevnějšku. Stačilo by však tento zákon opět uvést do rovnováhy: správným životním stylem a k tomu náležícím sportovním aktivitám. Jaké jsou ideální? Snad všechny a probereme je dále v článku.

Proč sportovat? Pohyb jako povinnost.

Nežijeme však před sto lety, chytrá moderní doba nám vše přiveze až do domu a s trochou nadsázky se nemusíme hýbat skoro vůbec. Proto je nutné hledat adekvátní „náhražku“, aby se přebytečná energie spalovala a tělo pohybem přirozeně posilovalo. Protože jak moc dobře víme, pokud se svaly nepoužívají, tělo je nemá důvod udržovat. To však platí i pro kapacitu plic, kondici kardiovaskulárního systému, pevnost kostí, pohyblivost kloubů…

Abychom udrželi tělo v dobré kondici a zdraví, nutně k tomu potřebujeme sport. Díky popularizaci už na sport naštěstí není nahlíženo jako na nějakou úzkou specializovanou skupinu činností, která je určena pouze pro nadané profesionální sportovce. Ať už pro svou tělesnou konstituci, předpoklady, věk, zázemí a podobně. K nejjednodušším, nejpřirozenějším a nejlevnějším sportům patří samozřejmě běhání, chůze (ano, jedná se taky o pohybovou aktivitu), plavání. A spousta dalších už více či méně sportovních činností náročných na vybavení a roční období, …

Rekreační sport je zkrátka novým standardem, který nás všechny osvobozuje od neúprosné kvantifikace sportu výkonnostního. Proto je v pořádku, když uběhnete deset kilometrů třeba za hodinu nebo hodinu a půl. Porovnávat se můžete jen vy sami, sledovat vlastní vývoj, tréninkové návyky i úspěchy.

Sport jako těžká a nevýdělečná činnost.

Jen velmi malý zlomek ze všech sportovců na celém světě se sportem přímo živí. Pro některé může být obtížné přijmout fakt, že za poctivě odpracovaný trénink nepřijde žádná finanční odměna. O to ale samozřejmě v žádném případě jít nemůže. Rovněž nesdílím ten názor, který tvrdí, že sport patří k „investicím“ do sebe sama a podobné (a je jedno, jestli jsou tím myšleny jakkoli naoko pozitivní investice do své psychiky, pohody, zábavy), jak tomu většinou rozumíme, je v tom totiž jeden háček. Tento úhel pohledu považuje opět sport a pohyb za nějaký úkon, za kterým se musíme „pachtit“, abychom si třeba dokázali, že jsme lepší a že do sebe „investujeme“ správně. Jak už jsem uváděl – nutnost se aktivně pohybovat je stále jen nutnost, která by měla být úplně jasná a přirozená, a která by měla vycházet ze samotné podstaty zdravého životního stylu. O zdravý životní styl bychom měli usilovat všichni, každý den, každou hodinu, pro zachování svého zdraví, fyzické i tělesné pohody. Pak teprve dojde k onomu vyrovnání rovnováhy.

Proč ta předpokládaná „investice“ mnoha začínajícím běžcům-sportovcům ne vždy vychází? Je to takový paradox lidského myšlení. Uveďme si příklad člověka, co nemá rád svých 8 hodin strávených v práci, ale přetrpí je – zde totiž přijímá investici těchto hodin, investici svého času, protože za ně dostane zaplaceno. Nepřetrpí však hodinu cvičení denně, protože za to neuvidí ani korunu, i když si to podvědomě třeba ani nepřizná. Říká si: „Místo té hodiny denně můžu dělat lepší věci – třeba si po práci dostatečně v klidu odpočinout.“ Nebo: „Vyplatí se mi tato námaha, když mě nebaví, když ji dělat vlastně ani nechci?“ Ale už si neuvědomuje, že samotné cvičení by člověku dokázalo přinést kýžené uvolnění o mnoho větší, než ve své práci „ztratí“. To je však nutné se znovu naučit, protože jak je u mnohých vidět, v dětství tuto přirozenou potřebu k pohybu na čerstvém vzduchu, zkrátka ztratili.

Vždy patří můj obdiv těm, kteří u běhání nebo u kteréhokoliv jiného sportu dokážou vydržet a dělají jej opravdu z radosti, z přirozenosti a nekalkulují nad odběhaným časem, jestli náhodou kvůli němu něco nezameškali. Podle mého názoru je to správná cesta, možná ta úplně nejlepší pro to, aby člověk aktivní pohyb a sport obecně neházel za hlavu jako něco, co se jej netýká, protože zrovna potřebuje dělat něco v uvozovkách důležitějšího nebo zábavnějšího.

Napsat komentář – zatím pouze jeden komentář