Archiv autora

Když se Děčané usadili v Děčínské kotlině jistě již tehdy věděli, na jakém příhodném místě a krásné krajině se usídlili. Každopádně se jim naskýtal stejný pohled na vycházející slunce nad východními vrchy, jaký se naskytl na druhý svátek vánoční včas se probouzejícím dnešním Děčíňanům, a běžcům, kteří se již v této chvíli scházeli na břehu Labe, na hřišti za nádražím, místě startu a cíle běhu na Sněžník. Modrá obloha bez mráčku věstila pěkné počasí na celý den. (Pokračování...přečíst celé »

Jsem jen běžec a ne horník, přesto jdu na jeden podnik, a tak jedu ránem k dolu, abych taky sfáral dolu. Když tam jsem konečně přece, nastoupím do důlní klece, natlačeni všichni spolu fáráme do hlubin dolu. I když je nahoře zima, v dole teplo je a prima, všude kolem vše ze soli, šachty, stěny, stropy, štoly. Jsou tam dosti temná místa, vidno je však, co se chystá, maratónci už se řadí, kapela nástroje ladí. Pro náladu běžcům hraje, sůl na stěnách teplem taje, když v tom startér povel dává, houf diváků k tomu mává. První kolo, to se běží, každý celkem ještě svěží, přílbu na hlavě a světlo, kdo ví, jaké čeká peklo. Druhé kolo není mýlka, těžká, že to bude...přečíst celé »

5. 12. 2009 se uskutečnil v šachtách dolu Brugman v Sondershausenu 8. ročník Unter-Tage Sparkassen Marathonu. Z dálky viditelná, v noci magickou modří osvětlená, důlní věž již z dálky oznamuje, kde je šachta pro vstup do podzemí, kde se odehrává maratónský závod. (Pokračování...přečíst celé »

Vlak zastavil na malebném horském nádražíčku s cedulí Ramzová a vyplivl pár cestujících. Ti se sportovním batohem zamířili tentokrát většinou přes koleje ke stanici horské služby. Vstupní branou do Jeseníků se pro účastníky 1. ročníku Jesenického maratónu tentokrát stala Ramzová. U stanice horské služby už panoval nezvyklý ruch. Tentokrát to ale mělo zcela jiné důvody než obvykle. Prezentace účastníků závodu byla v plném proudu. Kdo byl odbaven dělal poslední přípravy. Balil povinnou výstroj, k překvapení jí byl pouze mobil. Zkušenost však velí zabalit láhev s pitím, bundu, čepici, rukavice, sušenky, čokoládu, mapu, sůl, carbonex a hodinky, není divu, že mobil se už do...přečíst celé »

Podřipská rovina lákala odedávna lidské pokolení. Pradávné pověsti o tom vyprávějí… V malebném kraji poklidná Vltava, svědek všech dějinných událostí, by mohla též vyprávět. Nedávnou, ještě v živé paměti místních, je zatopení ohromné plochy krajiny při stoleté povodni. A malebné vesničky staročeských názvů jsou důkazem staleté historie lidského pokolení v tomto kraji. K jedné z dalších historických událostí zde došlo právě v tuto dobu. Postaralo se o ní tentokráte pokolení běžců a parta nadšenců z Maratónklubu Miřejovice, která uspořádala první ročník Miřejovického půlmaratónu. Do osady Miřejovice přivádí návštěvníky první odbočka ze staré silnice z...přečíst celé »

Liberecká vodní nádrž Starý Harcov a její okolí je jako stvořená pro pěkné běhání a koupání. Již druhý rok se na její pláži sešli příznivci běhu. Kolem vodní nádrže na trase dlouhé 2,2 km se tam konal minulou neděli další ročník Libereckého půlmaratónu. Celkem devětkrát tedy běžci obkroužili jezero...přečíst celé »

