Obiloviny jako perfektní zdroj sacharidů: pohanka, jáhly, kuskus, špalda

Obiloviny jako perfektní zdroj sacharidů: pohanka, jáhly, kuskus, špalda
3. 3. 2015 Zdraví a výživa

Autor: fv-admin | Přečteno: 10 232x

V minulém článku o obilovinách a luštěninách jsme se podívali na klíčení luštěnin. Velmi zajímavou, ale v podstatě pradávnou metodu, které holdovali už naši předci po staletí. Vysvětlili jsme si, že některé druhy luštěnin je mnohem lepší nechat naklíčit a využít jejich živiny na 150% – a také v zimě si užít naprosto čerstvé a chutné potraviny.

Jsou sacharidy z obilovin a luštěnin špatné?

Obilniny a luštěniny patří k nejdůležitějším základním položkám naší výživy. Obsahují mnoho sacharidů, které tvoří největší zastoupení v přijatých kaloriích za den ve většině racionálních výživových směrech. Bez těchto komplexních cukrů bychom zkrátka nemohli fungovat, pro tělo slouží jako palivo, a pokud jsou z dobrých zdrojů (což v tomto případě jsou), nejsou pro nás špatné, právě naopak. Často dochází k omylu, že tzv. vysokosacharidová strava je vhodná jen pro sportovce ve vytrvalostních disciplínách. Každý člověk potřebuje cca stejnou skladbu živin, i když moc často nesportuje – pokud mu sacharidy chybějí, nemá možnost normálně a uspokojivě fungovat v běžném životě.

Nejsou však sacharidy jako sacharidy. Často od samozvaných „bořičů mýtů“ ve stravě můžete slyšet, že by se měli sacharidy z větší části nahradit bílkovinami a razantně zvýšit také přísun tuků. Dost dobře si to však nedokážu představit, ani neznám nikoho, kdo by na podobné stravě existoval dlouhodoběji. Slovo „existoval“ jsem tam nenapsal náhodou, protože omezení sacharidů ve stravě ve prospěch tuků a bílkovin nemůže dopadnout dobře – pro tělo je takový příjem naprosto kontraproduktivní a extrémně se zatěžuje organismus člověka, i když se mu dostává „kalorií“, nemají stejnou váhu a využitelnost. Pokud nemá člověk uložen glykogen v dostatečném množství ve svých svalech a játrech, nemůže fungovat (a ve sportu už vůbec ne). Glykogen si tělo vyrábí právě díky sacharidům z potravy. Jaké je tedy poučení? Zaměřit se na kvalitní zdroje sacharidů bez cizích příměsí v přirozené podobě: ovoce, zelenina a právě obiloviny a luštěniny.

Samozřejmě se v první řadě bojuje proti těm špatným zdrojům sacharidů, ke kterým patří pečivo, cukrovinky a vše s přidanými umělými cukry a sladidly. S tímto souhlasím. Člověk, který žije velkou část dne pouze z rohlíků, koblihů a těstovin nemůže být fit – na jeho organismus je vyvíjena přespříliš velká zátěž kvůli obrovskému množství tuku a příměsí, které navíc obsahují i tělu naprosto cizí látky.

Rozmanité druhy obilovin

Pod pojmem „obilnina“ se musíme naučit vidět i další druhy než pouze pšenici, z níž se vyrábí nějaká mouka, ze které se dělá nějaký chleba a další pečivo. Naším cílem by mělo být pravidelně konzumovat další typy obilovin a aktivně je vyhledávat. Oproti pšenici mají nesmírnou výhodu – v mnoha případech neobsahují lepek, většinou obsahují více minerálních látek a vitamínů a také, představíme-li si pomyslnou stupnici v podílu sacharidů a bílkovin, obsahují mnohem více bílkovin. Luštěniny se v tomto ohledu liší od obilnin právě velkým podílem bílkovin.

Všechny uváděné obilniny rozhodně patří ve větší či menší míře do jídelníčku každého sportovce i nesportovce (u jednotlivých potravin také zdůrazňuji, zda obsahují nebo neobsahují lepek):

Pohanka

Má specifickou barvu, vůni i chuť, jedli ji naši předkové, a momentálně se jí nedostává tolik pozornosti, kolik by zasluhovala. To se však musí změnit, nejen díky tomu, že pohanka neobsahuje žádný lepek a je tedy vhodná pro lidi trpící celiakií. Je to naprosto komplexní potravina, která obsahuje vysoké množství zinku, selenu, manganu a dalších stopových prvků. Dále obsahuje vitamíny B1, B2, C, E. Také je známo, že je bohatým zdrojem rutinu (proti křečovým žilám, působí příznivě na stav tepen, žil a celého kardiovaskulárního systému).

Tato česká „superpotravina“ patřila před několika stoletími k naprosto základním a nejoblíbenějším potravinám u nás. Lze ji vařit, klíčit, dělat z ní mouku a využívat při přípravě dalších pokrmů. Hlavně v zimě dokáže perfektně zahřát a nasytit organismus.

Ještě jednou – pohanka neobsahuje žádný lepek, takže ji můžete nahradit za všechny těstoviny a další pšeničné výrobky!

Jáhly

Jáhly, původem z Asie, jsou loupané proso a další starodávná potravina našich předků, které se dnes moc nedostává – již před dvě stě lety byla nahrazována a postupně vytlačena rýží.

Pravděpodobně každý z nás má povědomí o jáhlové kaši „na sladko“. Z jáhel však jde dělat i výborná příloha ke všemu – k masu, zelenině, zkrátka místo přílohy. Rozhodně je lepší volbou než těstoviny nebo knedlíky. Jáhly si najdou využití v každé kuchyni: na vaření do polévek, jako příloha, nebo jáhelná mouka, …

Minerální látky: zinek, železo, draslík, hořčík, fosfor, vápník. Vitamíny: A, B.

Jáhly jsou další superzdravou obilovinou, která neobsahuje lepek.

Kuskus

Tato potravina původně z Afriky, je v současné době velmi oblíbená zvláště díky své takřka nulové přípravě. Pokud čekáte, že se jedná o samostatnou obilninu, která je něčím výjimečná, možná Vás zklamu. Jsou to totiž jen předvařené a speciálním postupem vytvarované kuličky z obilnin jako pšenice, ječmen nebo proso. Jak jsem už uvedl, proso je přirozeně bezlepkové. V ječmenu, i když se jedná také o velmi zdravou obilninu, se lepek nachází v malém množství. V pšenici je pak lepku hodně – proto pozorně čtěte na obalu kuskusu, o jakou variantu se jedná.

Výhoda kuskusu je, že je hotový za 3 minuty. Stačí jej totiž zalít vařící vodou a je připraven ihned ke konzumaci. Je tedy rychlejší než ostatní přílohy. Ideální možnost pro opravdu rychlou a zdravou přílohu, jako náhrada rýže nebo opět těstovin. Pokud je to možné, vyhledávejte pšeničný kuskus celozrnný nebo z prosa.

Špalda

Špalda je podobná pšenici, je to její poddruh (není tedy bezlepková). Nicméně je odolnější proti všem škůdcům (většinou méně chemicky ošetřovaná), obsahuje více bílkovin a více stopových prvků a minerálních látek, proto by se jí mělo věnovat více pozornosti než klasické pšenici, která je však levnější (proto se používá tak často a všude).

Má ideální skladbu živin. Obsahuje také vápník, fosfor, hořčík, zinek a opět vitamíny skupin B.

V posledním článku této série se podíváme na quinou a rýži jako ideální potraviny pro sportovce i nesportovce.

Napsat komentář

*