1. část – O prvním týdnu běhání po třiceti letech neběhání

11. 5. 2010 Ze života

Autor: Jan Bílek | Přečteno: 8 872x

Den nultý

O tom jak se to všechno semlelo a jak mě doma pochválili.

Všechno se to seběhlo tak nějak rychle, neplánovaně i nenápadně. Po firemní půlmaratonové štafetě se zdravé jádro běžců rozhodlo, že si zkusí i štafetu maratonovou. Možná se ptáte, co je na tom tak překvapivého? Řekl bych, že vlastně vůbec nic. Kdyby…

  • Kdyby se jeden z borců po zralé úvaze nevydal hledat štěstí do jiné firmy.
  • Kdyby jedna reprezentantka po neméně zralé úvaze neusoudila, že 10 kilometrů je už opravdu moc.
  • Kdybych nebyl jedním ze dvou, kteří se nechali ukecat, že ztracené běžce nahradí.
  • A kdyby mé veškeré zkušenosti s během za posledních 10 let neměly podobu dobíhání tramvaje číslo 18 z prudkého kopce nad Náměstím bratří Synků, a to s velmi střídavými úspěchy. (Také máte tu zkušenost že dobíhajícím blbcům v kravatách tramvajáci zavírají dveře vždy těsně před nosem?)

A za co, že mě doma pochválili?
Objednal jsem na prodloužený víkend chalupu. Jenom pro nás. Krásnou. Daleko od Prahy. Daleko od silnice. Objednal jsem ji před měsícem. Na druhý víkend v květnu. No, možná mě opravdu mělo napadnout, že už bych si na ten víkend neměl nic jiného plánovat…

Den první

O nákupu běžeckých bot, výběru první trasy a prvním vyběhnutí

Ale rychle zpátky k prvnímu dni.

Začněme nákupem bot. Od zkušeného kolegy Tomáše, který firmu ve štafetě nereprezentuje, jelikož 10 kilometrů je pro něj směšně málo, se dovídám, že nejlepší boty na běh jsou Nike. Nespekuluji nad objektivitou tohoto soudu ani nad tím, že zrovna v této firmě dělala jeho přítelkyně. Času není nazbyt a nějaké dlouhé váhání by se nemuselo vyplatit. Neváhám tedy a zjišťuji na internetu, zda se prodává více druhů. Prodává. Mnohem více druhů než jsem čekal. Neváhám podruhé a jdu na stránky výrobce, kde mě zaujala nabídka rady pro výběr té správné běžecké boty. Spouštím aplikaci. Zpočátku je to snadné. Volím pohlaví a povrch trati. Třetí otázku zcela nechápu. Asi je o tom, jestli mám nohy do X nebo do O? Vybírám sebevědomě střední cestu a přichází otázka finální. Tu nechápu vůbec. Jakou že stopu dělá mé chodilo? V práci mi to přijde nemístné i těžko proveditelné zjistit, takže volím opět zlatý střed. Výsledkem jsou čtyři boty s názvy vhodnými spíše pro lunární moduly, ale budiž.

Samotný nákup bot si nezaslouží mnoho prostoru – takže raději stručně:

Soudruzi na webových stránkách udělali jen jednu chybu. Zapomněli se zeptat, kolik jsem ochoten investovat. Ta cena bolí. Přišla by mi adekvátní tak maximálně za přeskáče, ale…

… ale po návratu do firmy jsem král:

  • Zkušený běžec Tomáš chválí.
  • Zkušený běžec Tomáš vlastní stejný model
  • A zkušený běžec Tomáš glosuje:
    „Ty boty vydržely dva roky mého každodenního běhání!“
    (hurá, mně tedy vydrží nejméně 20 let)
  • A zkušený běžec Tomáš glosuje podruhé:
    „ Dneska ještě nejdříve vyběhni ve starých botách, a to uvidíš ten rozdíl!“
    (Proboha v jakých starých botách??? Žádné jsem nikdy neměl!)

A cena náhle bolí o něco méně. A to ještě netuším, že až vyběhnu, ta bolest bude provždy zapomenuta. Bolet bude totiž něco úplně jiného. Hodně a na mnoha místech…

1. část – O prvním týdnu běhání po třiceti letech neběhání – 4 komentáře

  1. lucie-c napsal:

    Také jsem moc nepochopila hned takový útok. Autoři píší o svých zkušenostech, co by probůh měli z toho, kdyby si to vymýšleli? 😉 Zkuste se nad tím zamyslet, a propo … v Praze je spousta kravaťáků, co jezdí MHD:
    1. v Praze je to rychlejší doprava, než autem
    2. někteří z kravaťáků myslí i na své zdraví a nevozí si denně zasedek ve služební káře
    3. kravaťáci nerovná se rovnou milionáři
    4. kdo šetří má za tři 😉

    hezký den všem třem

  2. Honza napsal:

    Vážený Janku,

    udělal jste mi Vaším komentářem opravdu radost.

    Alespoň vím, že nejsem blbec, když jezdím MHD v kravatě.-)

    Ať se Vám i nadále daří šířit dobrou náladu, všude kde se objevíte.

    Hezký den

    H.

  3. admin napsal:

    Zdravím,

    chci jen k tomuto komentáři napsat, že článku jste nejspíš vůbec neporozumněl. Honza píše o svých začátcích s běháním a nikde není psáno, že tento článek je zákon. Proto se nachází v rubrice „Ze života“ a z textu je myslím jasně vidět určitá nadsázka a vtipné nadlehčení začátečnických situací.

    Proto nechápu, proč se snažíte hned osočovat někoho, kdo se svěřil se svými zkušenostmi pod vlastním úhlem pohledu.

  4. Janek napsal:

    Lžete.
    1) blbci v kravatě (jak píšete) nikdy nejezdí MHD. (Vlastní zkušenost)
    2) NIKDO, ani maratónec NIKDY neřekne, že 10 Km je směšně málo. Je to běžná tréningová vzdálenost i pro dálkového běžce.
    3) Zkušený běžec (u vás kolega Tomáš) by nikdy neřekl, že na běh existuje univerzální nejlepší značka běžeckých bot. To je vážně směšné.
    4) zkušený běžec Tomáš glosuje: „Ty boty vydržely dva roky mého každodenního běhání! – Panebože i hobík běžec ví, že i kvalitní bota po uběhnutí 700-900 Km ztrácí svoje vlastnosti a jak tedy bude vypadat bota zkušenného běžce Tomáše po 2 letech každodenního běhání..?

    Strašně si vymýšlíte, ale držím palce, aby vás i Tomáše běh nadále bavil.

Napsat komentář

*