Předběhl mě kůň, pes i člověk…
Běhání přináší do života pohodu. Tělo i mysl se po běhu uklidní. Po dni očekávání, zda dokážu opět doklusat až do cíle, ze mě vše padá. Po bytě se line vůně koňských stájí, kapky ze sprchy dávají zapomenout na únavu, běžecké boty už stojí na kraji terasy…
Na běhání je nejkrásnější to vše okolo. Kdybych psal za běhu, vypadal by můj běžecký svět trošku jinak. Ještě že nediktuji své myšlenky přímo na trati. Na trati, kterou jsem zatím neměnil…
Pojďme si tedy nyní představit jedno kolo vinořského okruhu. Sebastian Vettel, který před kvalifikací na Velkou cenu Číny Formule 1 přibližoval milionům televizních diváků okruh v Šanghaji se dnes omlouvá, a proto si okruh proběhneme s místním borcem z Vínoře.
Diváky u televizních obrazovek jistě zklame, že dnes není nad tratí očekáván žádný déšť. Naopak doba startu dramatičnosti jistě přispívá – jedná se o noční závod po umělým osvětlením na 50 % okruhu.
Dříve jsem dnes potrénovat nestihl…
Vybíhám a zařazuji první (a zároveň nejvyšší) rychlostní stupeň. Vlevo ode mě se po pár sekundách míhají popelnice a již se blížím k prvnímu nebezpečnému místu na trati. Ostrá pravá zatáčka následovaná mírnější levou. Proslulá šikana u sídliště Bemmet. V prvním tréninku – plný sil, neochotný ubrat na rychlosti a nevědom si nedostatečné adheze svých běžeckých bot, jsem zde skončil v záchytné travnaté zóně. Nyní zpomaluji a tečnou volím nejkratší stopu pro hladký průběh.
Čeká mě nudných sto metrů sídlištěm, dvě křižovatky a už zatáčím ostře vpravo na dlážděnou cestu mezi rodinné domy místní honorace. Míjím značku „obytná zóna“, ale nezpomaluji. Chodci se již v tuto pozdní hodinu neodvažují ven a zapomenuté hrající si děti jistě uskočí. Naopak se snažím usilovně zrychlit, jelikož vím, co mě čeká: Zkouška charakteru, nervů a nutno říci, že i zkouška předem prohraná. Blížím se ke svým dvěma milým, malým kamarádům. Po pravdě, říkám jim košťata…
Ti dva prťavý jorkšíři mi opravdu pijí krev.
Slyší mě přibíhat už z dálky.
Počkají si na mě na kraji plotu a za jejich štěkotu běží deset metrů podél mě.
Poté, a to je na tom to nejhorší, oběhnou ten obrovský barák jakoby nic zadem.
A čekají na mě podruhé.
Chápete?
Oni na mě čekají!!!
A to mají ta košťata třikrát tak delší trasu…
Za ustavičného štěkotu odbíhám. Mít na sobě bundu s kapucou, tak si ji snad z ostudy nasadím.
Po chvíli překonávám čtyři schůdky a ocitám se ve vinořském lesíku. Jak by řekl komentátor F1 – krásná 600 metrů dlouhá rovinka, ideální místo k předjíždění…
A opravdu. Na konci rovinky, před nebezpečnou pravou zatáčkou z prudkého kopce mírně zpomaluji. Znenadání mě předbíhá jiný běžec. Není to vytrvalostní běžec. Je to sprinter. Vzdaluje se dvojnásobnou rychlostí, než jakou já sám běžím. Říkám si – bydlí vedle lesíku, právě vyběhl, za 100 metrů se jistě otočí a doběhne svůj krátký sprint zpátky domů. Neotočil se. Když už se mi začal ztrácet v dálce, schválně zatočil na vedlejší cestičku, abych mu nemohl předběhnutí vrátit. Ze své milované trasy kvůli němu přeci neseběhnu…
Obíhám rybníček s vytrvalým rybářem, který se taktně tváří, že nic neviděl. Vbíhám na hrbolatou cestu kolem ctěnického zámku. Tady mě včera předběhli koně z místních stájí. Těm to ale nemám tolik za zlé. Snažím se vyhýbat výmolům a střídavě se mi to i daří. Už není skoro vidět.
