Podzim – prožitky – běhání

Inverze s sebou nese stále těžší a těžší mlhu, dny jsou na podzim kratší a kratší. Každým dnem je větší zima a člověku je nějak smutno…

Tak nějak bych charakterizoval podzim a optiku, přes kterou jsem se na něj spoustu let díval. Asi nejsem úplně sám. Mnoho z nás podzim nemá rádo a netrpělivě vyhlížíme Vánoce, poté nějakou lyžovačku na horách a hurá na jaro. Proč se ale okrádat o tak nádherné období tím, že si jej nebudeme nebo nechceme užívat na maximum?

Je pravda, že teprve poté, co jsem začal běhat, vnímám podzim a obecně přírodu asi o tisíc procent intenzivněji. Nemůžu si pomoct. Najednou jsem pochopil, že lidé nežijí v nepropustných bublinách – městech, školách, kancelářích nebo továrnách – ale v přírodě. Všechny současné vynálezy jsou nutno zdůraznit novodobými vynálezy, které mohou lehce zase zaniknout… Proto se snažím co nejvíce času trávit venku a neokrádám se o něj z mého pohledu kvůli zbytečnostem, které mě stejně nebaví – sledování TV, nákupy, …

V geografickém území, ale hlavně v samotné kultuře, v níž žijeme, má podzim velmi důležitý a symbolický význam.  Příroda se ubírá k zimnímu spánku, aby si odpočinula a všechny své dary nám mohla zase od jara rozdat. Právě na podzim je tento aspekt ze všech období nejvíce patrný. V tomto období se také často zamýšlíme nad naším dalším směřováním, myslíme na naše příbuzné a přátele, kteří již nejsou mezi námi.

Všichni běžci budou moc dobře vědět, o čem teď píšu. Když vyběhnete do podzimního lesa a pod vámi šustí moře zlatého a rubínového listí, nelze být nespokojený, na něco si stěžovat nebo myslet na negativnosti. Užíváte si to a usmíváte se od ucha k uchu, zatímco jemně našlapujete po té nádherné peřině. Běhání má však i jiný smysl, protože i skrze něj, skrze odevzdanou energii a úsilí, promlouváme k našim předkům a k celé přírodě – také se symbolicky odevzdáme a dáváme na vědomí, že naše úsilí a oslava pohybu, života, má osobnější a hlubší významy. Neběháme pouze kvůli zhubnutí, kvůli kamarádům, kterým se chceme zalíbit, nebo kvůli tomu, abychom svůj osobní rekord na maratonské trati vylepšili o minutu a tak dále a podobně, jaké to jsou malicherné a nepodstatné přístupy!

Nebo alespoň já to takto vidím pokaždé co vbíhám do tichého podzimního lesa, když déšť jen bubnuje do rytmu mých kroků…

Co mi pomáhá užít si podzimní běhání?

Nikdy neběžím potmě. Své nejdelší běhy plánuji vždy na víkend, kdy mohu vyběhnout kolem desáté nebo jedenácté a mám spoustu času na jakkoli dlouhý běh. Běhání brzo ráno nebo v noci nepovažuji za bezpečné, ale hlavně mě to nebaví – i se svítilnou si z té okolní krásy prostě mnoho neužiji.

Chodím brzo spát. To je pro mě také moc důležité. Snažím se zalehnout kolem 21:30–22:00. Je to dřív, než na jaře nebo v létě, protože to tak cítím. Přes den ale nejsem vůbec unavený a běh se stává nikoliv povinností, ale odměnou.

Přátelé, s dalšími tipy a zážitky se Vám brzo ozvu. Běhu zdar a tomu podzimnímu obzvlášť!

Napsat komentář – zatím žádný komentář, buďte první!