Jarní zprávy

Vstávám s rozedněním a kvapně se chystám na každodenní cestu. Pět, deset minut zpoždění ještě snadno dohoním. Probíhám náves podél zahrádek domků, z nichž mi rozkvetlé jarní květiny přejí pěkný den. Na zastávce zdravím ty, co volí pro přesun pohodlí motorů. Opouštím vesnici a vbíhám do lesa.

Rašící stromy nastavují pupeny k vycházejícímu slunci, které prosvítá skrz větve stromů. Míhají se kolem mne a radí: nechvátej! Zvědavá srnka v nehybné poloze čeká, co bude. Bez zájmu o mne pokračuje v ranní procházce. Datel signalizuje, že má po ránu spoustu práce a probuzený les mi bude na chvíli věrným společníkem. Běh v jeho stínu a příjemném povětří je pro mne zázrakem všedního dne. Na konci lesa přebíhám louku a křižuji silnici. Časné ráno nebývá pro motoristické spáče a tak je na ní zatím klid. Úvoz a polní cesta proměněné na stezku pro kola byly nočním úkrytem zajíců a bažantů. Můj krok a dech jim zkrátil ranní siestu. Stezka končí u hladiny rybníka, která signalizuje, jak chladná byla ještě noc.

Opouštím krásnou přírodu a cesta přibližuje civilizaci. Nezbývá, než se ponořit. Potkávám domky, ulice, obludné budovy i silnice, a auta, prach, hluk a špínu, daň za její nerozum. Jen opojná vůně již rozkvetlých šeříků, kaštan či akát v parku nebo zahradách vilek dávají vědět, že i zde je možné potkat něco z její krásy. Ještě kousek, sbíhám na břeh řeky a zdravím na vodě známé hejno labutí. Vytahuji z kapsy kus včerejšího rohlíku a přihazuji k snídani. Snažím se spravedlivě rozdělovat, ale rychlejší vítězí.

Konec zpráv, čeká realita všedního dne. Navečer cestou zpět si přečtu z jarní přírody zase nové.

Jan Dolejš

Napsat komentář – zatím pouze jeden komentář