Jan „Slepejš“ Bauer se chystá na maraton na Velké čínské zdi

Jan „Slepejš“ Bauer se chystá na maraton na Velké čínské zdi
16. 2. 2016 Reportáž

Autor: Běháme.cz | Přečteno: 1 549x

1. Honzo, co vás na běhání nejvíc baví?

Když jsem přišel o zrak a chtěl jsem dělat „sport“ – pohyb, lidé říkají běhání sport, ale chtěl jsem dělat jakoukoliv činnost – tak mi běh přišel jako nejjednodušší alternativa, kterou nevidomý může provozovat. A k tomuto pohybu mě dostal můj trasér Jarda Boucník.
Lidé běhají kvůli třem věcem. První skupina běhá, aby vyventilovala svůj stres. Druhá skupina běhá, aby se mohla najíst. A třetí skupina běžců běhá, protože potřebují „vymést cvrčky z hlavy“ a chtějí se najít a to jsem přesně i já.

2. Jaké to je trénovat běh do schodů?

Trénuji v budově Eliška ve Vysočanech, což je v okolí nejvyšší budova s 27 patry. Výhoda těchto schodů je, že jsou všechny stejné, takže je to stejná vzdálenost a stejná výška. Je to relativně jednoduché. Také je to důležitá příprava silového tréninku nohou, který je pro schody na Velké čínské zdi tím nejdůležitějším. Je to jednoduší, že se nemusí řešit prostor, ale řeší se pouze nohy. Do schodů je zase vyšší tepovka, takže nevýhodou je vysychání sliznic. Ale na ten prostor je to pro nevidomého jednodušší.

3. Letos jste se rozhodl zúčastnit naprosto šíleného běhu, povíte nám o tom více? (Běh na Velké čínské zdi)

Myšlenku na Velkou čínskou zeď mi vnukla Jitka Křížová ambasadorka SVĚTLA PRO SVĚT, díky které jsem se rozhodl to zkusit. Je to vzdálenost stejná jako všude jinde – 42 km. Ale reliéf trati je do kopce a z kopce, běží se po Velké čínské zdi a terén je z kamenných kostek a spousty nerovnoměrných schodů. Pro slepého je těžké, že je terén nerovný. Každá dlaždice je jinak vysoká a musí se víc zvedat nohy, díky čemuž je to mnohem náročnější. Tohle všechno dělá slepému mnohem větší potíž než člověku, který vidí. Kromě terénu a kamenných schodů je tam extrémní teplota a vlhkost. Bude tam přes 40°C. Do teď jsem si nepřipouštěl, že už je to tak blízko, ale dneska při tréninku do kopce jsem si to začal uvědomovat. Respekt se zvětšuje. Čím víc se to blíží, tím je respekt větší.

4. Ale ještě než se vydáte na svou dobrodružnou cestu, tak si tradičně se SVĚTLEM PRO SVĚT zaběhnete

Sportisimo 1/2 maraton Praha, jak se vám běželo loni? A jak se letos těšíte?
Loňský půlmaraton byl super. Výborné počasí a zaběhl jsem si svůj osobní čas a byl jsem moc spokojený. Na letošní půlmaraton se připravuju a beru to jako přípravu na Čínu a samozřejmě bych chtěl svůj čas zlepšit. Ale také to beru jako běžeckou událost, kde se potkám se všemi lidmi, co spolupracují a běhají se SVĚTLEM PRO SVĚT. Tak doufám, že se také přidáte do naší běžecké skupiny a půjdete si s námi užít tenhle závod a podpořit dobrou věc!

5. Váš masérský salón se jmenuje „U slepejše“, jak to vlastně vzniklo? Protože občas i při závodech slyšíme vaše vodiče volat: „Pozor běží slepejš“?

Je to jednoduché. Ve chvíli, kdy jsem přišel o zrak, tak bylo potřeba si najít určitý nadhled (i když je složité se z některých věcí nepoložit) a brát to s rozumem. A jelikož jsem „slepý“, tak mi říkají „slepejš“, a proto jsem si takto pojmenoval i svůj masážní salón. Uslepejše.cz je místo, kam za mnou můžete přijít a já vás můžu nejen namasírovat, ale od června vám také vyprávět své zážitky z Velké čínské zdi.

Rozhovor poskytl SVĚTLO PRO SVĚT

Napsat komentář

*