Přiznávám se hned na začátku. Nejsme běžci, ale rádi a hodně chodíme. Trasa, kterou bych vám rád doporučil, se ovšem hodí pro řadu aktivit – od běhání přes horské kolo až po nordic walking. Najdete ji ve Francii a vede k nejvýše posazené vesnici Azurového pobřeží – Sainte-Agnès. A věřte mně, že Sainte-Agnès je jedna z nejkrásnějších středověkých vesnic celého francouzského pobřeží. Můžete se tak těšit na sportovní i „estetický“ zážitek.
Trasa, kterou jsme si vybrali my, začíná v přímořském Mentonu. Bydleli jsme tehdy v Nice, odkud jsme jeli vlakem. Výchozím bodem pro nás byl Menton-Garavan, což je poslední železniční stanice na francouzském území. Pak už vlaky staví v Itálii. Stezek do vesnice vede víc. My jsme se rozhodli pro variantu dlouhou cca 15 kilometrů (výstup 1200 metrů a sestup cca 600 metrů).
Z Mentonu se jde do obce Castellar, kde se opouští cesta vedoucí do Sospelu a stáčí se do do Sainte-Agnès. První část cesty je drsnější a dá pěkně zabrat. Z Mentonu totiž musíte vyjít (vyběhnout, vyjet) strmou stezku, která místy připomíná spíš vyschlé koryto říčky. Dostanete se do úseku, kde začíná turistická stezka GR 51. Cesta zde stále lehce stoupá, kopíruje italskou hranici, pak následuje sestup do vesnice Castellar, přechod do obce Monti a finální výšlap do vesnice Sainte-Agnès.
I když v průvodcích píší, že je to cesta technicky snadná, na kondici je poměrně náročná, protože uděláte pěkné „V“. To znamená, že vylezete z nuly do 700 metrů, pak klesnete zase na cca 180 metrů nadmořské výšky a znovu stoupáte na nějakých 700 metrů. Je tedy lepší vyrazit brzo ráno, abyste měli čas se případně ve vesničkách zastavit, dát si pauzu a případně něco dobrého. Příležitostí je dost.
Odměnou je ale to, že stezka vede krásnou krajinou s cypřiši a olivovníky. Po vyšlápnutí kopce nad Menton se naskytne nádherný výhled na moře a celou Riviéru. Fantastický výhled budeme mít prakticky celou dobu až do Sainte-Agnès.
Ve vesnici jsme neměli zajištěné ubytování – jednoduše jsme se poptali, přespali v malém hotýlku a ráno se vydali dál přes Monako do Nice. Je možné jet zpět i autobusem, ale proč by to člověk dělal. Samozřejmě jsme si po náročných 15 kilometrech dopřáli skvělou večeři a lahev vína. Byl to krásný zážitek, který vám můžu vřele doporučit.
Tip1: Možná se po cestě stane, že vás začnou pronásledovat místní oslíci. Je fakt, že jsou dost zvědaví a dokážou se člověka držet poměrně dlouho. Nic vám neudělají. A pokud se jich opravdu budete bát, aspoň budete mít lepší časovku.
Tip2: V Sainte-Agnès se dá ubytovat v místních penzionech. Často je provozují i s restauracemi. Dávejte si ovšem pozor na porce. My jsme si dali tříchodovou variantu a opravdu se to nedalo sníst. Pro dvě osoby stačí jedno degustační menu.
Vladislav Bureš
Autor projektu 200km.cz, v rámci kterého se každý měsíc snaží nachodit 200 kilometrů. Moravák v Praze, dělník v reklamní agentuře, paličák.
2. 2. 2016 / Trasy a výlety / Autor: Vladislav Bureš