Zjistila jsem, že mě v tom mí blízcí podporují. Jak jsem již psala ve svém předchozím článku Pokračování aktivity – aneb jak se dá či nedá sportovat na mateřské, syna zabaví na zahradě babička s dědou, příležitostně i manžel (pokud zrovna není na kole a nenajíždí ty své nekonečné kilometry

Další z obav bylo, že mi to nepůjde a že mne to odradí. Ale to bylo zavrhnuto hned na začátku, už při chůzi. Prostě jsem si uvědomila, že to půjde vždy, jen musím přizpůsobovat tempo podle toho, jak se cítím. Běžet totiž šíleným tempem, snažit se doběhnout další nádech, když mé klidné funění zůstalo už dávno desítky metrů za mnou… Skončila bych určitě v oboře s nožkama nahoře. Dnes mám skoro dojem, že by mě neodradila (s nadsázkou řečeno) ani zlomená noha. Stačí prostě chtít a já vážně chci.

Následovala obava, že to bude úplně jiné než cyklistika, ke které jsem trochu „přičichla“ a že nepoznám, kdy běžím asi správně a nebude to mít nějaké následky. Stalo se mi při asi zatím dvou trénincích (pokud tak moji aktivitu mohu nazývat), že jsem počítala skoro každých 10 metrů a říkala si, že asi zastavím. Ale došla jsem k závěru, že se mi dýchá dobře, nic mě nebolí a tak není vlastně důvod, proč zastavit. A tak prostě běžím dál, i když počítám každý metr a říkám si: tam za tou zatáčkou už je odbočka a pak jen mírný kopeček, rovinka a jsem tam… nebo: teprve jsem vyběhla a nějak se na ten kopeček necítím… Jednou jsem zahnula o odbočku dříve a tak jsem si to o 2 km zkrátila a jednou prostě běžela dál a ten bezva pocit se prostě dostavil o trochu dýl. Takových chvil určitě ještě přibude, ale já to prostě nevzdám. Znám se. Jak bych jednou přestala, už bych se nevrátila, tak prostě „běžím“ pořád ku předu.

Obava č. 4 – co bude až bude zima. Tuto obavu zatím odsouvám. Teď stejně nic nevyřeším a uvidíme co bude až to bude. Trochu mě to mrzí, nemám ráda tyto nejistoty, ale konkrétně tohle opravdu na jaře nevykoumám

Občas narazím na další běžce. Vídám pána, hádám mu přes 50 let. Běhá stylem, který mi připomíná hračku na kolečkách – míhají se ruce, nohy a tělo jako kdyby bylo pořád na místě. Prostě tak nějak „nehopsá“ jako já. Asi je to vypracovaná technika, která šetří energii tím, že prostě neskáče Pak jsem jednou při nasedání do auta (už jsme se šinuli ze zahrady domů) pronesla spíš sama pro sebe: to vypadá, jako když běží jen zadek… Proběhla kolem slečna tak kolem 20 let. Podotýkám, že já nejsem žádná hubená tyčka, ani nejsem žádná boubelka (170 cm, 60 kg, ale boky mám širší). Svůj monolog jsem zakončila: takhle vypadám i já? A i kdyby, je to fuk. Bohužel (nebo bohudík) mě slyšel manžel a okomentoval to tím, že jsem blbec a hrozně se mi smál, ale pak se taky přidal a řekl, že je to vážně fuk, jak při běhu vypadám. Ale sama sobě se musím občas smát. Ruce mi občas tak nějak vlají a nohy – špičky mi směřují dovnitř, takže musím vypadat opravdu asi jako kuriozita v tom krásném lese, ale prostě „tu svojí“ techniku ještě hledám. Snad nepohoršuji žádného běžce, když mluvím o hledání techniky

Dostala jsem jako dárek od tchána šátek. Takový ten multifunkční, co z něj uděláte čepičku, čelenku, gumičku do vlasů, na ruku, šátek asi na sto způsobů… Zatím užívám jako čelenku. Bude chladněji, bude z něj čepka. Je růžový. Věc zdánlivě nepodstatná (myslím tu barvu). Ale boty mám šedorůžové, kalhoty šedivé… takže už jen časem dokoupím tričko – s krátkým rukávem bych chtěla šedivé a nátělník asi růžový. Jsem prostě mladá ženská, tak mě zajímá, jak to vypadá. Prostě jen další motivace. Co se oblečení týče, zjistila jsem, že pod obyč triko si musím brát moiru, jinak mě spocené tričko studí. Nemám zatím žádné vyloženě na sportovní aktivity.