Vstávám s rozedněním a kvapně se chystám na každodenní cestu. Pět, deset minut zpoždění ještě snadno dohoním. Probíhám náves podél zahrádek domků, z nichž mi rozkvetlé jarní květiny přejí pěkný den. Na zastávce zdravím ty, co volí pro přesun pohodlí motorů. Opouštím vesnici a vbíhám do lesa. Rašící stromy nastavují pupeny k vycházejícímu slunci, které prosvítá skrz větve stromů. Míhají se kolem mne a radí: nechvátej! Zvědavá srnka v nehybné poloze čeká, co bude. Bez zájmu o mne pokračuje v ranní procházce. Datel signalizuje, že má po ránu spoustu práce a probuzený les mi bude na chvíli věrným společníkem. Běh v jeho stínu a příjemném povětří je pro mne...přečíst celé »

Večerní autobus vypustil na konečné do třeskuté zimy nesmlouvavě zbytek cestujících. Jasná noční obloha, sněhová pokrývka a studený vzduch signalizovaly víc jak deset pod nulou. Pomalu jsem se dával do pohybu, který znamenal naději na snadnější překonání příští chvíle. Blížil jsem se k lesu, čeká mě každodenní cesta k domovu, je pozdě, tentokrát poběžím nejkratší cestou. Osvětlení ulic zůstalo za mnou a náhle jsme spatřil ten zázrak. Na holých větvích opadaných listnatých stromů visel kulatý měsíc. Svým stříbrem zaléval lesní krajinu. Pokukoval po mě a nemohl jsem dělat, že ho nevidím. Pokynul jsem mu rukou na pozdrav a on kývnul, že mohu vstoupit do nočního lesa. Na...přečíst celé »

O Unhošti nejen maratónské… Desetkrát měli příležitost maratónci 3. 1. kroužit městečkem Unhošť. Pořadatelé zajistili překrásný zimní den, ráno pěkný mráz, sněhový poprašek, ale po svítání se začalo ukazovat slunce. Start byl až v poledne, sluníčko stále svítilo a rozehřívalo maratónce na trati. Po čtvrté hodině již bylo hodně nízko a tak ti, co bojovali ještě na trati pociťovali, jak pěkně přituhuje. Čaj v kelímcích už rychleji chladnul, ale zásoba teplého ještě byla. Všichni postupně mizeli v teple sokolovny. Kromě zimní krásy městečka a okolí měli maratónci možnost obdivovat i místní pamětihodnosti. Z nich hlavní dominantou je na náměstí kostel sv. Petra...přečíst celé »

Jako každoročně i letos jsem po štědrém dnu vstal před svítáním a vydal se na běh po zatím osvětlených ulicích východního okraje Prahy naproti vycházejícímu slunci. Východ slunce mne zastihl v oblasti Újezda nad Lesy. Měl jsem štěstí, a tato sice každodenní, ale přesto pro mne vzácná chvíle svítání, mi připravila ne zrovna často vídaný obraz. Těsně nad lesem byla čistá obloha, ale o kousek výš se již táhla oblačná fronta. Slunce tedy vykouklo nad obzorem lesa napřed malým obloučkem, zvedalo se výše, a když ho již na mne hleděla asi polovina, začalo vklouzávat a schovávat se za mraky končící těsně nad obzorem. Nakonec za nimi úplně zmizelo. To již bylo světlo a dalo se...přečíst celé »

Poslyšte příběh, který se skutečně stal, a proč mohou v solných slojích běžci běhat dál. Hlavní sloje solného dolu, v nichž vede trasa maratónu, jsou plné tajemných zákoutí a temných míst. Do nich často při závodě běžci zabíhají v naději, že se jim poštěstí spatřit v temných koutech obyvatele podzemí, některého z permoníků. I stalo se jednou, že do takového koutu zaběhla i jedna běžkyně, sličná mladá dívka. Náhle ji v temnotě uchopil někdo za ruku a táhl ji do hlubin sloje. Dívka se začala bránit, ale nebylo jí to nic platné. Táhlo jí to stále dál a dál. Začala vzlykat a naříkat: kdo jsi, proč mě táhneš do temnot, musím se vrátit a závod dokončit. Tu jí...přečíst celé »