Tajemství solných slojí Sondershausenu

30. 12. 2008 Ze života

Autor: Jan Dolejš | Přečteno: 7 888x

Poslyšte příběh, který se skutečně stal, a proč mohou v solných slojích běžci běhat dál.

Hlavní sloje solného dolu, v nichž vede trasa maratónu, jsou plné tajemných zákoutí a temných míst. Do nich často při závodě běžci zabíhají v naději, že se jim poštěstí spatřit v temných koutech obyvatele podzemí, některého z permoníků.

I stalo se jednou, že do takového koutu zaběhla i jedna běžkyně, sličná mladá dívka. Náhle ji v temnotě uchopil někdo za ruku a táhl ji do hlubin sloje. Dívka se začala bránit, ale nebylo jí to nic platné. Táhlo jí to stále dál a dál. Začala vzlykat a naříkat: kdo jsi, proč mě táhneš do temnot, musím se vrátit a závod dokončit. Tu jí tajemný hlas odpověděl: jsem jeden z obyvatel podzemí, permoník, a lidé nám narušili náš klid a domov vydolováním soli. Chytáme je proto a dáváme do kletby, ve které nám musí sůl nosit zpět tak dlouho, až důl zase zaplní. Můžeš se ale z kletby vykoupit tím, že si mne vezmeš za ženu a se mnou zde budeš pobývati. I zalekla se dívka těchto slov převelice, jaký že osud jí to postihne. Avšak po chvilce přemýšlení permoníkovi povídá: permoníčku, panáčku, nemohu ti nanosit všechnu sůl zpět sama. Vždyť právě proto všichni my zde běháme, abychom Vám sem ve svém potu každý špetku soli zase vrátili. Bude to sice trvat dlouho, ale ve vaší věčnosti se jednou dočkáte. Zarazil se permoníček nad touto odpovědí a po chvilce přemýšlení jeho sevření povolilo. Svou kouzelnou mocí přenesl pak dívku zpět a vpustil ji do pole běžců v místě, kde by bývala běžela, kdyby ji nezdržel. Od těch dob nikdy nikdo z běžců žádného permoníka již nespatřil a mohou bez obav v solném dole běhat, že sůl v potu tváře zase zpět vracejí.

Pro: Běháme.cz – 30. 12. 2008 – Jan Dolejš

Napsat komentář

*