Od úplných začátků k tréninku na maraton

Od úplných začátků k tréninku na maraton
18. 5. 2014 Ze života

Autor: Tomáš Mach | Přečteno: 9 696x

Na konci minulého roku jsem zde uveřejnil článek o mém začátku s běháním. Rád bych se nyní posunul kousek dál a ukázal všem čtenářům, že nic není nemožné.

Celý ten cca rok a půl jsem běhával pouze 10 km, nikdy víc. Vždy jsem si říkal, že je pro mě 10 km takové to maximum. Až začátkem tohoto roku jsem si řekl, že bych rád zaběhnul časem půlmaraton, což byl můj cíl na další rok. Věc se ale vyvinula trochu jinak, než jsem prvně předpokládal.

Ze začátku jsem prodloužil svou trasu a běhal jsem 15 km, po pár týdnech jsem se ale rozhodl trasu úplně změnit. Našel jsem si trasu, která mi dala těch 21 km, což jsem kupodivu zaběhl bez problémů. To, že jsem to vůbec dokázal, mě dovedlo k názoru, že bych mohl zvládnout ještě delší vzdálenost. A tak to šlo celkem rychle, až jsem se zatím dostal na 35 km, tím se změnil můj cíl na příští rok a k půlmaratonu chci zaběhnout i maraton.

Tento rok mi přinesl strašně moc a běh se pro mě stal mnohem důležitějším, než dřív. Zjistil jsem, že to není o tom vyhrávat, ale prostě běhat. Ať běháte pomalu nebo rychle, je to jedno. Běhám pro zábavu, a i když se chci zlepšovat, není to můj hlavní cíl. Nepotřebuji tréninkový plán, abych mohl běhat, nepotřebuji, aby mi někdo říkal kdy, jakou rychlostí a kolik mám běhat. Když chci, běžím. Běžím, kam chci, jak rychle chci a jak daleko chci. Cítím v tom určitou volnost, kterou mi běh dává.

Letos jsem se zúčastnil svého druhého závodu (prvním byl runtour v Praze s časem 46:24). Druhý závod byl v Plzni s časem 43:19 / 10 km. Tím chci jen ukázat, že zlepšovat se člověk může i sám, když prostě běhá. A ten závod, to je taková třešnička na dortu, kde nejde o to, s jakým časem doběhnete, ale hlavně že doběhnete, protože každý kdo doběhne vzdálenost, kterou si určil, je vítěz.

Závěrem chci říct, že když si přečtete můj předchozí článek, uvidíte, že když člověk chce opravdu běhat, nepotřebuje k tomu skoro nic. Jen běhat ve svém volném čase, po práci, za deště, sněhu i v zimě, prostě běhat.

Přeju vám všem, ať vám to běhá tak jako mě, protože i když nejsem nejrychlejší běžec a neběhám zdaleka tak dlouho, běh beru jako součást života, která mě vždy dokáže povzbudit a pomoct.

Od úplných začátků k tréninku na maraton – 2 komentáře

  1. jana napsal:

    Ahoj, mluvíš mi z duše tímhle článkem. Já sice (zatím) maratony neběhám, protože jsem začala běhat po deseti letech až minulý rok, a teď vlastně uběhnu max. právě těch 10km, při kterých mám pocit, že umřu. Tenhle rok jsem kvůli psychickým potížím ze stresu začala běhat každý den, někdy s přestávkou dva dny. Využívám každé příležitosti k běhu do schodů, do kopce, ale nevedu si žádný deník ani neměřím přesné vzdálenosti, je to jak píšeš, běhám kam chci a jak dlouho chci. Běhám pro radost a abych se unavila a dostala ze sebe napětí. Navíc ráda běhám za každého počasí, mám dobrý pocit z toho, že mám odolnější tělo a nejsem vůbec nemocná. To je vítězství sama nad sebou. Možná se jednou doběhám i do toho maratonu.

  2. Miki napsal:

    Tomáš M: Pravda, já jsem na tom podobně a jako by jsi mi mluvil z duše. Minulý rok v září, to jsem běhal pouhých 9 měsíců, jsem měl „desítku“ za rovných 50 minut. O půl roku později–na začátku letošního dubna– jsem měl desítku za 43:49. Rovněž svůj první půlmaraton jsem běžel vloni v říjnu za 1:43 a teď v květnu (po 7 měsících) jsem uběhl půlmaraton za 1:35. Nechci se chlubit, jen chci motivovat. Je mě přes 40 a ještě před rokem a půl jsem vážil 95kg a nebyl schopen uběhnout 300m v kuse. (nyní 77 kg)
    Běh je super a já ho nedělám pro kdo ví jaké výkony a úspěchy a ani vyložené závodění není můj hlavní cíl–i když nasát tu atmosféru a postavit se na start a porovnat se trošku s ostatníma, je taky pěkný zážitek. Chce to jen nebýt línej a vytrvat, protože běh není ani tak o rychlosti, jako o vytrvalosti……….a hlavně je o radosti z pohybu.

Napsat komentář

*