Počátek aktivity – aneb jak se dá či nedá sportovat na mateřské

Na začátku bych ráda vyjádřila svůj obdiv ke všem, kteří se rozhodli začít běhat (nebo chodit či pro jiný sport) a ve svém odhodlání vytrvali. Samozřejmě zdravím veškeré příznivce a návštěvníky těchto stránek.

Je mi 32 let a jsem maminka „už“ 20 měsíců. S váhou si myslím žádné větší problémy nemám – měřím cca 170 cm a vážím 60 – 63 kg. Pár let před těhotenstvím jsem se začala věnovat s manželem cyklistice. Jednou jsme se s kamarádem vyhecovali při večerní návštěvě hospůdky, že z našeho výletování vymáčkneme trošku víc – že pojedeme nějaký ten závod. Vybrali jsme si Krále Šumavy. Na přípravu zbývaly celkem 3 měsíce, což není mnoho, ale nám to muselo stačit. Nejeli jsme tam samozřejmě s cílem zničit sebe či naše kola, ale prostě to dle svých možností ujet a užít si to. Byl to první ročník, kdy se jela krátká trať 45 km. Byl to doslova očistec, co se týče podmínek – pršelo, takže se mi kolo bořilo až 15 čísel do čehosi, každou chvíli jsem zalehla a jednou jsem přelítla přes řidítka. Za pomoci svého manžela jsem trasu ujela jen tak tak. Ne že by mi chyběla síla, nebyla jsem extrémně vyčerpaná, ale prostě v tu chvíli nebyla motivace. Ale dojeli jsme. Absolvovala jsem pak ještě 3 další závody, kde jsem si ověřila, že na ujetí „těch pár“ km mám. Kolo mě bavilo a baví stále. Musím podotknout, že manžel (i jeho bratr a otec) jezdili a i nadále jezdí závodně, takže rad jak se jezdí, vybavení… nebyl žádný velký problém. Minulý rok jsme byli s manželem a se synem ve vozíku na pár vyjížďkách. Ale opravdu jich bylo jen pár. Letos se do toho manžel opravdu vložil s nebývalou vervou, takže přijde z práce a jde na 2 hodiny na kolo – vrací se v 7. O víkendu vyrazí ráno cca v 10, dle aktuální teploty a vrací se cca ve 14:00 a déle. V čase, kdy nejezdí, chodíme na zahradu. A tak nějak postupně si uvědomuji, že mně moc času na mé „sportovní“ aktivity nezbývá, protože večer se samozřejmě veškerá aktivita točí kolem synka. Vykoupat, nakrmit, pohrát, uspat. A je 9. Někam před tyto aktivity musím vrazit večeři, pokud to nestihnu, tak až po uspání.

Před pár dny jsem narazila na tyto stránky. Už nějaký čas si pohrávám s myšlenkou, že bych začala běhat. Běh by mi časově asi vyhovoval nejvíc a tak nějak mne i láká. Nemusím být nikde na přesný čas v tělocvičně a mohu vyběhnout téměř kdykoli. Začetla jsem se do témat i článků na tomto webu a to mě svým způsobem i trošku „nakoplo“. Prostudovala jsem několikero článků o výběru bot (zjistila jsem, že buď budu potřebovat vložku do boty a nebo botu přímo na pronaci – mám ploché nohy). Během příštího týdne se chystám na nákup těch (snad správných) bot. Patřím mezi lidi, kteří jsou schopni přípravě věnovat i týdny a teprve pak se do toho vrhnou. Dnes jsem opět vyrazila na zahradu (je to celkem daleko, cca 2 km a pokud je hezky, chodím s kočárkem pěšky). Tudíž na procházky s jistou zátěží (kočárek a syn) jsem zvyklá. Vyrazila jsem trochu dříve a zamířila na stezku. Rychlejším tempem jsem si to valila asi 2 km tam a 2 km zpátky (protože volal manžel, že už je na zahradě 😀 ). Syn se každou chvíli svými posunky snažil docílit toho, že pojedeme ještě rychleji – což bylo celkem motivující a zábavné. 2x jsem se za tu dobu mírně rozběhla a cca po 100 metrech přešla opět do rychlé chůze. Chtěla jsem si prostě trošku ověřit, co to udělá, když se rozběhnu. Mám trochu problémy s dýcháním – dýchám více hrudníkem než břichem, ale na tom se zapracuje. Jinak jsem dnes vše udýchala naprosto v pohodě. Trochu už na sobě poznám v jaké TF asi jsem. Při jízdě na kole používám pás, takže přehled o výkonu jsem vždy měla.

Takže už zbývá jen pár drobností – musím dát dohromady penízky na ty botičky, dupnout na manžela, a stanovit si pravidla, kdy se budu moci také já věnovat svému vybranému sportíku a vyrazit. Časem snad přibude i nějaký ten „super úbor“, který mi ještě více dodá sebevědomí. Alespoň na kole mne to opravdu více motivovalo. Vypadat tak jako ti, kteří to umí, je vážně fajn.

Držte mi palce, ať to klape aspoň z poloviny tak dobře, jak jsem si vysnila a snad budu na konci léta zdatná běžkyně, která zvládne v pohodě uběhnout 30 minut a i pak se usmívat. Mým cílem je být více v pohodě a zvládat tak stresovější situace a snad i zpevnit svalstvo. Hrozně se těším a snad se časem s vámi podělím o moji další zkušenost.

Napsat komentář – 3 komentářů