Běžecké vánoční ráno

Jako každoročně i letos jsem po štědrém dnu vstal před svítáním a vydal se na běh po zatím osvětlených ulicích východního okraje Prahy naproti vycházejícímu slunci.

Východ slunce mne zastihl v oblasti Újezda nad Lesy. Měl jsem štěstí, a tato sice každodenní, ale přesto pro mne vzácná chvíle svítání, mi připravila ne zrovna často vídaný obraz. Těsně nad lesem byla čistá obloha, ale o kousek výš se již táhla oblačná fronta. Slunce tedy vykouklo nad obzorem lesa napřed malým obloučkem, zvedalo se výše, a když ho již na mne hleděla asi polovina, začalo vklouzávat a schovávat se za mraky končící těsně nad obzorem. Nakonec za nimi úplně zmizelo. To již bylo světlo a dalo se pokračovat lesem směrem na Klánovice. Není pro mne silnější běžecký zážitek, než-li běh ranním tichým lesem po svítání. Když jsem ho dostatečně užil a vracel se z východního kraje lesa zpět, rozplynula se oblačná fronta a slunce se ukázalo nad lesem v plné své ranní zimní kráse. Tím, jak se v mírném větru kývaly vršky smrků, se slunce na modré obloze vyzývavě pohupovalo. Přijal jsem jeho výzvu a prodloužil dvojnásobně původně zamýšlenou délku běhání lesem. Vracel jsem se obohacen o další zážitek, poznání, spojení krásy přírody s během.

Běháním ke štěstí a zdraví v novém roce!

Napsat komentář – zatím žádný komentář, buďte první!