Můj běžecký půlrok

Zdravím všechny běžce. Patřím mezi začátečníky. Běhám si pro své vlastní uspokojení a radost z pohybu. Už na základní škole jsem se věnoval atletice, zvláště pak přespolním běhům a 15tistovce. Ale s nástupem na střední školu jsem s běháním přestal.

Pak se mi dostala do ruky kniha „Zrozeni k běhu“, která mě silně oslovila. A to tak, že jsem po mnoha letech opět vyběhl. Musím říci, že to ale bylo opravdu nepravidelně. Tak jednou, maximálně 2x týdně. 3–4 kilometry. V obyčejných teplákách a neběžecké obuvi. I přesto mě to velmi těšilo. Opět se mi to začalo líbit. Ale chyběla pravidelnost. Chtělo to opět nějaký impulz, inspiraci.

A ta přišla opět skrze knihu. Tentokrát šlo o titul „Jez a Běhej“, který jsem si přečetl na dovolené. Ihned po návratu jsem se do toho zakousnul s novou chutí. Začal jsem vyhledávat a číst články v časopisech a na internetu. Bavil jsem se s pár lidma ve svém okolí, kteří už zkušenosti s pravidelným běháním mají. Díky tomu jsem začal opravdu zvolna. Zpočátku jen půlhodinové výběhy se střídáním běhu a chůze v různých intervalech. Postupně jsem se propracovával k déle trvajícím běžeckým úsekům až přišel můj první souvislý pětikilometrový běh. Cítil jsem se úžasně. Byl jsem na sebe obrovsky pyšný, že jsem to zvládnul. Nezajímal mě dosažený čas, ale to, že jsem doběhnul a nevypustil při tom duši.

Pak přišlo kilometrů sedm a po určité době i deset. Z běhu se pomalu začala stávat rutina, droga. Ve slabších týdnech jsem vyběhnul alespoň 2x, ale ideálně 3-4x. V práci jsem se těšil na odpoledne, viděl jsem se jak vybíhám. V duchu jsem si plánoval kudy ten den vyběhnu, kolik na to budu mít času v závislosti na dalších povinnostech a doufal jsem, že mi moje plány nezmaří nějaká nečekaná událost. Běh mi zkrátka přirostl k nohám. Pak přišel podzim a počasí naštěstí dovolovalo běhat dál. S blížící se zimou ovšem nastávala otázka, jak to půjde spojit se sněhem. Příroda ovšem překvapila a umožnila mi pokračovat v objemovém tréninku, jak praví sportovní literatura. A tak ukusuji dál svých 8–10 kilometrů vždy, když to vyjde.

Mimochodem z dovolené jsem se vrátil v červenci a pravidelně běhat začal v srpnu 2014. Do dnešního dne jsem naběhal 404 km. Jsem na ně moc hrdej, protože vím, že jsou to moje kilometry. A jestli vydržím s běháním i přes zimu a nepověsím ho na hřebík, tak bych se mohl na jaře pokládat za tzv. hobíka. A jednou možná přijde i nějaká ta závodní účast.

Děkuji všem za přečtení mé zpovědi. Ať nám to běhá.

Napsat komentář – 2 komentářů