Emil Zátopek

Emil Zátopek (narodil se 19. září 1922 v Kopřivnici, zemřel 21. listopadu 2000 v Praze) byl naším nejúspěšnějším běžcem na dlouhé tratě, který získal čtyři zlaté medaile na Letních olympijských hrách. Překonal nespočet světových rekordů, a hlavně se navždy zapsal do historie jako jediný atlet, kterému se podařilo na jedněch olympijských hrách (konkrétně v roce 1952 v Helsinkách) vyhrát tři zlaté medaile v závodech na 5 000 metrů, 10 000 metrů a maraton. Tento triumf zůstává i po více než 70 letech stále nepřekonán a je velmi nepravděpodobné, že by se to někomu ještě podařilo. Jeho žena Dana Zátopková byla rovněž velmi úspěšnou atletkou (hod oštěpem), která také v Helsinkách vybojovala zlatou medaili díky vynikajícímu výsledku 50,47 metrů. Spolu tvořili výjimečnou sportovní dvojici, která se na veřejnosti velmi ráda škádlila, a někdy i vtipkovala na účet toho druhého.

Zátopek, legenda českého vytrvalostního běhání

Životní příběh Emila Zátopka je vzrušujícím dobrodružstvím pro všechny atlety, rekreační sportovce i nesportovce, díky jeho odhodlanosti, pracovitosti a neuvěřitelné touze po vítěství. O to více fascinující je to, že kromě těchto nezbytných vlastností šampiona vynikal skromností, pokorou a pozitivním, na cíl zaměřeným, přístupem k tréninku i k životu.

Jeho začátky však nebyly vůbec jednoduché. Narodil se do poměrně chudé rodiny a měl 7 dalších sourozenců. Musel pracovat od šestnácti let v Baťových závodech ve Zlíně, zatímco po práci studoval. Později vstoupil do armády, a mohlo by se zdát, že na trénování neměl dostatek času a příležitostí. To je sice pravda, ale tento hendikep srovnal svým velkým talentem a pracovitostí bez kompromisů – chodil běhat buď hodně pozdě nebo brzy ráno, sprchoval se studenou vodou, běhal v těžkých vojenských botách… Rád si vymýšlel náročné tréninky a běhal i za toho nejhoršího počasí. Nejlépe tento přístup vystihuje úryvek z jeho autobiografie: „V akademii byla krytá jízdárna. Sice pro koně, ale nikdo se nezlobil, když se tam objevil i atlet. Jen se všichni divili, proč se mořím s těžkýma botama v hlubokých pilinách, když v tretrách po dráze je to snazší. Mně šlo právě o tu dřinu. Zvedat nohy, které se bořily, pachtit se dál a dál, to bylo něco pro mně… tak jsem rejdil na jízdárně i 10 km za večer.“

Postava Emila Zátopka je mimo sportovní svět rozporuplná především co se týká vztahu k minulému režimu. Jako člen Komunistické strany byl se svým někdy menším, někdy větším přičiněním, slyšet u různých kauz a pivotních událostí a jeho názory a prohlášení uměli političtí činitelé využít / zneužít ve svůj prospěch a k dalšímu šíření ideologie.

Přístup Emila Zátopka k běhání

Zátopek k sportu a k běhání jako takovému přistupoval velmi pragmaticky – obecně na sportování nahlížel jako na skvělý nástroj k péči o zdraví, k socializaci, k poznávaní přírody a sama sebe. Sport podle Zátopka hlavně dělá lidi silnějšími jak po fyzické, tak psychické stránce. Zdůrazňuje budování lepší imunity bez závislosti na nadbytečných lécích, obecné zdatnosti, odolnosti a vytrvalosti (s. 7–9).

Klíč k úspěchu Zátopka: sportovní trénink = výkon

„Snad nejvíc mi … v mém sportování pomohlo to, že jsem nikdy nic neměl a nikdy nic neznamenal. Když jsem pak jednou něčeho dosáhl nebo mohl něco znamenat, pak to ve mně vzbuzovalo takové nadšení, že jsem dovedl být nejen skromnější v požadavcích, nýbrž i obětavější a vděčnější v tréninku než mnoho jiných sportovců se stejnými podmínkami.“ (s. 211)

Od svého trenéra dr. Haluzy v začátečních kariéry získal zásadní znalost – nejdůležitější je rychlost. Proto se jako jeden z mála běžců na dlouhé tratě soustředil výhradně na intervalový trénink – úseky. Jeho obvyklý trénink sestával asi z 2 km klusu na zahřátí, 20 minut protažení, 3 rychlých rovinek a pak z hlavní části tréninku – třeba 6×200 metrů, 10×400 metrů. To znamená například běžet 400 metrů vysokým tempem (tempo závodu), a poté stejně dlouhý úsek pomalým klusem. A takto to pořád opakovat. Při přípravě v období své vrcholné formy zvládl v jednom tréninku i 100×400 metrů (40 kilometrů)! Jistě si tedy dokážete představit, jak náročné takové tréninky byly. Důležitým předpokladem jeho tréninkové metody totiž bylo, že pro neustále zlepšování je potřeba v čase neustále navyšovat tréninkové dávky.

Tento typ tréninku podle Zátopka učí vnitřní orgány rychleji regenerovat, a neustále pracovat na nervové přípravě. „… většina dřívějších vytrvalců si potrpěla na klidný pravidelný běh, při němž svaly pracují a nervy spí. Docela jinak je tomu při běhu střídavou intenzitou. Každý sprint jsem začínal s novým úsilím, které mobilizuje celou nervovou soustavu.“

Film Zátopek

V současné době natáčí režisér David Ondříček podle vlastního scénáře (spolupráce s J. Muchowem a A. Nellis) celovečerní životopisný film o tomto běžci. Role Emila se zhostí Václav Neužil a v roli Dany se objeví Martha Issová. Stadion v Brně Za Lužánkami filmaři připravili tak, aby věrohodně reprezentoval stadion v Helsinkách z poloviny minulého století.

Zajímavostí je určitě to, že Václav Neužil musel před natáčením projít náročným běžeckým tréninkem pod vedením trenéra Jana Pernici.

Premiéra filmu je naplánována na rok 2020, přejeme tedy tvůrcům hodně štěstí, ať jde vše podle plánu!

Zdroj: Velmi inspirativní autobiografická kniha Emila a Dany Zátopkových, která mapuje vývoj kariéry obou atletů. ZÁTOPEK E., ZÁTOPKOVÁ D. Dana a Emil Zátopkovi vypravují. ÚV ČSTV, 1962.

Napsat komentář – zatím žádný komentář, buďte první!