Nosí se i pod speciální trika na sport moira? Poraďte, předem děkuji. Kde nosíte třeba telefon? V kapse na zadní straně kalhot je pak mokrý. Dávat do pytlíku nebo jak? Možná někde vyhrabu miniaturní batůžek, byl přiložen k velkému batohu, který jsem kdysi kupovala. Je na 2 gumy a nosí se na ruce. Snad mi to nebude překážet… Četla jsem, že je dost důležité při velmi slunečných dnech nosit brýle. To jsou nějaké speciální brýle? Na gumičku kolem hlavy nebo jaké?

Výběr bot – to je skoro kapitola sama pro sebe. Našla jsem si na internetu stránky, kde se podle v celku jednoduchých otázek (alespoň to tak ze začátku vypadalo) člověk dobere k nějakému konci, na kterém budou stanovena základní kritéria, která by měl brát na zřetel při nákupu bot. Na začátku byla volba pohlaví a váhy. Jednoduché a bez přemýšlení vyplňuji. Dále jsem si vzala vál, na kterém běžně válím nudle, hnětu těsto…. a šlápla jsem na něj mokrou nohou – zaklikla jsem další obrázek, kterýž se podobal tomu mému na válu, pobíhala jsem po chodbě po čáře na dlaždicích a zjistila, že vytáčím špičky dovnitř – opět jsem měla mokré nohy, které zanechávaly otisk… Já jsem na konci zjistila, že mám sklony k nadměrné pronaci. Chtěla jsem si i nechat udělat vložky do bot přímo na míru, ale zatím jsem tak neučinila…říkám si, že to mohu udělat kdykoliv. Původně jsem také chtěla boty na silnici. Ale už při počátečních procházkách se synem po krásné stezce, která vede z města ven, že běhat po stále stejné trase mi přijde trochu nudné. Takže zvítězily boty 80% terén a 20% silnice a objevuji neznámé cesty kolem města. Nechám se přitom lehce navigovat od blízkých, kteří tyto cesty znají.

Možná u toho přemýšlím moc a možná se zabývám opravdu nepodstatnými věcmi, ale jak už jsem psala, mě to baví a tak „jdu dál“. Zatím nejsem ve fázi, kdy bych se chtěla řídit individuálním plánem od nějakého trenéra, ale tajně doufám, že se do této fáze nějak dopracuji a vyklusnu si i třeba na nějaký ten závod (opožděně tak děkuji za nabídku Běháme.cz, až nastane ten správný čas, určitě poprosím o kontakt na trenéra). Jsem prostě obyčejný člověk, který se chce radovat z obyčejné věci.

Pokud něco dělám vyloženě špatně, tak mě, prosím, varujte. Pokud znáte odpověď na mé otázky, poraďte mi. Spousta z Vás, kteří to budou číst (si fandím, že tomu opravdu rozumí a hrozně bych byla ráda za jakékoli rady. Děkuji moc a opět přeji mnoho krásných kilometrů.

Začátek – ten bych datovala k 20. 3. 2012, tedy den po napsání mého prvního článku. Vyšla jsem si se synkem v golfkách na svižnou procházku. Trvala 45 minut a ušla jsem cca 5 km – to je opravdu jen odhad vycházející z naježděných km na kole po trase, kterou jsem šla. Během chůze jsem ukazovala synovi kachny na potoce, ptáčky u cesty… Taková naučná stezka pro nejmenší. Jeho to bavilo a mne taky. Snažila jsem se držet přibližně stejné tempo. Byla jsem spokojená a tak jsem pozítří vyrazila zas, tentokrát už sama. Malého hlídal děda na zahrádce – i jemu patří velký dík, protože bez jeho pomoci by to také nešlo tak dobře. Střídala jsem 2 min chůze s 2 minutami běhu. Řekla bych, že tento den jsem hodně zjistila – pokud se na to nesoustředím, tak dýchám správně (tj. břichem), nosem udýchám velké houby, pusou udýchám zatím všechno a musím běhat pomaleji… Běžela a šla jsem 30 min (2 min běh a 2 min chůze) a bylo to 3,38 km. Pak byla 2 dny pauza a pak jsem opět vyrazila se synem na 45 minutovou procházku svižně, opět 5 km. Opět obden následovalo 30 min 2+2, 3,76 – zrychlila jsem. Obden 45 min chůze, cca 4 km – spomalila jsem. Oťukala jsem si tím, že každý den se opravdu běží jinak, i když jde o stejnou trasu. A hlavně – vím, jak se asi cítím při TF 160 – 175… ale i při 195. To byla super hodnota při pokusu o běh do kopce. Ale kdo nezkusí, neví, tak prostě zkouším…

