Den před závodem: běžet nebo ne

Často se řeší otázka, zda je správné jít se den před plánovaným startem závodu proběhnout či jinak trénovat. Odpověď může být jednoduchá i velmi složitá a nutno v ní promyslet několik proměnných: výkonnost běžce, typ a délka závodu, a hlavně osobní pocit a odzkoušený postup – rituál, který má každý jiný, a každý tento rituál provádí odlišně.

Výkonnost běžce jako rozhodující faktor?

Jistě mi dáte za pravdu, že je velký rozdíl, pokud se chystá na závod profesionál a amatérský běžec. Oba však mají jedno zásadní společné: nikdy, a snad jen u naprostých výjimek, neabsolvují rychlý a těžký trénink. To je zkrátka vyloučeno a je nutné si to uvědomit, proto na problém upozorňuji hned na úvod. V opačném případě sportovci dosáhnou svého maxima, ke kterému celou přípravou směřovali, připravovali se přesně na něj, ladili svou formu, den před závodem, což není zrovna šťastné.

Nehledě na výkonnost sportovce je také vyloučeno zařadit jakýkoliv silový trénink (i horní části těla). Již ráno těsně před závodem byste byli ztuhlí, bez energie. Poslední opravdu těžký trénink je dobré absolvovat maximálně 3–4 dny před závodem. Nutno si také uvědomit, že den před závodem už na závod stejně nenatrénujete, pokud vás trápí výčitky svědomí, že zcela svědomití v plnění tréninkového plánu jste nebyli :-).

Profesionál však celý den nesedí jen na gauči a na masážích. Čím je trať kratší, tím intenzivnější trénink si může běžec dovolit, takže se často provádí rozklusání, lehké rozcvičení, atletická abeceda, rovinky, tedy klasický začátek tréninku před jeho hlavní náplní. A v této náplni se pak běží například 2×200–600 m v tempu závodu, aby si na to běžec ještě naposledy „sešteloval“ nohy. Praxe se samozřejmě liší a možností je mnohem více, ale jen pro představu toho, že i profesionál většinou absolvuje jen relativně krátký trénink na dráze, s krátkým úsilím vynaloženým na těchto několik úseků oproti klasickému tréninku, kdy jich je několikanásobně více.

Běžec-hobík pak většinou chybu neudělá, pokud se den před závodem jde na 20, maximálně 30 minut proběhnout podle pocitu. Některým to může pomoct setřást ze sebe předzávodní nervozitu, jiní si jak profíci minutku zkusí držet tempo závodu pro klid duše. Následovat by mělo mírné protažení, později stejný den ještě masáž či další uvolnění, kdy již víte, že brzy den D závodu nastane, a nemusíte myslet na to, zda ještě jít běhat nebo ne.

Před dlouhým závodem typu půlmaratonu nebo maratonu dává smysl zcela si odpočinout, nechat svaly odpočívat, budou to také potřebovat, ale ničemu toto klusání vlastně neuškodí.

Pro běžce a sportovce obecně zastávají nepostradatelnou funkci tzv. sportovní rituály. Každý je má trochu jiné, např. hokejisté oblékají částí výstroje ve stejném pořadí, ale také do toho spadají i návyky a chování sportovce před závodem: jaké potraviny vynechává, jaké upřednostňuje, jakou si pouští hudbu pro zklidnění, či zda večer absolvuje krátkou procházku na pročištění hlavy. Může se jednat na první pohled o „banality“, ve svém důsledku mají tyto rituály zásadní vliv na psychiku sportovce, která se pak může projevit na jeho výkonu. Třeba také už svoje rituály před závodem vykonáváte přemýšlením, zda se den před závodem proběhnout či ne. Jde jen o psychickou pohodu a rozhodnutí, samotný krátký běh na výsledný výkon vliv mít vůbec nebude.

V příštích článcích se podíváme na to, jak postupně vyladit formu přesně na závod, jak se těsně před závodem stravovat a podobně. Máte se na co těšit.

Napsat komentář – zatím žádný komentář, buďte první!