Cesta za zdravým životním stylem není vždy jednoduchá

Cesta za zdravým životním stylem není vždy jednoduchá
24. 8. 2016 Zdraví a výživa

Autor: fv-admin | Přečteno: 575x

Ale vždy stojí za to!

V dnešním článku, i přes jeho trochu pochmurnější tón, se pokusím rozebrat současný stav zdravého životního stylu ve společnosti či jeho náhled na něj. V aktuální době jsem se k této problematice zas tak často nedostal, i když cestu za správným životním stylem vnímám jako jednu z nejdůležitějších ze všech životních cest vůbec. V dalších článcích se neaktivitu v tomto směru budu snažit poněkud napravit a představit, co na serveru Běháme.cz tedy znamená podtitulek … a zdravém životním stylu.

Co je to zdravý životní styl…

Velká otázka, která přináší velmi rozporuplné odpovědi. Pozoruji velké zmatení, co znamená například zdravá výživa nebo aktivní trávení volného času. Pro jednu skupinu to může být otrava bílkovinami vedoucí k postupnému selhání ledvin pod honosným názvem high-protein diet, pro další zůstat vyhladovělý celý den bez jídla a večer pak bez obav zkonzumovat cokoliv. Jedna skupina chodí spát ve tři ráno posilněná alkoholem a vstává v poledne, další skupině stačí dvě hodinky spánku denně podpořený dvaceti kafíčky a dvaceti pilulkami.

A takto bychom mohli pokračovat dále a dále i do málo extrémějších a „normálních“ příkladů. Jenže co je norma – čtyři kafe nebo jít „jednou za čas“ spát ve dvě v noci neškodí? Jak je vidět a co vyplývá z těchto málo příkladů, ideál zdravého životního stylu (nebo jen životního stylu) je značně nejasný a nepochopený. A zdá se mi, že se situace v současnosti moc nevylepšuje.

Životních stylů napočítáme bezpočet a je to dobře, pluralita není nikdy na škodu. Problém tkví v tom, že se mnoho z těchto stylů snaží pasovat do role „zdravých“, což je činí ještě více matoucími pro jejich možné následovníky. Lidé v tomto důsledku nevědí, jak se stravovat, jak sportovat, jak mají vypadat a podobně.

Výživa s nejvíce otazníky

Výživa je jistě nejproblematičtější kategorií, kterou budu rozebírat. Každý je dnes odborníkem na výživu. Vždyť „stačí“ absolvovat několikadenní kurz, kde se jistě budoucí poradci naučí nejlépe, jak se stravovat. V každém časopisu typu Majka nebo Žofie se nachází fundovaná výživová a zdravotní rubrika, která každý týden svým čtenářům a čtenářkám radí něco zcela v rozporu s tím, co psali před týdnem. Pravděpodobně podle aktuální poptávky potravinářských gigantů – jednou je potřeba se vyhýbat červenému masu a hromadně skupovat kuřecí, jednou je nutné jej konzumovat pravidelně každý den a podobně. Další zástupci médií, například mnoho televizních pořadů, na tom samozřejmě nejsou lépe. Všechny ty konvenční pořady o vaření jen hrají na notu „běžnému“ vepsanému divákovi, zkráceně – je potřeba obyčejného diváka pohladit a poskytnout mu přesně to, po čem touží k obědu, i když je to velmi nezdravé. U všech rádoby odborných a lékařských studií je také dobré i nutné sledovat, od koho byl výzkum spolufinancován – často například mlékárenským průmyslem (viz cykly „pijte hodně mléka“), vinařským (viz „tři deci vína jsou zdraví mimořádně prospěšné“).

Doporučovat komukoliv vysokobílkovinovou dietu, hladovění, přejídání, braní všelijakých podivných umělých vitamínů a doplňků stravy, sušených proteinových prášků, je více než podezřelé a k zamyšlení. Schvalovat alkohol či kafe – slouží to opět jen k pohlazení člověka a k ospravedlnění jeho špatných návyků.

