Moje začátky běhu

Začátky byly velice složité. Myslím, že každý to zná a každý si tím prošel. Někdo rychleji, někomu to trvalo déle. Ale myslím, že každý měl svůj určitý podnět, který ho donutil běhat a nevzdat to hned po prvním výběhu. Ano, pravdou je, že i já jsem začínal několikrát. Začalo to asi v 17, kdy jsem poprvé vyběhnul jen v šusťácích, v bundě a v teniskách. Vydrželo mi to asi 2 dny, pak jsem toho nechal, protože jsem skoro nic neuběhl. Takto jsem pokračoval i po roce, také mi to vydrželo asi 2 dny a zase jsem toho nechal.

Ve svých 19 letech jsem se nad sebou zamyslel. Podíval jsem se do zrcadla a přemýšlel, co mám dělat. Vážil jsem 109 kg a začínal jsem si rychle uvědomovat, že tohle není to, co chci. Kouřil jsem, pil jsem alkohol a v podstatě vůbec nesportoval. Myslím, že toto byl i hlavní důvod, proč jsem chtěl něco dělat. Proto jsem se v květnu 2012 jasně rozhodl, že začnu naplno běhat. Ale nechtěl jsem to dělat jako roky předtím, věděl jsem, že bych se na to zase vykašlal. Proto jsem udělal jednu zásadní rozhodnou věc. Vzal jsem si peníze a šel koupit boty. Ještě jsem nevěděl jaké, ale prostě jsem chtěl běžecké boty. Koupil jsem oranžové Nike za 1600 Kč a hned večer jsem poprvé vyběhnul. Bylo to něco jiného než vyběhnout v teniskách do tělocvičny. Cítil jsem, jako by to běhalo samo. 😉 Prostě paráda!

A to bylo vlastně to hlavní, díky čemuž jsem začal běhat. Běhal jsem skoro každý den večer ve tmě, protože jsem nechtěl být moc vidět na veřejnosti. Pravda je, že jsem vypadal hrozně, moc jsem neuběhl a skoro pořád jsem zastavoval. Po asi 2 měsících, kdy jsem koukal, že se se mnou opravdu něco děje a začínám se trochu měnit, jsem se rozhodl znovu investovat do běhu a koupil jsem si i běžecké tričko a kraťasy. Díky tomu jsem si připadal víc jako běžec a začalo mě to ještě více bavit. Nyní je pro mě běh naprostá srdeční záležitost a díky okolním běžcům i zábava. Mým dosavadním největším běžeckým zážitkem byl letošní závod RunTour, kterého jsem se zúčastnil. Byl to vlastně můj první závod vůbec, protože za celé ty dva roky jsem se nedokázal donutit někam jít. Nakonec mě přemluvila kamarádka, kterou jsem poznal přes facebook a která běžela v Liberci. A upřímně musím říct, že jsem se strašně bál. Měl jsem velkou trému, skoro jsem ani nespal, ale vyplatila se mi každá minuta. Díky tomuto závodu jsem si řekl, že budu dále pokračovat a běhat pořád, protože společnost běžců je ta nejlepší společnost, kterou můžu mít.

Takže na závěr bych chtěl říct, ať se nikdo nebojí začít. Je to sice to nejtěžší, ale jsem důkazem, že to jde i od nuly. Běh se stal součástí mého života, mojí největší zálibou a možná i nejlepším kamarádem, který mě nikdy nezradí. 😉

Napsat komentář – 2 komentářů