Vliv hmotnosti na výkonnost – prožijte svátky v pohodě bez nabírání kil

Jedno kilo navíc znamená v kopci ztrátu jedné až dvou vteřin na každou minutu v profesionální cyklistice. Na první pohled se možná jedná o nepatrný časový úsek, ale v současné době, kdy i při dvacetidenním etapovém závodu rozhodují ani ne desítky sekund na první pozici, je snad jasné, kam směřuji. Hmotnost sportovce ve vytrvalostních sportech má obrovský vliv na výkonnost. I když většina z nás do kategorie profesionálních sportovců nepatří, je užitečné vědět o tom, že hubnutí nemusí být v první řadě jen „marnivým“ cílem k nějakému divnému konceptu krásy. Samozřejmě nám nesmí jít o extrémní případy jako ve zmiňované elitní cyklistice, kdy se hmotnosti podřizuje úplně vše (závodní váha Chrise Frooma a dalších).

Velká část běžců-začátečníků (ale i pokročilejších!) totiž běhají s mírnou či větší nadváhou. To má za následek větší nároky na pohybový, ale i kardiovaskulární systém organismu. Je v pořádku, pokud běžec s nadváhou nejprve „jogguje“ a snaží se o shození kil přirozeným pomalým způsobem, například dlouhými procházkami nebo pravidelným cvičením na rotopedu. Horší případ nastává tehdy, když je pokročilejší běžec již několik let spokojen se svou aktuální váhou-nadváhou a stěžuje si na pomalé časy.

Jak se však orientovat, jaká váha je pro každého optimální? Tady se na chvíli zastavme. To je poměrně složitý úkol a vyžaduje spoustu času a pečlivého zkoumání a „pokusů“ na sobě. Brzy však člověk pochopí, že žádná ideální váha neexistuje – v různých ročních obdobích se váha člověka přizpůsobuje aktuálním potřebám, vzhledem k tréninku se také postupně upravuje a samozřejmě záleží na příjmu správného množství kalorií, zda je člověk zdravý a další a další faktory. Domnívám se však, že rozeznat, zda již patříme do kategorie nadváhy nebo obezity je naopak velmi jednoduché. Typická pneumatika kolem břicha leccos napoví, případně celulitida, otoky na kotnících… Dalším nejjednodušším způsobem je vypočítat si body mass index. Samozřejmě, není zcela přesnou metodou, a mnohem přesnější je nechat si udělat sportovní vyšetření s měřením podkožního tuku, změřit procento svalové hmoty a podobně. Dejme však tomu, že nejlepší způsob je vždy podle aktuální váhy přepočítávat BMI. A pak pečlivě sledovat, nakolik se naše výkonnost zvedá, pokud je BMI nižší a nachází se v rozmezí optimálních hodnot, tedy 19–25.

Mnoho běžců s nadváhou se diví, proč se dál nezlepšují, neboť narazili na pomyslný strop výkonnosti – a znovu odkazuji na začátek tohoto článku – přece paralela je jasná. Čím větší hmotnost, tím více energie musí běžec do pohybu vynaložit, přičemž každý kilogram jej zpomaluje, a není tak efektivní a rychlý, jak by mohl být, kdyby měl váhu v optimálním rozmezí.

Jaký je ideál?

Ve společnosti už spoustu let převládá názor, že kdo je zdravý, musí být „trochu při těle“. Mít větší procento tukových zásob je mnohdy zdůrazňováno i mnohými lékaři (kteří o výživě, při vší úctě, nemají ani potuchy). Společnost tedy předpokládá, že kdo je zdravý, má sem tam nějaký faldík. Ale počkat –na druhou stranu z médií a módních časopisů vychází další extrém. Modelky, které trpí roky podvýživou a jsou extrémně hubené, se považují za ten pravý ideál krásy. Jaké je tedy východisko, být krásný v sobě automaticky nezahrnuje být zdravý? Není to v rozporu s nejelementárnějším zdravým rozumem? Nějak se lidé nepodivují nad tím, že oba pohledy jsou v jádru špatné. Pak tu máme štíhlé, řekněme „ideální“ sportovce (i když je to také relativní), kteří jsou pro většinovou populaci „nezdravě“ vyhublí, protože je porovnávají podle standardů vytvořeného společností, a ani nejsou „krásní“.