Pak jsem kombinovala běh s chůzí ještě asi 5x a přešla do souvislého běhu. I při běhu do kopce už TF udržím kolem 180ti, takže si tu tak běhám kolem zahrady po stezkách, přibližně obden. Teď už běhám cca 40 minut, něco málo přes 5 km. Plus mínus 2 minutky – ovlivňuje to hodně teplota a samozřejmě to, jak se cítím. Vyhovuje mi více teplota 10 až 15 stupňů, ale teplo teprve začíná, takže si na něj určitě budu postupně zvykat. Průměr mám kolem 7,10 až 7,5 km/h. Mám za sebou svých prvních 40 km (počítám jen ty, které jsem už jen běžela) a baví mě to. Což je pro mě asi to nejdůležitější. Mám svoji chvilku pro sebe, baví mě to a cítím se při tom dobře. Honzík (náš syn) si při tom užívá na zahradě buď s dědou, s babi nebo s taťkou a já si běhám vyčistit hlavu do lesa a na cestičky kolem. Rozhlížím se po lese a říkám si, jak krásně kvete, že až porostou houby, tak to zjistím skoro jako první, že lidi jsou stále neskutečně hnusní k přírodě a vyhazují kde se dá co se dá, nebo naopak – že vídám stále stejné lidi, kteří o své okolí pečují a to mě naopak těší, že si už krásně dýchám své 2 nádechy a výdechy a těším se na další dny, které se mi podaří naplnit tou skvělou chvilkou „pro sebe“.

Přeji Vám všem stejně šťastné kilometry jako jsou ty mé.

Kontaktní čočky přinášejí hned několik výhod, které při aktivním sportování velmi oceníte. Za prvé, určitě se vám nezamlží. Brýle navíc, pokud se dost potíte, kloužou z nosu. To vás může při sportování poněkud omezovat, dokonce se může stát, že brýle třeba sklouznou úplně, spadnou na zem a rozbijí se. S čočkami se samozřejmě nic takového stát nemůže. Díky tomu, že si vezmete do očí kontaktní čočky, tak vám to dovolí pohodlnější nošení ochranné helmy nebo slunečních brýlí. Pokud nosíte dioptrické brýle, možná také čas od času řešíte problém, zda si nechat na nose normální brýle a ostrý svit slunce vydržet, nebo zda si nasadit sluneční brýle s tím, že hůře uvidíte, ale zato ochráníte své oči proti UV záření. Tento problém samozřejmě nemusíte řešit, pokud máte samozatmavovací brýle. A pokud nosíte kontaktní čočky. S kontaktními čočkami se vám navíc zlepší periferní vidění a budete mít širší zorné pole. Při periferním vidění vás brýle omezují svým rámečkem nebo skly, s čočkami vám nic takového nehrozí. Brýle vás také omezují, když si chcete otřít pot z tváře nebo se vysmrkat. Při běhání jsou tyto situace velmi časté a není zrovna příjemné se při nich potýkat s brýlemi. Nebylo by jednodušší si pořídit kontaktní čočky, abyste se mohli plně koncentrovat na podání co nejlepšího sportovního výkonu?

Spousta lidí čočky odmítá, protože jsou prý drahé. To možná platilo před několika lety, dnes je situace na takové úrovni, že si levné kontaktní čočky může dovolit skutečně každý. Například internetový obchod Vašečočky.cz nabízí kontaktní čočky a další širokou škálu výrobků a příslušenství, jež vám jejich používání usnadní. Můžete si tedy vše jednoduše porovnat a náklady na nošení kontaktních čoček si spočítat. Při osobním vyzvednutí v Praze, Brně a dalších 17 městech navíc nabízí dopravu zdarma, čímž se náklady snižují ještě více. Skutečně, proč se při běhání a celkově sportování nechat jakkoliv omezovat, když řešení je tak jednoduché?

