Sport jako důležitá a nedílná součást každého z nás

Sport jako důležitá a nedílná součást každého z nás
7. 10. 2013 Začátečníci

Autor: Jaromír D. | Přečteno: 6 653x

Stálé omílání důležitosti sportu a fyzické aktivity může být již klišé, naše doba a aktuální tendence však ukazují, že toto téma bude i nadále velmi důležité, možná ještě důležitější než kdykoliv předtím. Pohyb je pro člověka přirozenou a nedílnou každodenní „nutností“. Důvodem, proč se obecně lidé pohybují méně, je ten, že se zkrátka s postupným vývojem vše pro člověka ulehčuje, tedy i pohyb z místa na místo (auta, tramvaje, výtahy). Cesta k pohodlnosti v mnoha případech nutí člověka k tomu, aby se hýbal (a namáhal) co nejméně. Aby si co nejvíce odpočinul. Jenže na co? Na mnohahodinové každodenní sezení v kanceláři u počítače? Všichni si jistě vybavíme spoustu dalších příkladů. Jistě, naše psychická stránka dostává pořádně zabrat, jenže bez pohybu ta fyzická trpí o to víc. Správným pravidelným pohybem by se však mohlo vše vrátit do rovnováhy.

Před sto lety a ještě dříve tomu tak samozřejmě nebylo z několika důvodů. Prostředky sloužící k cestování byly velmi omezené nebo v té době ještě vůbec neexistovaly a člověk musel denně nachodit až desítky kilometrů. Věnoval se tak vůbec nejpřirozenějšímu pohybu. Vyvstává také nutnost přemýšlet o zcela odlišných pracovních náplních a činnostech. Lidé většinou velmi těžce manuálně pracovali (na polích, stavbách, …), o pohyb úplně přirozený se pochopitelně nejednalo, ale pohyb to byl a navíc dost náročný a hlavně pravidelný. Člověk takto vytížený z práce, ze své povinnosti, pro uživení sebe i své rodiny, mohl doma „jen“ ležet, i když tomu tak nebylo, protože se našlo dost manuální práce, která se vykonat musela i tam.

V současné době v našich podmínkách a společnosti většina populace nepracuje ve svých zaměstnáních nijak fyzicky náročně. Zákon o zachování energie ale platí vždy stejně, a nesprávným stravováním tak navíc ještě zvyšují přebytek energie, který se při neaktivitě nelichotivě projevuje na zevnějšku. Stačilo by však tento zákon opět uvést do rovnováhy: správným životním stylem a k tomu náležícím sportovním aktivitám. Jaké jsou ideální? Snad všechny a probereme je dále v článku.

Pohyb jako nutná „náhražka“

Nežijeme však před sto lety, chytrá moderní doba nám vše přiveze až do domu a s trochou nadsázky se nemusíme hýbat skoro vůbec. Proto je nutné hledat adekvátní „náhražku“, aby se přebytečná energie spalovala a tělo pohybem přirozeně posilovalo. K tomu potřebujeme sport. Naštěstí už na něj není nahlíženo jako na nějakou úzkou specializovanou skupinu činností, není určen jen pro některé sportovce, ať už pro svou tělesnou konstituci a předpoklady nebo podobně. K nejjednodušším, nejpřirozenějším a nejlevnějším sportům patří samozřejmě běhání, chůze (ano, jedná se taky o pohybovou aktivitu), plavání. A spousta dalších už více či méně sportovních činností náročných na vybavení, roční období, …

Sport jako těžká a nevýdělečná činnost

Jen velmi malý zlomek ze všech sportovců na celém světě se sportem přímo živí. Pro některé může být obtížné přijmout fakt, že za poctivě odpracovaný trénink nepřijde žádná finanční odměna. O to ale samozřejmě v žádném případě jít nemůže. Rovněž nesdílím ten názor, který tvrdí, že sport patří k „investicím“ do sebe sama a podobné (a je jedno, jestli jsou tím myšleny jakkoli naoko pozitivní investice do své psychiky, pohody, zábavy), jak tomu většinou rozumíme, je v tom totiž jeden háček. Považuje opět sport a pohyb za nějaký úkon, za kterým se musíme „pachtit“, abychom si třeba dokázali, že jsme lepší a že do sebe „investujeme“ správně. Jak už jsem uváděl – nutnost se aktivně pohybovat je stále jen nutnost, která by měla být úplně jasná a přirozená a která by měla vycházet ze samotné podstaty zdravého životního stylu. Pak teprve dojde k onomu vyrovnání rovnováhy.

Proč ta předpokládaná „investice“ mnoha začínajícím běžcům-sportovcům ne vždy vychází? Je to takový paradox lidského myšlení. Uveďme si příklad člověka, co nemá rád svých 8 hodin strávených v práci, ale přetrpí je – zde totiž přijímá investici těchto hodin, investici svého času, protože za ně dostane zaplaceno. Nepřetrpí však hodinu cvičení denně, protože za to neuvidí ani korunu, i když si to podvědomě třeba ani nepřizná. Říká si: „Místo té hodiny denně můžu dělat lepší věci – třeba si po práci dostatečně v klidu odpočinout.“ Nebo: „Vyplatí se mi tato námaha, když mě nebaví, když ji dělat vlastně ani nechci?“ Ale samotné cvičení by tomu člověku dokázalo přinést kýžené uvolnění o mnoho větší, než ve své práci „ztratí“.

Vždy patří můj obdiv těm, kteří u běhání nebo kteréhokoliv sportu dokážou vydržet a dělají jej opravdu z radosti, z přirozenosti a nekalkulují nad odběhaným časem, jestli náhodou kvůli němu něco nezameškali. Podle mého názoru je to správná cesta, možná ta úplně nejlepší pro to, aby člověk aktivní pohyb a sport obecně neházel za hlavu jako něco, co se jej netýká, protože zrovna potřebuje dělat něco v uvozovkách důležitějšího nebo zábavnějšího.

Sport jako důležitá a nedílná součást každého z nás – Jeden komentář

  1. Mlok napsal:

    Presne tohle lidem rikam, i co se tyce jidla, kdyz lidi cely den dreli fyzicky na poli, tak se stravovali trosicku jinak nez kdyz se cely den sedi na zidli. Navic dnesni jidla jsou daleko vice nezdrava.

    Mam sedavy zamestnani, pritom strasne rad chodim a ted i beham 🙂 Kdyz muzu jdu aspon kus z prace pesky nebo nekam neco zaridit, tak pokud stiham nevolim MHD.

Napsat komentář

*