Až do svých pětačtyřiceti let jsem považoval SPORT za nějaké velmi neslušné slovo a na lidi aktivně sport provozující jsem pohlížel jako na něco nepochopitelného. O běžcích ani nemluvě. Mojí jedinou sportovní aktivitou pak byla občasná návštěva plaveckého bazénu, kde jsem v poměru 9:1 ve prospěch k tobogánu trávil hodinu, hodinu a půl. Když mě ale o Vánocích banálně chytly průdušky a já se z toho dva měsíce nemohl vykřesat, i já – jakožto chlap – tedy velmi ješitná bytost, jsem musel uznat, že pravděpodobně dělám někde chybu. Začal jsem tedy přemýšlet, co dál. Už samotné přemýšlení nebylo jednoduché, neboť kromě ješitnosti jsem i pohodlný, ale...přečíst celé »
12. 06. 2023 / Soňa Jiránková
Celé školství je postaveno na hlavu. Děti v první třídě nuceni k vytrvalostnímu běhu na 12...