Tento článek pro Vás připravil web VaseCocky.cz, nejedná se příspěvěk redakce.

Závod odstartovala ve 14:00 londýnského času princezna Beatrice. Na start osmikilometrového závodu se kromě ní postavila celá řada celebrit a známých sportovců. Celkem se do loterie přihlásilo 43.000 lidí, “povolení ke startu” nakonec získalo 5.000 šťastlivců. Trať závodu vedla skrz olympijský park, kolem nově postavených sportovišť a posledních 300m závodníci běželi přímo na čerstvě dostaveném olympijském stadionu. V cílové rovince je podporovalo na 12.000 diváků, kteří dostali šanci být prvním publikem a náležitě si to užívali.

Lukáš Matys, který v tuto chvíli pracuje v Londýně jako manažer pro jeden z olympijských sportů, získal své místo na startu v loterii pro zaměstnance Olympijského organizačního výboru. “Měl jsem neuvěřitelné štěstí, vylosováno bylo pouze osm lidí, kteří se směli zúčastnit,” uvedl po závodě. “Zjistil jsem to teprve před měsícem, nebylo tedy moc času na přípravu. O výsledek ale v tomto závodě nešlo. Zážitkem k nezaplacení pro mě bylo především to, že jsem jako jeden z prvních protnul cílovou pásku olympijského stadionu.”

Je mi 32 let a jsem maminka „už“ 20 měsíců. S váhou si myslím žádné větší problémy nemám – měřím cca 170 cm a vážím 60 – 63 kg. Pár let před těhotenstvím jsem se začala věnovat s manželem cyklistice. Jednou jsme se s kamarádem vyhecovali při večerní návštěvě hospůdky, že z našeho výletování vymáčkneme trošku víc – že pojedeme nějaký ten závod. Vybrali jsme si Krále Šumavy. Na přípravu zbývaly celkem 3 měsíce, což není mnoho, ale nám to muselo stačit. Nejeli jsme tam samozřejmě s cílem zničit sebe či naše kola, ale prostě to dle svých možností ujet a užít si to. Byl to první ročník, kdy se jela krátká trať 45 km. Byl to doslova očistec, co se týče podmínek – pršelo, takže se mi kolo bořilo až 15 čísel do čehosi, každou chvíli jsem zalehla a jednou jsem přelítla přes řidítka. Za pomoci svého manžela jsem trasu ujela jen tak tak. Ne že by mi chyběla síla, nebyla jsem extrémně vyčerpaná, ale prostě v tu chvíli nebyla motivace. Ale dojeli jsme. Absolvovala jsem pak ještě 3 další závody, kde jsem si ověřila, že na ujetí „těch pár“ km mám. Kolo mě bavilo a baví stále. Musím podotknout, že manžel (i jeho bratr a otec) jezdili a i nadále jezdí závodně, takže rad jak se jezdí, vybavení… nebyl žádný velký problém. Minulý rok jsme byli s manželem a se synem ve vozíku na pár vyjížďkách. Ale opravdu jich bylo jen pár. Letos se do toho manžel opravdu vložil s nebývalou vervou, takže přijde z práce a jde na 2 hodiny na kolo – vrací se v 7. O víkendu vyrazí ráno cca v 10, dle aktuální teploty a vrací se cca ve 14:00 a déle. V čase, kdy nejezdí, chodíme na zahradu. A tak nějak postupně si uvědomuji, že mně moc času na mé „sportovní“ aktivity nezbývá, protože večer se samozřejmě veškerá aktivita točí kolem synka. Vykoupat, nakrmit, pohrát, uspat. A je 9. Někam před tyto aktivity musím vrazit večeři, pokud to nestihnu, tak až po uspání.

