Už máte dostatečné odhodlání, natažené šortky a utáhnuté boty, ale nevíte, kam máte jít strávit tu následující hodinu, pro někoho plnou radosti a skvělého pocitu z pohybu a pro někoho plnou utrpení a potu? Naskýtá se spousta možností, některé Vám můžou tento čas zpříjemnit a zkrátit a u některých budete pouze odpočítavat vteřiny do chvíle, kdy už si zas budete moci doma zapnout televizi a usadit se do gauče. Nejde však jen o zpříjemnění nebo atmosféru, ale také o zdraví.
Většina lidí, kteří bydlí ve měste chodí běhat do nejbližšího městského parku nebo jen do nějakých méně frekventovaných uliček. To je možnost nejpraktičtější, ale je tu jedna velká nevýhoda. Na asfaltových cestách velmi trpí klouby a proto to není zrovna ideální volba. Když už nemáte na výběr, je nutnost pořídit si alespoň kvalitní boty, které tento tlak na klouby sníží.
Ideálním terénem je tartan, ale ne každý má tu možnost nebo čas zajet si na atletický stadion. A když už ano, strávit celou dobu na tom stejném místě a běhat pořád dokola není zrovna dvakrát zábavné a myslím, že čas ubíhá asi stokrát pomaleji než někde v přírodě.
Tím se dostáváme asi k nejlepší možnosti a tou je vyrazit někam do lesa na měkkou půdu, kde se můžete kochat přírodou, což činí běh mnohem zábavnějším. Taky není vyvíjen takový tlak na klouby, takže vám Vaše tělo poděkuje. Kdo nemá nedaleko les, může využít třeba polní cestičku, důležitá je půda, která by měla být měkká ať minimalizujete opotřebení kloubů.
To je asi tak vše, věřím, že si každý najde nějakou svoji cestu, která mu nejlépe vyhovuje.
10. 6. 2010 / Běžecký trénink / Autor: marek
Pravda, pravda. S během jsem začala v létě a protože bydlím ve městě tvrdému povrchu jsem se nedokázala vyhnout a i s kvalitní obuví mě příšerně bolely kolena. A celkově byly nohy „unavené“ tak nějak jinak. Dneska už sedám do auta a vyjíždím za město do lesa a moje nohy mi za to děkuji, je to naprosto odlehčující a neúnavné =)) takže cesty atp. bych skutečně nikomu doporučit nemohla. Vydržím mnohem více a hlavně nad tím nemusím uvažovat, člověk si prostě běží =)))
Auto je do začátku fajn, než si člověk uvědomí, jak je to vlastně absurdní, že pro své zdraví přihodil do atmosféry další díl smradů. Dělám to tak, že do lesoparku dojdu pěšky, tam běhám po cestičkách, a zpátky už se to dá i po asfaltu, kolena se pohybem promažou. Oba lesoparky jsou do 3 km, ale kdo bydlí na Václaváku, tak to má s běháním blbé. Někdy se dá také běžet po travnatém nebo blátivém okraji cyklostezky. Škoda, že obec si víc hledí cyklistů než chodců a neudělá u cyklostezky štěrkový pásek.
Kolikrát jsem si říkala, kdyby v lesoparku byly šatny a sprchy, to by se dalo i MHD. Ale to je ptákovina, i když záchody už nám tam dali. Ještě je možnost mít staré hnusné kolo a asfalt překonat na něm, a pak ho tam přivázat.
Koukám, že příspěvky jsou dost staré…ale i přesto přidám svůj. Momentálně žiji v Drážďanech, nedaleko, asi 3km od mnou nazývaného „Central Parku“ (Groser Garten). Je to park, do kterého jsem se opravdu zamilovala a zvlášť teď na podzim:-) Abych se dostala k tématu…nemám ráda běhání v ulicích, nemám ráda pohledy ostatních lidí, takže než bych doběhla do parku, raději si vezmu kolo. A to abych autem jela někam běhat, to mi přijde fakt dost potrhlé, ale zase na druhou stranu, když není jiná možnost, to chápu….k té Praze, když jsem bydlela v Praze, na Vinohradech, chodila jsem běhat do Grébovky…ideální, sice malé, ale dalo se to…Asi mi v Praze chybí nějaký takový central park:-(
K dojíždění autem mám dotaz, i když asi debilní: to potom běžec běhá s papíry a klíčky od auta? Plus klíče od bytu, možná i garáže, mobil, občanka, řidičák? Na kolo si to dám do batohu, na sjezdovku do kapes, ale při běhu, hlavně v létě, v šortkách a triku, bez bundy, bez pořádných kapes….?
Existují snad ledvinky. To jsou tedy dotazy…