Je třeba se začít poohlížet po novém modelu. Nikoliv figura modelky a ani „zdravá“ nadváha, ale sportovec, který se skrze zdravou výživu a pravidelný trénink dostal na svou optimální váhu, při které může dosahovat perfektních fyzických a tudíž i psychických výkonů. S optimálním procentem tuků i svalů. O takový model máme usilovat, nikoliv o člověka bez kondice ani permanentně podvyživenou modelku, která disponuje jen minimálním svalovým tonusem. V žádném případě to však neznamená, že mít nadváhu je něco špatného, vůbec ne! Jen mi jde o přehodnocení nějakého racionálnějšího ideálu, než jsou ty dva zmiňované.

Hubnout pomalu

Cesta za hubnutím i dobrou kondicí musí být pochopitelně spíše pomalá a průběžná. Tukové zásoby obecně slouží jako médium k přenosu a ukládání toxinů a cizích látek, tuky jsou výborným nosičem. Čím více tuků, tím mimo jiné více toxinů v těle zůstává, protože tělo ještě vlivem dalších aspektů ztrácí schopnost dostatečné filtrace škodlivých látek přes lymfatický systém a ledviny. Při rychlém hubnutí se škodlivé látky vyplavují do těla ve větší míře, a můžou napáchat další škody. Základem je tedy hubnout pomalu a vždy nejprve změnit jídelníček (žádné pečivo, polotovary, …), ale ještě lépe změnit celkový životní styl od základu včetně zařazení vhodné pohybové aktivity.

Aktuálně se mnohem více poukazuje na fakt, že po množství kalorií ze špatných a nevhodných potravinách se tloustne, nikoliv ze stejného kalorického množství z potravin zdravých. Stačí vynechat několik opravdu těch špatných potravin a nahradit je zdravějšími. Stejné množství energetického příjmu např. z rýže není to samé jako stejné množství celkového energetického příjmu z koblih! Je to úsměvný příklad, ale pokud toto pochopíte, je to vše vyřešeno i pro všechny další varianty. Koblihy, cukroví, bůček obsahují samozřejmě velké množství tuku (nehledě na další látky, které jsou pro organismus naprosto nevhodné a nestravitelné), které přímo krmí tukové zásoby místo toho, aby je tělo mohlo okamžitě využít…

Trénink

Při zdravém a pomalém hubnutí brzo zpozorujete postupné zlepšování všech vašich časů. Svalově disponovaný běžec s drobnou nadváhou s ohledem na délku kroku a dalších aspektů může očekávat relativně dobré výkony na rovině. Na kopci však jde zcela o jinou věc – každé kilo navíc je naprosto zásadní. Běžec tedy po zhubnutí může očekávat rapidní vzestup výkonnosti jak na rovinkách, tak především v kopcích.

Blíží se konec roku i čas novoročních předsevzetí. Co takhle začít se změnou životního stylu již od Štědrého dne a nečekat na brzké výčitky, že se přes ty Vánoce zase nějaké to kilo přibralo a musí dolů.

Nejde o hladovění, žádné zázračné diety ničemu nepomohou, jde vždy o změnu životního stylu: změnu celkového režimu dne, jídelníčku, vhodné pohybové aktivity – třeba právě běhání.

 

Všem novým i stávajícím čtenářům přejeme krásné prožití vánočních svátků a v novém roce hlavně hodně zdraví a naběhaných kilometrů za cestou k optimální pohodě a radosti v životě!

Napsat komentář – 2 komentářů