Před pár dny jsem narazila na tyto stránky. Už nějaký čas si pohrávám s myšlenkou, že bych začala běhat. Běh by mi časově asi vyhovoval nejvíc a tak nějak mne i láká. Nemusím být nikde na přesný čas v tělocvičně a mohu vyběhnout téměř kdykoli. Začetla jsem se do témat i článků na tomto webu a to mě svým způsobem i trošku „nakoplo“. Prostudovala jsem několikero článků o výběru bot (zjistila jsem, že buď budu potřebovat vložku do boty a nebo botu přímo na pronaci – mám ploché nohy). Během příštího týdne se chystám na nákup těch (snad správných) bot. Patřím mezi lidi, kteří jsou schopni přípravě věnovat i týdny a teprve pak se do toho vrhnou. Dnes jsem opět vyrazila na zahradu (je to celkem daleko, cca 2 km a pokud je hezky, chodím s kočárkem pěšky). Tudíž na procházky s jistou zátěží (kočárek a syn) jsem zvyklá. Vyrazila jsem trochu dříve a zamířila na stezku. Rychlejším tempem jsem si to valila asi 2 km tam a 2 km zpátky (protože volal manžel, že už je na zahradě ). Syn se každou chvíli svými posunky snažil docílit toho, že pojedeme ještě rychleji – což bylo celkem motivující a zábavné. 2x jsem se za tu dobu mírně rozběhla a cca po 100 metrech přešla opět do rychlé chůze. Chtěla jsem si prostě trošku ověřit, co to udělá, když se rozběhnu. Mám trochu problémy s dýcháním – dýchám více hrudníkem než břichem, ale na tom se zapracuje. Jinak jsem dnes vše udýchala naprosto v pohodě. Trochu už na sobě poznám v jaké TF asi jsem. Při jízdě na kole používám pás, takže přehled o výkonu jsem vždy měla.

Takže už zbývá jen pár drobností – musím dát dohromady penízky na ty botičky, dupnout na manžela, a stanovit si pravidla, kdy se budu moci také já věnovat svému vybranému sportíku a vyrazit. Časem snad přibude i nějaký ten „super úbor“, který mi ještě více dodá sebevědomí. Alespoň na kole mne to opravdu více motivovalo. Vypadat tak jako ti, kteří to umí, je vážně fajn.

Držte mi palce, ať to klape aspoň z poloviny tak dobře, jak jsem si vysnila a snad budu na konci léta zdatná běžkyně, která zvládne v pohodě uběhnout 30 minut a i pak se usmívat. Mým cílem je být více v pohodě a zvládat tak stresovější situace a snad i zpevnit svalstvo. Hrozně se těším a snad se časem s vámi podělím o moji další zkušenost.

Chceme vás upozornit na možnost zúčastnit se sportovně-benefiční akce Běh Benedikta Labre a podpořit tím výdej polévek lidem bez domova. Hromadný start bude v sobotu v 9:00 hodin 21. dubna 2012 na cyklostezce pod Globusem v Ostravě-Porubě/Plesné.

Přihlášením do jedné z kategorií podpoříte provoz sociální služby Charitního domu sv. Benedikta Labre, což je nízkoprahové denní centrum pro osoby bez domova. Jedná se o zkušební ročník. Podle ohlasů a účasti se pak pořadatelé budou připravovat na případné následující ročníky.

Kategorie:

I. kategorie (soutěžní) – běh 18km.

II. kategorie (soutěžní) – běh 11km.

III. kategorie(soutěžní) – cyklo 18km.

IV. kategorie (nesoutěžní) – pochod 8km.

V. kategorie (nesoutěžní) – okružní procházka mezi Starou Plesnou a Porubou 4km.

Podmínky účasti závodu:

Pro účast ve všech kategoriích je nutné se registrovat do závodu.

Kategorie I.-III. se můžou účastnit pouze osoby plnoleté, které berou plně na svou odpovědnost rizika spojená s účastí na této sportovní akci (viz. prohlášení v registraci).

Povinná výbava:

• 1) doklad totožnosti
• 2) mobilní telefon (především u I. a III. kategorie)
• 3) cyklisti musí mít přilby

Výše startovného:

Startovné se bude hradit v místě startu a je dobrovolné-doporučené, zaváděcí cena tohoto ročníku na osobu bude symbolických 50 Kč. Nadto bude možnost individuálním navýšením částky přispět na provoz Charitního domu sv. Benedikta Labre – nízkoprahové denní centrum pro osoby bez domova.

Harmonogram akce:

Přivítání účastníků a hromadný start bude v sobotu v 9:00 hodin 21. dubna 2012 na cyklostezce pod Globusem v Ostravě-Porubě/Plesné (bude zde zřízené stanoviště s občerstvením – podle účasti).

Od 8:00 hodin na témže místě bude evidence registrovaných účastníků do závodu.

Podmínky během závodu:

K závodu se budou používat místní komunikace 2. a 3. třídy za plného provozu. Na 6. km na křižovatce na Dobroslavicemi směr Jilešovice bude jediná předsunutá občerstvovací stanice.

