Jak jsem začal s běháním – 2. díl

Uběhla sice už pěkně dlouhá řádka dnů (či spíše měsíců 🙂 ), od které jsem napsal článek Jak jsem začal s běháním – 1.díl, ale rád bych v psaní pokračoval. Dostal jsem se v něm k tomu, jak jsem k běhání přišel a popisoval jsem svůj první běh.

Pokračovat nebude nijak zvlášť složité, protože si své začátky pamatuji velmi dobře. Stejnou trasu (zmíněna v předchozím článku) jsem začal „poběhávat“ pravidelně tak 3x týdně. V té době jsem běhal stále v naprosto nevyhovující obuvi (staré sálové adidasky ! ), ale jelikož jsem běhal po trávě a lesních cestách, tak jsem žádnou bolest z nesprávné obuvi myslím necítil. Co jsem cítil určitě, byly mé zkrácené svaly na nohou, zejména stehna mě bolely po každém doběhnutí. Ale brzy to vymizelo. Asi po měsíci (jako už „ostřílený běžec“) jsem šel kupovat mé první běžecké boty. V obchodě padla volba podle sympatií na Mizuno Wave Rider, na přesnou řadu si již nevzpomínám. O nějaké pronaci a supinaci jsem také neměl ani tušení, takže jsem je zkrátka vyzkoušel a prošel se po obchodě. Když jsem poprvé s těmito botami vyběhl, ten rozdíl mezi minulou obuví byl opravdu obrovský. I na asfaltu mi nebylo nepříjemné běžet a brzy jsem si zvykl zařazovat i jiné trasy, kromě té již dřívě zmiňované.

Mé běhy probíhaly ze začátku vždy obdobně. Uběhl jsem nějaký úsek (3km), 2 km šel rychlou chůzí a poslední kilometr pomalu doběhl směrem k domovu. Nějak jsem nevydržel běhat delší úsek, prostě to nešlo. Buď se ozvalo ono známé „píchání v boku“ nebo mě zkrátka nožky už nechtěly poslouchat. Asi po měsící a půl (své běhy jsem hned od začátku začal zapisovat do deníku – počet km, čas a smajlík, který vyjařoval spokojenost s daným během či pocity). Jednou se však něco změnilo – běžel jsem už velmi dobře známý úsek a už jsem se přistihl při tom, že chci zastavit. Najednou jsem si ale uvědomil, že necítím zas tak velkou únavu, necítím žádné „píchání v boku“ nebo podobné nepříjemné stavy, takže jsem s chutí a plný odhodlání, že zrovna ten daný den uběhnu nejvíce km, pokračoval křížem krážem tím krásným lesem. Povedlo se. Dokázal jsem běžet asi 6km v kuse a zastavil se až těsně před domem. Od té doby jsem už jen výjimečně potřeboval při běhu zastavovat nebou využít odpočinek ve formě rychlé chůze. Proto si právě i myslím, že jsem mnohem dříve mohl běhat vzdálenosti delší a že to bylo všechno jen v hlavě. Na druhou stranu jsem za to rád – nejspíš díky tomu si mé tělo začalo zvykat na pohyb postupně a hned jsem jej „nehnal“ do přepálené kilometráže.

V dalších článcích bych rád popsal mé snažení s rozpisy několika „tréninků“.

Zdravím všechny běžce a ať to běhá!

Napsat komentář – 11 komentářů

18. 10. 2010 / Blog – Ze života / Autor: Pavel

Jak jsem začal s běháním – 2. díl – 11 komentářů

  1. Šárka Moosbauer M. napsal:

    Zdravím Vás Pavle,
    s chutí jsem si přečetla Vaše články o běhání a těším se na Váš další.
    Začala jsem s běháním teprve před pěti měsíci. Můj tehdy ještě přítel mě požádal o ruku. Takže jsme začali plánovat svatbu a samozřejmě jsem chtěla být na ten slavný den ta nejkrásnější a nejštíhlejší ze všech princezen. Přemýšlela jsem jak co nejrychleji a co „nejbolestněji“ dostat tělo zpět do formy. Bydlíme na Šumavě, takže nejlepší možnost byla jízda na kole, nebo běh. Rozhodla jsem se pro běh a udělala jsem správně. Po prvních dvou měsících trápení, kdy jsem pobíhala po lesích v teniskách od „vietnamců“ jsem si pořídila super sportovní obuv. Přesně jak popisujete ve Vašich článcích.
    Dnes jsem na tom tak, že běhám 4-5x týdně trasu, která měří 6 km. Pokaždé se na běhání těším a musím říct, že mě to neskutečně chytlo. Nejsem žádný velký sportovec, ale teď už vím, že běhání mi nepřinese jen hezkou postavu, ale hlavně neskutečný klid a vyrovnanost.
    S pozdravem
    Šárka