Přichází nečekaný smyk.
Na poslední chvíli vyrovnávám.
Došlapy levé nohy zní trochu jinak, levá noha i voní trochu jinak.
Levá noha je asi o půl kila těžší.
Tak tohle už těm koníčkům za zlé mám…
Má smysl popisovat zbytek okruhu?
Nezastavuji. Vím, že bych se již nerozběhl. I přes mou únavu je mi příjemnější běžet, než se zabývat tím půlkilem navíc. Ono to nějak opadá…
Běžím levou nohou po trávě a pravou po silnici. Snažím se levou příliš nezvedat. Připadám si spíš jak kulhající invalida utíkající před zuřivým revizorem. Vzdávám to a vracím se oběma nohama na asfalt. Ve tmě není vidět silueta našeho domu, která mi dodává vždy v závěru síly. Nespěchám. Vím, že mě dnes doma opět nepochválí…
Všechno zlé je vždy k něčemu dobré. Od bratra vím, že se dá na www.behame.cz najít 40 tipů pro začínající běžce. Zkusím autory oslovit, zda by k nim nepřidali i dva tipy moje. Třeba to bude jednou to nejhmatatelnější, co po mém běhání zůstane:
Tip č. 41: Pokud se rozhodnete běhat potmě, neběhejte tam, kde před vámi běželi koně.
A ještě jeden, o kterém jsem před vámi zatím pomlčel:
Tip č. 42: Když už začnete používat sofistikovaná zařízení pro měření délky, času a rychlosti vašeho běhu, přečtěte si prosím jejich návod. Zpětně vás asi nepotěší, že jste si místo svého čtyřkilometrového běhu změřili jen závěrečnou cestu chodbou k výtahu.
Věřte mi, vím o čem mluvím.
Co napsat na závěr?
Po sedmi dnech už tušíte, co mě na běhu baví.
Dozvěděli jste se, jak jsem se k běhání dostal.
Poznali jste můj vinořský okruh.
A třeba jste si vzali k srdci i některou z mých rad.
Nyní již víte to podstatné:
„Ať už vás předběhne kůň, pes nebo člověk, běhání přináší do života pohodu…“
Kdo mě předběhne příště, si už tedy nechám jen pro sebe. Zatím jdu něco udělat s tou vůní koňských stájí na terase…
PS: Nevíte náhodou, kde se dá ve čtvrtém patře sehnat vhodný klacík?
K tomu keři, co je 50 metrů za domem bych už dnes nedošel…
11. 7. 2010 / Blog – Ze života / Autor: Jan Bílek
(16 hlasů, průměr: 4,75 z 5)
Loading... (4,49 z 5) (4,42 z 5) (4,86 z 5) (4,65 z 5) (4,67 z 5)06. 02. 2024 / Michaela
Dobrý večer, ráda bych se zde zeptala zkušenějších a nechala si poradit. Je mi 34 let, výš...
30. 01. 2024 / Michael
Ahoj, potreboval bych říci zda je rychlé 25,77 km/h pro 15 letého...
21. 01. 2024 / Dan
Dobrý den,
sloupec s označením "celkem km" je chybně označen. Měla by to být "neděle"....
Copyright © 2008 – 2024 Běháme.cz | Zákaz kopírování textů bez uvedení zdroje nebo bez svolení redakce.
Behame.cz a všechny subdomény jsou chráněny autorským právem.
Stránky vytvořil František Válek – Tvorba webových stránek Olomouc |
RSS kanál pro články a RSS kanál pro komentáře | Mapa webu | e-mail: info@behame.cz
Skvělé! Hodně jsem se pobavil.
Jen bych měl poznámku:
Poté, co Sebastian Vettel celou trať představí, tak jí potom ještě několikrát obkrouží v samotném závodě.
Konkrétně VC Číny se jede na 56 kol :o)
Btw. Zhruba v únoru jsem se také vrátil ke běhání. Hlavně kvůli váze.