Využití benefičního výtěžku z akce Běh/Pochod Benedikta Labre:

Prostředky budou použity na pokrytí nákladů spojených s nákupem polévek, které se osobám bez domova v Charitním domě vydávají v pracovní dny. Měsíčně se v průměru vydá okolo 800 polévek.

Registrace:

Registraci do závodu Běh Benedikta Labre zasílejte nejpozději do 18. 4. 2012 na e-mail: benediktjoseflabre@centrum.cz

Kontaktní osoba: Ivo Křížka 731 625 788, ivo.krizka@centrum.cz

Více informací na: www.benedikt-josef-labre.cz

V tomto článku vás chceme stručně seznámit se zajímavým seriálem maratonů, který začne již 13. dubna v Koutech na Desnou. Svou formu budete moci předvést v krásném prostředí český hor – v Krkonoších s nejvyšší Sněžkou, ve strmých Jeseníkách nebo v Krušných Horách. Každé jsou jiné a přesto nádherné. V rámci seriálu maratonů Rock Point – Horská výzva si můžete na všech těchto místech zazávodit.

Celkem jsou naplánové 3 závody. Každý má vytyčenou trasu v délce 60 až 70 kilometrů vedoucí jako okruh přes nejvyšší vrcholy a hřebenové trasy. V místě startu a cíle bude pro soutěžící připraveno zázemí. Pokud nebudete chtít běžet celou trasu, bude podle ředitele závodu Pavla Zitta možné absolvovat kratší okruh v délce kolem dvaceti kilometrů, který bude startovat vždy následující den dopoledne.

1) 13. dubna – Kouty nas Desnou

První ze tří závodů v horském trekingu odstartuje v pátek 13. dubna stejně jako loni v Koutech nad Desnou a soutěžící provede na šedesáti až sedmdesátikilometrové trase nejkrásnějšími úseky Jeseníků.

2) 8. června – Krušné hory

Na první díl naváže 8. června pokračování na Klínovci v Krušných Horách.

3) 10. srpna – Špindlerův Mlýn

Celý seriál uzavře 10. srpna finále v Krkonoších se startem ve Špindlerově Mlýně.

„Rock Point – Horská výzva je seriálem pro všechny, kdo rádi chodí, či běhají po horách! Ač se seriál skládá ze tří závodů, mohou závodníci startovat jen na jednom z nich. Svou výzvu si zde najdou jak maratonci, kteří mají ambice překonat vítězné časy z loňska, tak i turisté, kteří zkusí na vyznačené trase s občerstvovacími stanicemi, zda vůbec závod zvládnou do časového limitu čtyřiadvaceti hodin,“ láká ředitel závodu Pavel Zitta.

Loňský ročník

Seriál horských maratónů začal loni, tehdy ještě pod anglickým názvem Mountain Challenge, nový název Rock Point – Horská výzva a partnerství se špičkovou českou společností ale není jediná změna, kterou organizátoři přichystali. Zatímco při prvním ročníku se startující vydali kromě úvodních Jeseníků a závěrečných Krkonoš i do Beskyd, letos je v kalendáři nahradily Krušné Hory. Pro loňskou nepřízeň počasí i přítomnost řady jiných závodů se organizátoři rozhodli opustit Beskydy a ukázat soutěžícím i další krásné kouty naší země. „V Beskydech se koná řada drsných závodů, proto jsme se rozhodli najít nová místa, která budou atraktivní i pro závodníky. To vše by měly právě Krušné hory a zázemí ve Skiareálu Klínovec nabídnout,“ vysvětlil Zitta.

Více informací na oficiálním webu závodu.

Někteří běžci velmi podceňují zdánlivé maličkosti, ke kterým patří např. vhodné chránění chodidel a rukou. 25% tepla z těla odchází právě z chodidel a rukou, pokud s sebou ve spěchu zapomenete vzít rukavice (nebo vezmete jen slabé a nevhodné), velmi brzo to pocítíte a celý běh absolvujete s nepříjemným pocitem. Ve velmi mrazivých dnech běhejte v „běžkařských rukavicích“ a chraňte svá zápěstí, pokud jsou rukavice krátké a nelze jejich konce „vložit“ pod rukáv bundy, teplo bude stále unikat pryč. Do bot si můžete pořídit speciální vložku, která bude zahřívat chodidlo a zároveň odvádět pot. Taktéž využijte teplé ponožky. V botách však mějte stále dost místa – i z tohoto důvodu kupujte své běžecké boty o něco větší, abyste v nich mohli v zimě běhat se silnějšími ponožkami.

