Běhání a paní po padesátce

Ženy po padesátce se většinou do sportu moc nehrnou. Mně se taky několik let nechtělo a měla jsem důvody, proč nemůžu běhat. Když jsem se nakonec k běhání donutila (velké díky tomuto webovému portálu!), zjistila jsem, že ty důvody byly vlastně jen výmluvy.

Tady jsou:
1. Nemáš na to čas. – Mám. Hodinu denně mám. Buď si přivstanu, nebo škrtnu jedno kafe s kamarádkou, jeden díl TV seriálu.
2. Nemáš kde. – Mám. Park nebo les. Lepší je les bez asfaltek, ale i na tvrdém se dá běhat. Do lesa se dá i dojet. Jdu 10 minut na trolejbus, pak jedu 15 minut. Běhám 30 minut po měkké lesní cestě. Pak jedu a jdu zase zpátky, takže k běhu si můžu připočítat ještě 20 minut chůze, to je dobrý pohyb.
3. Nemáš boty a sportovní věci. – Boty jsem koupila a věci si pořizuju postupně. Funkční prádlo a bundu jsem si nechala koupit od manžela a dětí k Vánocům, stejně nikdy nevědí, co mi dát. A běhala jsem půl roku v obyčejných teplákách, triku a mikině, jde to.
4. Máš neforemnou postavu, když poběžíš, budou se ti smát. – No a co. Aspoň se zasmáli. Brzy si našli jinou senzaci.
5. Nemůžeš běhat, budeš mít únik moči. – Můžu. Běh není skákání přes švihadlo nebo jiné skoky na místě. Je to přirozený lidský pohyb. Když jsem nejistá, beru si vložku nebo vložkovou plenu.
6. Hned se zadýcháš. – Nevadí. Když už nemůžu, přejdu z běhu do chůze a po chvilce se zase rozběhnu.
7. Radši jen choď. – Ne, já pomalu běhám. Běh má proti chůzi tu výhodu, že má v sobě skrytou odměnu a velkou radost.
8. Běhej jen po rovině. – Časem jsem se naučila užívat si běh po rovině nebo z mírného kopce jako odměnu za (velmi pomalý) běh do kopce. Z prudšího kopce ale opatrně, nohy ani oči už tak neslouží, člověk si může pořádně namlátit.
9. Stejně nenaběháš tolik, abys opravdu zhubla. – Ne, ale můj cíl není zhubnout. Můj cíl je běhat a mít z toho radost. Na hubnutí kašlu. Když běhám pravidelně a nepřejídám se, aspoň nepřiberu.
10. Běhání je nuda. – Proti nudě jsem si připravila pár rytmických básniček nebo písniček. Při běhu si je v duchu nebo polohlasem říkám nebo zpívám. Kdo se umí modlit, při běhu to jde dobře.
11. Běhat sama může být nebezpečné. – Kdo se bojí, může si najít na běhání kamarádku, kamaráda nebo může běhat se psem. Hodně holek běhá se psem.
12. Na podzim je zima a často prší, v dešti se nastydneš. – V chladnu nebo mrholení běhám v bundě a čepici a kratší dobu. Oblíkám se tak, abych neprochladla po cestě domů (funkční prádlo, i obyčejné levné, nestudí, i když je zpocené). V hustém dešti neběhám, mám pauzu.
13. V zimě se stejně nedá běhat, ztratíš kondici. – V zimě se běhat dá, běžkaři přece taky běhají v zimě. Jen se líp obleču, a hlavně: pořídila jsem si dobré boty s membránou a neklouzavou podrážkou. Ve sněhu se to běhá samo, je to měkké, tiché a nádherné.

Na závěr ještě cituji Tomáše Halíka:

Před padesátkou je nebezpečné sportovat, po padesátce je nebezpečné nesportovat.

S přáním odvahy do nového dobrodružství – padesátnice Michala.

Napsat komentář – 4 komentářů