Hlídal jsem si tepovou frekvenci aerobní zóny pro max. pálení tuků. Můj pohyb ale nevypadal moc sportovně – spíše to přípomínalo přesun tučňáka na onu místnost.
Pointa je v tom, že mě tehdy předbíhali i důchodci z Kauflandu. A to už byli na cestě domů s plnými taškami! (Na vlastní oči jsem ty rohlíky a másla viděl)
Postupně jsem ale mohl tempo zrychlit, protáhnul se krok a dnes už mi nejsou dobyvatelé super-marketů konkurencí.
Začínal jsem na krvavých 5km. Dnes běhám co 2-3 dny 10km, o víkendu si dávám 15km.
Zdar a sílu všem!
jste frajer, moc se mi to libilo, chystam se na neco podobneho, boty uz mam, ted jeste nejake hodinky asi a trenky 🙂
Teda, musím pogratulovat, takhle jsem se dlouho nepobaila 🙂 začala jsem běhat předminulý týden, i když prozatím se to asi až zas úplně behem nazvat nedá, ale lepším se a dělá mi to čím dál tím větší radost 🙂
Z původního plánu běhat 3x týdně nějak sešlo, protože den bez pohybu mi teď přijde jako bych se ráno vůbec neprobudila, takže běhám podle chuti skoro denně…popřípadě jdu alespoň na kolo nebo brusle.
Co se „košťat“ týče, mám pocit, kromě Vinoře se rozmnožila, protože nyní obývají i naše Kbely a – máš pravdu Honzo, já je sice potkávám ráno jen na vodítku a panečkem nebo paničkou, ale oni vážně čekají! :))
Ohledně koní – jsou rozhodně méně záludní, než slimáci. Teď je totiž asi nějaké slimáčí období, protože se jim moje trasa parkem jen hemží a přece jenom, je snazší vyhnout se jednomu koňskému pozdravu než kličkovat mezi slimáky…i když ti mě aspoň narozdíl od koně nepředběhnou :))
Včera jsem byla asi po třech letech běhat. V těch třech letech jsem porodila syna, vrátila se ke kouření a k 12ti hodinám denně u počítače. Bolí mě plotýnky, blokuje se mi hrudní koš, tratím zrak i sluch. A ještě mi není ani třicet.
Dítě je na prázdninách. Vyzvala jsem svého muže, velkého volejbalistu, že nebudeme již dále hnít. Uběhli jsme ani nevím kolik, hodinky jsem nechala doma, udusila jsem se v první zatáčce. Běžeckou obuv nemám. Ale ty Vaše články mě vyloženě kopou do zadku. Dneska teda běhat nestihnu, jdu na pivo, ale zítra ….
Jste frajeři všichni, kteří jste vydrželi!!! … ráda bych taky.
Ze zajímavosti jsem si dnes začala googlovat výrazy jako „začínáme běhat“ „Běhání od A do Z“ atd atd. Narazila jsem na tenhle výtečný článek. Moc fandím těm co začnou po letech, nebo vůbec poprvé běhat. Běhám teprve měsíc, 3-4 týdně. Baví mě to, ale nic jsem si nestudovala. Nemám žádné udělátko na měření, ani běžecké boty ( i když ty si už brzy pořídím). Poprvé jsem vyběhla a po 300 metrech jsem myslela, že umřu. Dneska vydržím 50 minut mírným tempem začátečníka a užívám si to. Běhání zdar! 🙂
Gabrielo běžecké boty jen doporučuji, zažitek je pak zcela jiný! Ony tě normálně nutí běžet :))
Jinak kdypak bude další pokračování běžeckého deníku? 🙂
zdravim vsechny, uz dlouho jsem se tak nepobavila.. Predcitam to tu nahlas muzi, ktery se snazi pracovat… Oba jsme v kvetnu zacali po dvou letech behat.. Behame denne. Ja tim zhubla 13 kg. Vloni jsem rizikovym tehotenstvim pribrala 30- poslednich 10 ne a ne dolu, tak muselo nastat ranni vstavani- kava+ voda s citronem a hodina venku- beh- denne+ prirodni posilovna- obden.. a jde to.. A po tech 3 mesicich me to uz i bavi… Jinak styl zacatky taktez vystihuje tucnak mirici na WC… Ted uz me ale zdravi nadupani bezci, tak uz to asi neni takova hruza.. Jinak jeste poznamka na okraj- nejen boty, ale i obleceni je dulezite.. Ja dnes v prutrzi mracen bezela v sustacich od Tchiba a nebylo to to prave orechove.. Pocitove- neco jako ten konsky koblizek na leve noze… Mne nekdo stahoval obe nohavice.. Tak VYDERZAJ PIJANJER!!! Skol!