Cesta má být samozřejmě postupná, o tom není pohyb, a všichni potřebujeme i větší množství času, než se některých špatných zlozvyků vzdáme – vůbec tuto problematiku nepodceňuji, ani se jí do hloubky dnes věnovat nechci.

Pohyb – strhat se za každou cenu?

Pohyb při cestě za životním stylem hraje velkou roli, málokdo si však uvědomuje, o jaký pohyb se má jednat.

Doporučovat celoživotním nesportovcům s větší nadváhou náročné běžecké tréninky jen kvůli tomu, aby si zaběhli nějaký masový závod v maratonu, není rozhodně dobré. Nikdy jsem nepochopil, proč jakýkoliv trenér může s klidem přistoupit na vše, co po něm jeho svěřenec chce. Dobrý trenér má třeba říci – maraton jistě bude, ale třeba za 2 až 3 roky, když to půjde dobře, a ještě nás čeká dlouhá cesta, která bude sestávat z postupného zvykání si vůbec na pohyb, chodit dříve spát, přehodnotit svůj jídelníček a podobně. Ale rozhodně ne za dva měsíce. Kvůli čemu. Dlouhodobé běhání není o zdolání jednoho cíle, není o totálním vyčerpání se až na dno svých sil a co nejvíce nasbíraných zranění. Není mnohem lepší podniknout po těch dvou měsících celodenní výšlap s partou krásnou přírodou nenáročným terénem, která bude mít klidně těch 42 195 metrů?

Wellness jako možné řešení i východisko

Zdravý životní styl by měl být založen na vyrovnanosti člověka ve všech směrech. Před osmi lety zde vznikl článek o wellness jako novém trendu životní filozofie po vzoru antických Řeků = spojení tělesné a duševní dokonalosti.

Co má být tedy smyslem tohoto článku? Abychom všichni na sobě pracovali a vyhodnocovali úplně vše, co je před nás předkládáno. Nikdy bychom před ničím neměli zavírat oči – ani bychom neměli dělat, že to nechápeme, a že se nás to netýká. Na druhou stranu k tomu přistupovat kriticky (nikoliv nezbytně v negativním slova smyslu) před tím, než daný postup či návyk třeba sami vyzkoušíme, aplikujeme jej do našeho života. Měli bychom se ptát: je opravdu v zájmu mého zdraví?

Opravdu přispívá ranní kafe (dosaďte si vše, co potřebujete: bůček, hranolky, celodenní sezení u počítače) k mé tělesné i duševní dokonalosti?

Není zrovna tento typ tréninku (příprava na maraton, 10 km pod 45 minut) při současné kondici moc náročný? Nezvolím raději jiný přechodný cíl (příprava na půlmaraton, 10 km za 55 minut) a nebudu raději skutečně pečovat o své tělo (zařazování kompenzačních sportů)?

Udržuji se v tom správném prostředí mezi lidmi, kteří mě skutečně inspirují a motivují k tomu, abych ze sebe dostal/a to nejlepší pro své štěstí?

Netrávím příliš času zavřený ve svém bytě a neztrácím kontakt s přírodou, a tím pádem i s potřebami svého těla, mechanismy, na němž funguje?

Věřím, že každý z nás v těchto otázkách najde to svoje, na čem právě zapracovat. Také věřím, že otázka zdravého životního stylu je také o jakési rovnováze, vyrovnanosti a vnitřní intuici, kterou máme všichni, a jež nám moc dobře říká, co je ve všech uvedených složkách špatné, a co správné. Jen jsme možná na chvíli zapomněli nebo jsme až příliš dlouho poslouchali „špatný program“.

Sdílet článek na facebooku

Hodnotit článek

(Zatím nehodnoceno)
Loading...

Napsat komentář

Kontrolní text
*