  2. Honza napsal:

    Zdravím Pavle a šárko, me začátky byly podobné jak popisujete, teď v pohodě běhám trasu 12 km, někdy i bez zastavení. Jakmile se překoná první krize a přijde se na to jak se má běhat a dýchat tak je to skvělý.
    Jen škoda, že po té mé trase neběhá nějaká pěkná hplka :o)

    Honza

  3. Petr napsal:

    zrovna začínám s běháním a musím říct že to co tu popisujete právě zažívám (včetně „obutí“)… už se těším na těch „6km“ v kuse 🙂
    Petr

  4. Vilda napsal:

    Mno musím říct, že mám krásné prostředí pro běhání. Lesy, kopce, polní cesty a řeka .-) Běhám bud podél řeky po rovince a nebo si vybírám četné kopce po polních cestách. Je to opravdu parádní potkat stádo koní, zajíce a srnky. Minule jsem měl štěstí a viděl krásný západ slunce, takže pro mě běhaní začalo být i jistým dobrodružstvím a výletem. Já mám spíše sebou určená místa a na nich se vždy zastavím. Často bych mohl běžet dál, ale já dobře vím, že zbytečně vyplácám síly, které budu ještě potřeobvat.

    S tím hlasem, který chce zastavit se potýká podle mě každý. Nicméně ten můj hlas lačnící po behu je větší a zastaví na mnou daných místech .-)

    Nejlepší je, když běžíte už několikátou cestu. Už jste párkrát zastavili, vyběhli pár kopců a rovinek. Jste úplně jinde než na začátku, takže po dalším vyběhnutí si připadáte jako na začátku cesty.

  5. Cosmmy napsal:

    ahoj, chtěla jsem se vás všech zeptat, jak si měříte uběhnutou vzdálenost?

  6. Honza napsal:

    Ahoj. Autorovi clanku drzim palce. Mam podobne zazitky. Zacinal jsem s naprosto nevhodnou obuvi a i presto, ze by me telo sneslo vice, hlava mne nutila to vzdavat. Az jsem si jednoho dne rekl, ze proste nezastavim a dokazu ubehnout co nejvic. Beham podle casu druhym rokem a i presto, ze ta moje hlava by se na to jeste porad vykaslala, mam behani rad a moc fandim vsem co se pro tento sport nebo pro sport obecne rozhodli.

  7. Zdenek napsal:

    Zdaravim,

    Pokud mate nekdo dobry mobil s GPS, napr. IPHONE nebo HTC s Androidem, pouzivam program Runstar – zde se da nastavit plan – napr 100 km mesic.. program umi nahravat trasy a zaznamenat je do mapy..
    Bez toho ani ranu uz …je super koukat na drivejsi vysledny…
    Na brusle pouzivam Runtastistic…..momentalne beham 10 km obden…vzdy jeden den cinky a druhy beh

  8. Zuzka napsal:

    Zdravím Pavle,
    právě prožívám podobné běžecké začátky. Teda vlastně už napdoruhé, poprvé mi zčernaly a slezly oba nehty na palcích, tak jsem skoro nechodila a o běhu němohla být ani řeč ( no jo, sálovky co nosím do fitka nebyl asi nejlepší nápad 🙂 ). Mám ale silnou motivaci, Největší běžecký nadšenec je ale můj pes, který dlouhý běh miluje, takže je v těchto dnech i neslavnější běžec na náplavce. Zítra si jdu do triexpertu konečně kupit ty správné boty a doufám, že vytrvám:-)

  9. Libuše napsal:

    Ahoj,
    mám od milovaného běhání na měsíc útrum, kvůli operaci, ale alespoň jsem koukla po dlouhé době sem a pročítám články o začátcích. Jo je to těžké, ale stojí to za to 🙂
    Velice souhlasím s autorem..to že neuběhnete více, je ve vaší hlavě(ovšem pokud neběžíte poprvé) také se mi stávalo, že sem zastavila, abych si trochu oddáchla, ale došlo mi, že to namám zapotřebí a že zvládnu běžet ještě dál a dál.
    Mějte se krásně a ať to běhá..

  10. Robb napsal:

    Na měření trasy a času používám program Endomondo, který je podobný už zmiňovanému programu Runstar, a taky je k jeho používání potřeba mobil s GPS a nejsem si teď jist jestli i s Androidem. Jinak můžu tento program doporučit, trasy taky zaznamenává do mapy a po připojení mobilu k internetu nahraje vaše výsledky na váš účet na stránce endomondo.com . Není to program jen na běhání ale i na chůzi, kolo, brusle atd…

  11. Míša napsal:

    Já jsem začala taky s běháním, ale ozvaly se mi klouby 🙁 Byla to urputná bolest, ale na internetu jsem našla Colavital, beru ho zatím jen měsíc a půl, ale bolest odešla, takže pomalinku zase začínám běhat a zatím dobrý 🙂 Taky kdo má problémy s klouby jako já, tak určitě doporučuji vyzkoušet Colavital od Swissu.

Napsat komentář k Honza

*

Přečetl/a jsem si Zásady ochrany osobních údajů a odesláním komentáře s nimi souhlasíte.*

Závody »