Ahoj Báro, ahoj všem…
děkuji za všechny Vaše komentáře.
Již při psaní tohoto čtvrtého dílu jsem věděl, že je poslední.
(proto ta poznámka na závěr, že kdo mě předběhne příště, si už nechám jen pro sebe…)
Ač mě všichni předbíhali a stále ještě předbíhají, běhám totiž mnohem rychleji než píšu .-)
Zatím mě změnit názor nepřinutila ani:
– příhoda se stokilovým pánem, který nebyl schopen udržet svého třicetikilového útočného psíka.
Proletěl dvakrát těsně kolem mé hlavy (ten psík) …a nemyslím si, že si chtěl jen hrát 🙂
– ale dokonce ani neskutečně vtipný žertík organizátorů pražského maratonu…
Představte si předávku štafety: Desítky zmožených běžců hledají dalšího člena štafety mezi stovkami čekajících.
Nic jednoduchého. A teď si to představte potmě. Předávka štafety totiž probíhala ve spoře osvětleném tunelu.
Já nepoučený amatér předávky potmě netrénoval. A že by mi to nějakou tu minutu ušetřilo… 🙂
… ale třeba bude všechno jinak…
Hlavní vedlejší hrdina – kolega Tomáš – mě pozval na závod v orientačním běhu.
Hledám a orientuji se v mapě ještě mnohem pomaleji než píšu. A s velmi nejistými výsledky.
Možná by byla škoda se o to nepodělit…
Zatím se mějte skvělě a ať Vám to všem běhá…
H.
Tak po menší pauze zase běhám 🙂 tentokrát jsem změnila lokalitu z Prahy jsem presidlila do Anglie, jen mám pocit, že mě vysadili na špatném ostrově, jsem tu už týden a déšť nikde….(Asi čeká, až vyběhnu 🙂 ) jinak tady jsou podmínky pro běh perfektní, ádherné parky a řidiči jsou velmi ohleduplní, rano mě budí rackové, protože jsem na pobřeží, prostě ráj nejen pro běhání 🙂
Jak se daří s běháním vám? 🙂
PS: Honzo piš, je to skvělé oživení 🙂
Strašně dlouho se mi nestalo že bych se u psaného textu rozesmál, skvělý článek!
Zdravím všechny nadšené začátečníky. Já se dala do běhání před 14 dny a kombinuji ho s bruslemi. Před 5 lety (to se narodilo první dítě a za další dva druhé) jsem běhávala vcelku pravidelně. Do práce jezdila na kole, jednou týdně do sauny a odpo 3x týdně běhala. Bylo to vidět jak na vzhledu tak na psychice. Teď jsem se rozhodla k běhání vrátit a musím říci, že jsem přímo nadšená. Chodím do lesa a je to něco úžasného – člověka to nabudí na celý den. Škoda jen, že se nikdo nechce přidat a raději si platí dráhé cvičení na „zázračných strojích“.
Článek mě velmi pobavil, smála jsem se co chvíla a už i manžel na mě byl nahlížet co je tu tak vtipného 🙂 Přeji hodně zdaru a vytrvalosti všem, kteří začínají.
Ahoj ve spolek,
taky jsem začala běhnit, jinak to nazvat zatím nejde. Nadchlo mne čtení těch článku tady a taky popis toho prvního týdne, to jsem se smála nahlas. Ale mám dotaz,jelikož přítel běžec do vrchu mi rad ke běhání dáva dost a tady se taky dá lecos pochytit. Má někdo z vás za sebou třeba nějakou operaci a začal běhat? Jedná se o páteř, nevím co ano a co ne.