Můj start

Jsem „zatím“ běžecká amatérka, věnuji se běhu jen asi jeden měsíc. Jsem obyčejná skoro sedmnáctiletá holka se spoustou zájmů, která si ovšem téměř nikdy nenašla čas na sport.

Na základce byly tělocviky celkem pohoda, ale i tak jsem je neměla ráda. Hlavně běhy, ty jsem nesnášela. V prváku na střední to bylo stejné, ale tělocvikářka se ukázala být hodně náročná a mě napadlo: „Taky bych už mohla se sebou něco dělat…“ Moje kondice byla totiž hodně, hodně malá.

Mám konstantní problém s časem. Hodně se věnuji četbě a jiným zálibám, proto jsem si chtěla vybrat takový sport, který by nebyl na čas příliš náročný. Navíc jsem byla líná dojíždět někam na druhý konec Prahy kvůli posilce nebo tak. A tak jsem si jednoho dne řekla: „Zejtra začnu běhat.“

Každý začátek je těžký. I ten můj. Měla jsem štěstí, že jsem si kvůli vodáckému kurzu koupila dobré kraťasy, ve kterých běhám. Boty mám taky myslím slušné, sice žádné příliš drahé, ale paty mě z nich nebolí a ani puchýře nemám. Osvědčilo se mi běhat ve sportovní košili s tím, že většinu knoflíků nechám rozepnutou (samozřejmě v mezích slušnosti) kvůli proudění vzduchu.

Běhám po asfaltovém chodníku, ale na našem sídlišti prakticky jiná možnost není. Běhám denně ráno před snídaní přibližně 20 minut. Snažím se přidávat vzdálenost i intenzitu, ale moc to nejde. Doufám ale, že se to brzo zlepší.

Trochu se bojím, až zase začne září, jak to všechno skloubím se školou… Ale jsem přesvědčena o tom, že na tak skvělou věc, jako je běh, si mohu najít čas vždy, i kdybych kvůli tomu měla vstávat o půlhodinu dříve. Díky běhu mám vždycky ráno hodně energie a skvělou náladu. Je to opravdu skvělé na duševní pohodu a myslím, že je to sport přesně pro mě. Ještě kdybych tak měla společníka / společnici.

Napsat komentář – 2 komentářů