Byla již úplná tma, těžko uvěřit, že ještě před pár desítkami minut bylo příjemné příšeří a alespoň slunce dávalo najevo svou malou, ale přesto uspokojující přítomnost. Jako každý jiný den, kdy běhám hned od domu, jsem si nazul své běžecké boty a vyšel ze dveří. Pocítil jsem chladnou atmosféru, ale přesto příjemnou. Tma mě obklopila ze všech stran a z lavičky na dvorku seskočil můj pejsek. Vyčítavě na mě pohlédl a určitě si myslel toto: „Zase jdeš běhat a mě nevezmeš?“. Telepaticky jsem mu odpověděl: „Kamaráde, o víkendu ti to vynahradím, dnes poběžím sám.“ Ještě chvilku na to se ošíval, ale potom pochopil situaci a šel mě s radostí aspoň...přečíst celé »
06. 02. 2024 / Michaela
Dobrý večer, ráda bych se zde zeptala zkušenějších a nechala si poradit. Je mi 34 let, výš...