Nejvíce jsem se bála toho, že nebudu mít čas pro sebe – ten tak důležitý čas, který mi strašně chyběl… Být sama a věnovat se svým záležitostem. Od narození syna jsem téměř 2 roky nikde nebyla – 1x na srazu ze střední a 1x na večeři s kolegy z práce, kteří si na mě vzpomněli, což hrozně potěšilo. Trochu jsem se cítila jako sobec, že nechci všechen svůj čas věnovat synovi, ale už mě to přešlo. Zjistila jsem, že mě v tom mí blízcí podporují. Jak jsem již psala ve svém předchozím článku Pokračování aktivity – aneb jak se dá či nedá sportovat na mateřské, syna zabaví na zahradě babička s dědou, příležitostně i manžel (pokud zrovna není na kole a...přečíst celé »
06. 02. 2024 / Michaela
Dobrý večer, ráda bych se zde zeptala zkušenějších a nechala si poradit. Je mi 34 let, výš...