Jak jsem začal s běháním – 1. díl

Zdravím všechny návštěvníky tohoto webu a hlavně vášnivé běžce nebo teprve budoucí sportovce. Jmenuji se Pavel (26 let) a v několika článcích Vás seznámím s mými prvními zkušenostmi a zážitky s běháním, které jsem doposud získal.

Kdybyste mě zastavili na ulici přibližně před 3 lety a zeptali se mě na můj názor na běhání nebo na sport obecně, měl bych vás za blázny. V té době jsem si ani neuvědomoval, že mi chybí velice důležitá činnost v lidském životě, a tou je bezesporu sport – fyzická aktivita. Nedivím se ostatním lidem, kteří něco podobného pravidelně neprovozují, neboť i já smýšlel asi takto – sport by mi jen bral můj drahocenný čas, jsem z práce i tak dost unavený a ještě někde venku skotačit, ani omylem!

Dalo by se říct, že jsem žil život typické českého občana. Byl jsem velmi ve stresu a vyčerpán, i když jsem si to v tu dobu vůbec nepřipouštěl. Můj pohled na věc se změnil na večírku a oslavě narozenin jednoho kamaráda. Jako na správné oslavě narozenin se i hodně pilo, ale kamarád oslavenec vůbec, i když vyzařoval energii a stále každého bavil a povídal si. Bylo mi to však divné, tak jsem se zeptal, proč na vlastní oslavě nepije (vím, že není abstinent). A on na to: „Dnes nemůžu, zítra běžím důležitý závod.“ Já trochu nechápě odpověděl.: „Co? Ty běháš? Proč? Vždyť to nepotřebuješ, jsi jako proutek.“ On se jen usmál a krátce mi vysvětlil, že běhání je nejen sport na hubnutí, ale je to i velmi zábavná fyzická aktivita, která skvěle čistí hlavu, odbourává stres a taky kvůli poznání nových, stejně „trhlých“ přátel, kteří jsou moc fajn.

Řekl jsem na to jen: „Hm“ a dál to nerozebíral a bavili jsme se o něčem jiném.

Na druhý den (byl víkend) jsem začal přemýšlet o tom, co říkal předchozí den. A že byl i bez alkoholu tak uvolněný, vždyť jsem si ho pamatoval jak věčného morouse.

Tak jsem vstal, nazul si nějaké staré tenisky, co jsem našel a kráčel jsem k blízkému lesíku, u kterého bydlím. Tam jsem si uvědomil, že mám možnost chodit do tohoto krásného lesa a vůbec jej nevyužívám. Byl jsem plný energie a bylo krásné počasí, někdy na přelomu zaří / října. Pokládal jsem za zajímavé, kdybych se trochu proběhnul. V naprosto nevhodných teniskách, bez jakéhokoliv rozcvičení, prostě jsem utíkal. V té době jsem vůbec nic o běhání nevěděl. Vím jen, že to byl krásný pocit, běžet tím lesem, utíkat po lesní cestě jen tak bez jakýkoliv zábran. Vydržel jsem asi 1,5 km, pak mi nějak docházel dech a musel jsem zastavit. Otočil jsem to a šel celou cestu domů zpátky, takže i s počáteční cestou od domu k lesu to bylo nějaké 4 kilometry. Jak jsem se vrátil domů, byl jsem dost vyčerpaný, ale v dobré náladě. Ihned po sprše jsem usednul k počítači a pokusil se o běhání a tréninku zjistit nějaké informace.

V dalších článcích Vám popíši, jak jsem v běhání pokračoval dále.

Napsat komentář – zatím pouze jeden komentář