Moje cesta k joggingu

Moje cesta k joggingu
2. 12. 2013 Ze života

Autor: Lucie K. | Přečteno: 9 091x

Nikdy. Běhání nikdy. To není sport pro mě. Jako dítě jsem tento pohyb nenáviděla a nenacházela jsem k němu cestu ani po několika pokusech až do svých šestadvaceti let. Jako jiným věcem i běhu může člověk přijít na chuť až později. Tenhle článek je o tom, jak jsem transformovala svůj odpor v radost.

Jako dítě i jako teenager jsem ve sportu nijak nevynikala a tělocvik pro mne byl nucené zlo. To vyplývalo zejména z charakteru mé postavy, která by se dala kulantně označit za podsaditou.

Během studií na střední a vysoké škole jsem si ke sportování našla cestu. Chodila jsem do posilovny, po horách, jezdila spinning, hrála volejbal, squash. Ale mou největší láskou se stalo lezení. Chodila jsem na umělou lezeckou stěnu dvakrát týdně a získala tak návyk pro pravidelný pohyb, který mi v případě vynechání tréninku chyběl. Nic z toho však nemělo na mou hmotnost výraznější redukční vliv.

Asi před rokem jsem si začala na stěně uvědomovat své limity. S námahou jsem se pokoušela lézt cesty, jejichž překonání by mi výrazně usnadnila menší hmotnost. Můj entuziasmus postupně vyprchával a já jsem začala přemýšlet o kompenzačním sportu, který by mi pomohl trochu zhubnout a zároveň byl aktivnějším protikladem k poměrně poklidnému charakteru lezení.

Už dříve jsem slyšela své známé pět chválu na účinky a přínosy běhání. Na doporučení od kamarádky, která s během začala rovněž nedávno, jsem pozorně pročetla web běháme.cz. Dnes můžu říct, že její zkušenost, tréninkový plán pro úplné začátečníky a čirou náhodou velmi výhodný nákup kvalitních bot, byly ony faktory, jež ovlivnily můj start, který je dle mého názoru u běhání rozhodující.

Trénink pro úplné začátečníky počítal s tzv. indiánským během, to znamená s kombinací chůzí a běhu, což mi bylo sympatické. Ze svých zkušeností s dřívějšími neúspěšnými pokusy o běh jsem věděla, že mám problémy s pícháním v boku a našlapováním přes špičky, což silně a zbytečně namáhá lýtkové svaly. Které následující den pekelně bolí. Kamarádka mi však poradila, že dopad by měl jít přes patu, ideálně na střední část chodidla. Z článků na webu jsem se také dozvěděla, že začátečníci nemusí délku prvních tréninků příliš hrotit, stačí 20 – 30 min. V kombinaci faktem, že jde o pár minut běhu střídaným chůzí to vypadalo na velmi nadějný začátek. Začala jsem věřit, že takto svůj odpor k běhání opravdu překonám.

Nechtěla jsem však nic ponechat náhodě, o to méně správnou obuv, jíž byla v textech na internetu přikládána rovněž velká důležitost. Shodou okolností jsem ve sportovním výprodeji narazila na trailovou obuv značky New Balance za velmi příznivou cenu. Vyššího znamení shůry se mi ještě nedostalo a měla jsem to pochopit ihned po obutí. V běžeckých botách se totiž musíte cítit skvěle, ty boty vás musí vybízet k běhu. Pro začátečníka je to podstatná část úspěchu, věřte mi. Myslím a za reklamu se nestydím, že firma NB je v tomto ohledu opravdový profesionál a jejich zboží můžu vřele doporučit.

S běháním jsem začala na konci léta bez ohledu na to, že s blížící se zimou se příznivost podmínek pro můj plán může změnit. S tím jsem si hlavu nelámala. Věděla jsem, že odkládání je začátek konce. Důležité je vytvoření návyku a to právě tehdy, dokud máte elán a chuť s tím začít.

Běžecký plán pro úplné začátečníky přečtený na webu Běháme.cz jsem si trochu upravila, nazvala ho 9 fázovým, rozepsala jsem si jednotlivé fáze do tabulky na papír a do kolonek vpisovala po každém tréninku den a měsíc (PO/5), celkový čas strávený venku (65´) a interval běhu a chůze (6:2), který jsem právě dodržovala. Ačkoliv jsem si jej upravila podle svých potřeb (začala jsem například až na kombinaci 6 minut chůze, 2 minuty běhu) a své individuálně se měnící výkonnosti, byl mi velmi přínosným pomocníkem, díky němuž jsem svůj běžecký start zvládla a nevzdala.

plan

Podle mě je velmi důležité si svoje tréninky ze začátku zapisovat. Z poznámek jasně vidíte progres, co už máte za sebou, co vás čeká, ale také co jste nezvládli a že existují resty, které je třeba dohnat. V neposlední řadě je to určitě stimul, když vidíte, jaké pokroky jste udělali.

První tréninky jsem se hodně soustředila na správné dýchání – vdechovat nosem a vydechovat ústy. Také jsem se snažila neběhat příliš rychle, ale tak, aby se mi dobře dýchalo a běh byl správným joggingem, s rychlostí jen o něco vyšší než při chůzi. Po krátké době mi to přestalo činit jakýkoliv problém a po vyběhnutí jsem na správné dýchání najela automaticky. Zmizela tím také bolest v boku.

Běh se pro mě stal aktivitou, na kterou jsem se těšila. Během tréninku v blízkém lesoparku jsem si vždycky krásně provětrala hlavu a ačkoliv jsem ten večer padla do postele jako podťatá, pocit z toho, že jsem něco udělala pro svoje zdraví a kondici byl báječný. Moje potěšení z času stráveného během prohlubovaly také audioknihy, které jsem přitom poslouchala. Pokud mi někdy scházela chuť vyběhnout například do nepříznivého počasí, touha dozvědět se víc z rozposlouchaného příběhu mou disciplínu podržela (více o poslechu audioknih při běhání čtěte v článku s názvem Dejte svému tréninku další rozměr – vyzkoušejte audioknihy.

Postupným zvyšováním poměru běhu k chůzi se zvyšovala moje výkonnost a vytrvalost, což mi dělalo neskutečnou radost. Když jsem půl roku po zahájení tréninku poprvé uběhla 40 minut spokojeným joggingem v jednom zátahu, věděla jsem, že se mi povedlo překonat sama sebe. Z odpůrce, který tomuto sportu nemohl přijít na chuť se stal nadšený běžec zcela závislý na kouzlu tohoto přirozeného pohybu v přírodě.

Teď jsem člověkem, který na tento sport nedá dopustit. Moje kondice se zvýšila a také poměr svalů a tuku doznal určitých změn. Toto není článek o hubnutí, takže se nebudu pouštět do rozdávání rad v oblasti redukce hmotnosti, ale každému, kdo chce zhubnout mohu běhání vřele doporučit. V kombinaci s nutnou úpravou stravy je toto nejlepší a nejlevnější varianta, kterou můžete svůj redukční plán začít.

Pokud vás zajímají podrobnější zkušenosti, které jsem během svého začátečnického tréninku nasbírala, snažila jsem se je shrnout do několika bodů v článku Z odpůrce nadšencem – postřehy běžce začátečníka. Budu ráda, pokud někomu moje poznámky pomohou objevit kouzlo tohoto sportu tak, jako se to stalo mně.

Moje cesta k joggingu – Jeden komentář

  1. Jiří napsal:

    Jako bych viděl sebe.Běhám abych lezl….Asi to jinak nejde,když se chceš posunout dál:-)

Napsat komentář

*