Zábava versus povinnost

Musím se vám pochlubit. Dnes jsem uběhla svůj rekord! Celkem 10,6 km! No, není to paráda? Mám ohromnou radost! Časově netuším, zapomněla jsem se podívat na hodinky, než jsem vyběhla a sporttestery nepoužívám. Jedinou mojí technickou vymožeností, bez níž nedám ránu, je MP3 přehrávač. Je to skvělá věcička, mohu vřele doporučit, i když jako všechno má svoje rizika a nevýhody. Asi největším úskalím je, že člověk neslyší, když se zezadu blíží auto. Nebo slyší, ale až na poslední chvíli. A poslouchejte hudbu potichu! Pro mě ale pořád vedou ty přednosti: motivace a nabuzení k výkonu, lepší nálada. To je jako když člověk myje nádobí. S hudbou mu to jde všechno pěkně od ruky, uteče to rychle, procvičí si u toho hlasivky (v této fázi můj manžel odchází) a nacvičí nové taneční kroky (člověk se prostě neubrání těm chytlavým tónům). Bez hudby je to POVINNOST. Takhle vnímám i běh – s hudbou je to ZÁBAVA, bez hudby POVINNOST. Zajímalo by mě, jak to máte vy? Běháte raději s hudbou či bez?

A co sporttestery? Využíváte? Když člověk běhá, jen aby zapomněl, je to opravdu nutná věc? Uvažovala jsem, že bych si ho pořídila kvůli tomu, abych věděla svojí tepovou frekvenci, uběhnutý čas, naběhané kilometry. A dospěla jsem k závěru, že čas si můžu změřit na hodinkách, kilometry na internetu (či na kole) a tepovou frekvenci? Ta mi zavání tak trochu bazální teplotou. Tu jsem měřila poctivě 11 měsíců, moje nálada se pohybovala přesně dle výšky teploty. Nízké teploty před ovulací – blbá nálada, vysoké teploty po ovulaci – skvělá nálada. Hledala jsem souvislosti a vzorce, podle kterého poznám, že se vajíčko zahnizďuje a já budu konečně těhotná. Nejoblíbenější literaturou před spaním byl můj menstruační kalendář, kam se teploty zanášejí. Vypilovala jsem ho k dokonalosti. Moje tělo dle zanesených teplot fungovalo ukázkově, leč bez výsledku. Než doktor pronesl tu objevnou myšlenku: lepší je někdy nevědět a doporučil mi přestat s měřením (už toho prý vím dost o svém těle a víc udělat prostě nemůžu) a pitváním sebe samé. Prý to chce nějakou změnu. OK. Co bych pro dítě neudělala – najdu si novou práci, alespoň přijdu na jiné myšlenky. Bohužel ani s novou prací, novým účesem a šatníkem jsem „na to“ nepřestala myslet. Podařilo se mi to až s mojí novou láskou – běháním.

Ale abych se vrátila k tepové frekvenci. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že jak se znám, měření bych dovedla k dokonalosti a trápila se výsledky. Takhle nevím a jsem šťastná, že jsem překonala samu sebe a šla běhat… Že jsem uběhla o dalších pár kilometrů dál.

Napsat komentář – 3 komentářů