A pokračujeme dále, hlavou může unikat až 45% tepla! Nikdy v těchto mrazech nevybíhejte bez čepice. Měla by být však lehčí, odolná větru; udělejte si radost a kupte si běžeckou čepici, vybíhat s pleteným kulichem není vůbec vhodné řešení.

Všeho s mírou

Samozřejmě může nastat případ, že naopak počet vrstev přeženeme a celý běh poběžíme s příliš velkou „tepelnou“ zátěží, což taky není příjemné. Při běhu se samo tělo určitou měrou zahřeje, takže když vycházíte z domu, měli byste cítit mírný pocit zimy, který by měl odeznít cca po 3 – 5 minutách běhu.

Extrémní mrazy – raději trénink venku vynechat

Mějte na paměti, že v některých extrémních případech (jako je počasí v těchto dnech, kdy je hluboko pod -10 stupňů Celsia) je mnohem rozumnější zůstat doma, než za každou cenu plnit nastavený běžecký plán. Existuje hned několik zástupných variant, jak se udržet v kondici a posílit své tělo jinou sportovní aktivitou. Např. posilovna (běžec by se měl zaměřovat na všechny části těla s menší zátěží, důraz na protažení všech svalových partií), běžecký pás, spinning či jiné indoorové sporty.

Zvláště pro některé běžce trpícími i mírnými obtížemi dýchaní nebo lehkým astma je vždy lepší poradit se s lékařem a konzultovat konkrétní případ. Musíme vzít také v potaz, že v některých částech ČR jsou velmi špatné rozptylové podmínky a špatná celková kvalita vzduchu.

Pitný režim stejně důležitý jak v létě

Nezapomínejte na pitný režim, zima může klamat – při sportu se stále zahříváte a tělo odvádí pot. Napijte se před během (klidně energetický nápoj), po doběhnutí a v případě dlouhého běhu i v jeho průběhu. Vyhýbejte se však studeným nápojům.

Zásadním problémem se stává „šoková“ fyzická aktivita. Po dlouhodobém nesportování a nepřipravenosti organismu na jakýkoliv pohyb, který hraničí se sportovní aktivitou, je skutečně téměř nemožné s běháním vydržet déle než několik dní. Hlavně v zimě, kdy svaly a šlachy jsou ještě více náchylné ke zranění vlivem nízkých teplot. Jako ideální se jeví začít s rychlou chůzí – s delšími procházkami, při kterých si lze projít varianty budoucích běžeckých tras nebo jen tak provětrat hlavu na čerstvém vzduchu, i když trochu mrazivém.

Po nějaké době lze vyběhnout: hlavně pomalu pro dostatečné zahřátí, nejlépe dýchat nosem a mít na sobě vhodné oblečení.

Zopakuji část z mého minulého článku o zimním běhání:

Snad nejdůležitější zásada pro běh v chladném zimním prostředí je tato: V žádném případě se nesnažte natrénovat rychlost a „zběsilá“ závodní tempa. V zimě se většinou běhají jen pomalým tempem větší objemy kilometrů. Dýchejte nosem, ústy vydechujte a vyvarujte se přímému vdechování studeného vzduchu. Běhání do -10 stupňů Celsia by mělo být zcela bezproblémové.

Pokud běžeč trénuje pravidelně, celoroční běhání je naprostou samozřejmostí, i když někteří od běhu v tomto období upouští. Což je škoda, protože objemy kilometrů naběhané v zimě se velmi dobře zužitkují v sezónních měsících a na celkové formě se zásadně projeví.

V případě, že jste vyběhli a blížíte se k finiši, je důležité po doběhnutí nezůstávat v mokrém oblečení, ihned jej změňte za suché. To platí i pro běhání v dešti, hrozilo by nachlazení, protože by se vaše tělesná teplota stále snižovala.

Pokud běháte, když je venku tma, nezapomeňte na reflexní prvky na vašem oblečení a MP3 přehrávač nechávejte doma.

