Neztrácejte motivaci. Někoho se tento článek vůbec netýká, běhání ho totiž baví a už si svůj život bez pravidelně naběhaných kilometrů nedokáže vůbec představit. A to je velmi správně. Na druhou stranu jsou tací, kteří sice začali běhat, ale po týdnu či dvou, už do běhání nemají chuť. Musejí se velmi přemáhat k nazutí běžeckých bot a hledají všelijaké záminky a výmluvy, aby v ten den nemuseli vyběhnout vůbec.
Pokud jste toto na sobě nikdy nepozorovali, můžete být jedině rádi. Nicméně se to někdy stává i zkušeným a ostříleným běžcům. Je to prostě v hlavě hluboko zavrtáno. Pokud něco podobného zažíváte a vaše největší noční můra je ta, že si nazujete boty a musíte vyjít ven z domovních dveří, měli byste s tím něco dělat.
Budete se třeba divit, ale nejúčinnější v takových momentech je, když si okamžitě nazujete boty, vezmete si oblečení, z těch dveří vyjdete, popř. seběhnete ze schodů a poběžíte vaši obvyklou trasu. V 90 procentech se po pár minutách běhu budete cítit o hodně lépe, rázem zapomenete na vaši náladu těsně před běháním, kdy jste ještě v bytě na pohovce prováděli vědeckou analýzu, vyběhnout či nevyběhnout. Opravdu to funguje, budete velmi překvapení.
A aby se vám to nestávalo příliš často, zkuste si ten pocit zapamatovat, zafixujte si ho a při podobných chvílích si ho ihned vybavíte a uvědomíte si, že když vyběhnete, hned zapomenete na starosti, odbouráte zbytečný stres z celého dne a bude vám prostě fajn.
Také je užitečné, když si zavedete nějaký „režim dne“. Nemusíte si do něj psát všechny činnosti, které chcete v ten den vykonat, to je asi blbost, ale přesně si vyhraňte čas na běhání. Pár dnů po sobě běhejte v tu samou hodinu, „zaleze“ vám do podvědomí, vybudujete si určitý systém a pak to budete brát jako samozřejmost. Ani vás nenapadne polemizovat nad tím, jestli těch 45 minut běžet nebo ne.
Jestli jste ranní ptáče, určitě uvítáte ranní běhání. To je pro běhání téměř nejideálnější doba. Pokud ranní vstávání v lásce moc nemáte, vyběhněte hned po práci, snažte se to odpoledne neodkládat nebo by se vám potom nemuselo chtít.
Další z možností, jak se udržet motivován, je běhat ještě s někým. Pokud budete běhat v páru, určitě se nestane, že si řeknete: „Já na to dneska kašlu!“, protože ten druhý na vás spoléhá a vy na něj taky. Navíc si při běhání můžete povídat (v aerobním pásmu to není žádný problém, snažte se při vašich trénincích (začátečníci) udržovat takové tempo, aby jste mohli v klidu hovořit plynule celé věty, nemyslím jen útržkovitá slova).
Časem by se vám mělo chtít běhat vždycky. Poznáte ten okamžik, kdy už vůbec nebudete váhat, zda v ten den běhat či ne, ať je pěkně nebo prší.
Dobrá motivace by měla také spočívat ve stanovení nějakého cíle. Např. zhubnout o 5 kg nebo uběhnout za dobrý čas nějaký závod.
Pokud by kořenila vaše nechuť k běhání jinde a stojí vás to přemáhání hodně energie a víte, že to nemá cenu, zkuste prostě jiný sport. Cyklistika, plavání nebo jízda na kolečkových bruslích je přece také řešením.
Jestli se vám chce běhat, ale necítíte se dobře (rýma, kašel, velká únava), dejte se 3-4 dny pohov a začněte, až vám bude zase dobře.
Držím palce.










(24 hlasů, průměr: 4.75 z 5)
Moc dobré rady, je poznat, že jsou za nimi velké zkušenosti. Díky za ně.
líbí se mi / nelíbí se mi
0
0
Rady to jsou pěkné, ale přijde mi, že problematika „nechce se mi“ by se měla probrat více do hloubky. Podle mě je to hlavně o motivaci, občas mi chybí. Zajímalo by mě, co komu letí hlavou, aby se přesvědčil jít na to.
líbí se mi / nelíbí se mi
0
0
Sportovani mne docela bavi. Nejvice jizda na kole, kdyz neni moznost tak behani. Problem s motivaci resim neustale. Neumim zkratka svou hlavu naucit, ze chce vic. Tak si porad dokola opakuju, ze dulezite je to nevzdavat a ze chci vic a zatim to docela funguje.
líbí se mi / nelíbí se mi
0
0