Tipy pro běhání v zimě:

Je důležité se správně obléct – mít na sobě více tenkých vrstev – první z funkčního materiálu (tričko) – sportovní mikina / Gore-Texová vrstva – v případě silného větru také kvalitní větrová bunda. Ve dnech silného mrazivého větru je dobrá větrovka nejdůležitější. I když budete mít jiné vrstvy vhodné, bude vám teplo a zároveň se bude dobře odvádět pot, nebude to nic platné, protože při každém fouknutí vás vítr této tepelné vrstvy zbaví a navíc vás ještě bude mrazit studený pot.

Pořádně a hlavně správně se obléct v zimě samozřejmě nějakou dobu trvá a pro někoho je to zdlouhavá činnost. Při výběru oblečení ze šatní skříně zazní nejednou podobné věty: „Proč mi to tak dlouho trvá? Už jsem mohl 10 minut běžet“. Skutečně je potřeba počítat s náročnější přípravou než v létě, kdy stačí tričko a šortky.

Další tipy ohledně oblékání budou uvedeny v dalším článku.

Tady jsou:
1. Nemáš na to čas. – Mám. Hodinu denně mám. Buď si přivstanu, nebo škrtnu jedno kafe s kamarádkou, jeden díl TV seriálu.
2. Nemáš kde. – Mám. Park nebo les. Lepší je les bez asfaltek, ale i na tvrdém se dá běhat. Do lesa se dá i dojet. Jdu 10 minut na trolejbus, pak jedu 15 minut. Běhám 30 minut po měkké lesní cestě. Pak jedu a jdu zase zpátky, takže k běhu si můžu připočítat ještě 20 minut chůze, to je dobrý pohyb.
3. Nemáš boty a sportovní věci. – Boty jsem koupila a věci si pořizuju postupně. Funkční prádlo a bundu jsem si nechala koupit od manžela a dětí k Vánocům, stejně nikdy nevědí, co mi dát. A běhala jsem půl roku v obyčejných teplákách, triku a mikině, jde to.
4. Máš neforemnou postavu, když poběžíš, budou se ti smát. – No a co. Aspoň se zasmáli. Brzy si našli jinou senzaci.
5. Nemůžeš běhat, budeš mít únik moči. – Můžu. Běh není skákání přes švihadlo nebo jiné skoky na místě. Je to přirozený lidský pohyb. Když jsem nejistá, beru si vložku nebo vložkovou plenu.
6. Hned se zadýcháš. – Nevadí. Když už nemůžu, přejdu z běhu do chůze a po chvilce se zase rozběhnu.
7. Radši jen choď. – Ne, já pomalu běhám. Běh má proti chůzi tu výhodu, že má v sobě skrytou odměnu a velkou radost.
8. Běhej jen po rovině. – Časem jsem se naučila užívat si běh po rovině nebo z mírného kopce jako odměnu za (velmi pomalý) běh do kopce. Z prudšího kopce ale opatrně, nohy ani oči už tak neslouží, člověk si může pořádně namlátit.
9. Stejně nenaběháš tolik, abys opravdu zhubla. – Ne, ale můj cíl není zhubnout. Můj cíl je běhat a mít z toho radost. Na hubnutí kašlu. Když běhám pravidelně a nepřejídám se, aspoň nepřiberu.
10. Běhání je nuda. – Proti nudě jsem si připravila pár rytmických básniček nebo písniček. Při běhu si je v duchu nebo polohlasem říkám nebo zpívám. Kdo se umí modlit, při běhu to jde dobře.
11. Běhat sama může být nebezpečné. – Kdo se bojí, může si najít na běhání kamarádku, kamaráda nebo může běhat se psem. Hodně holek běhá se psem.
12. Na podzim je zima a často prší, v dešti se nastydneš. – V chladnu nebo mrholení běhám v bundě a čepici a kratší dobu. Oblíkám se tak, abych neprochladla po cestě domů (funkční prádlo, i obyčejné levné, nestudí, i když je zpocené). V hustém dešti neběhám, mám pauzu.
13. V zimě se stejně nedá běhat, ztratíš kondici. – V zimě se běhat dá, běžkaři přece taky běhají v zimě. Jen se líp obleču, a hlavně: pořídila jsem si dobré boty s membránou a neklouzavou podrážkou. Ve sněhu se to běhá samo, je to měkké, tiché a nádherné.

Na závěr ještě cituji Tomáše Halíka:

Před padesátkou je nebezpečné sportovat, po padesátce je nebezpečné nesportovat.

S přáním odvahy do nového dobrodružství – padesátnice Michala.