Správným směrem díky běhání

16. 10. 2012 Rubrika: Ze života

Autor: Tomino | Přečteno: 7 692x

Dobrý den,

chtěl bych se podělit o svůj příběh, který díky běhání nabral správný směr. Bude mi brzy 39 let a před nějakou dobou jsem začal mít zdravotní problémy. Byly to potíže se zažíváním a všechno s tímto související – nic příjemného – navíc jsem musel začít brát léky na hypertenzi (vysoký krevní tlak). V určitou chvíli jsem si nebyl ochoten přiznat, že sportu toho moc nedávám. Kdysi jsem hrával závodně fotbal, samozřejmě v zimě hokej a tak dále, moje současné sportovní aktivity se omezovaly pouze na kolo a to jen občas…

Po nutném chirurgickém zákroku a následující rehabilitaci, která zahrnovala samozřejmě dietu a naprosté vyloučení alkoholu, kávy, sladkostí, pálivých a kořeněných jídel, přišlo neodbytné poznání, že budu muset se sebou začít něco dělat, neboť povaha mých zdravotních potíží má recidivní charakter – tzn. v reálu – pokud se na všechna omezení časem vykašlu, tak se to vrátí. Lékař mi doporučil vyřadit kolo (ano, jediný nástroj mé dosavadní občasné sportovní aktivity) a zkusit plavání, pravidelnou rychlou chůzi a běh.

Poslední variantu jsem prakticky ještě v ordinaci v myšlenkách okamžitě zavrhl (přiznám se k tomu a docela se za to nyní i stydím). Nicméně, bylo mi jasné, že budu muset něco z toho vyzkoušet. S chůzí problém samozřejmě nemám, plavání mě baví jen v létě a běhání? To od dob konce mé fotbalové „kariéry“ v podstatě neexistovalo… Ale na internetu jsem našel tento web, kde jsem zjistil, kolik lidí se této pohybové aktivitě věnuje. Přečetl jsem si některé články, jak začít, jak vybírat věci na letní, podzimní a zimní běhání a takové ty užitečné rady. A začalo mě to zajímat. Díky tomu, že jsem začal pracovat na dvě směny, rozhodl jsem se zkusit běhat ráno v době mé odpolední směny a po večerech zase následující týden. Vzhledem k mému dietnímu režimu, díky kterému jsem zhubnul z 86 kg na 80 kg během 14dní (při mé výšce 170cm pořád nadváha) jsem doufal, že první vyběhnutí by nemuselo být až tak brutální.

Přišlo ráno dne D. Navlékl jsem běžecké boty, na kterých jsem opravdu dle rad zkušených běžců nešetřil, a vyrazil jsem klidným tempem z domu. Bydlím v městské zástavbě na okraji Hradce Králové, kousek od řeky Orlice, takže jsem během několika minut běhu podél řeky v lesoparcích a za městem. Kupodivu jsem zjistil, že nemám problém uběhnout s jednou menší přestávkou, vyplněnou rychlou chůzí, asi dva a půl kilometru a cestu zpět absolvovat celou…To jsem nečekal! Po prvním doběhu jsem měl tak neuvěřitelně dobrý pocit z těch prvních pěti kilometrů, že to hraničilo s euforií. Začal jsem běhat naprosto pravidelně a hned první týden po šesti za sebou jdoucích trénincích jsem zjistil, že mám uběhnutých třicet kilometrů. To mě šokovalo, ale nálada a pozitivní reakce mojeho těla (ano, kila tím šokem padala dolů – samozřejmě při dodržování všech stravovacích zásad a ano – trochu to i bolelo, svaly, klouby, atd.) mě nakopla způsobem, který jsem nečekal.

Opravdu jsem byl přesvědčen, že budu „trpět“, nicméně zas tak strašné to nebylo (představoval jsem si to mnohem horší). Ano, zcela určitě záleží na metabolismu a fyzickém fondu každého člověka, asi to máme každý jinak, ale ty euforické pocity a nadšení ze sportovního výkonu spojené s radostí, že se něco obrátilo dobrým směrem, to se nedá popsat… A stačilo k tomu tak málo. Běhám dnes naprosto pravidelně už několik měsíců a dostal jsem se na váhu, která je lehce nad váhou, již jsem měl, než jsem v roce 93 odcházel na vojnu. Navíc se běh stal mojí pozitivní drogou, před rokem by mě to ani nenapadlo.

Doporučuju každému, pokud to jde, zkuste vyběhnout – zapomenete na všechno. Tohle je ten naprostý a pravdivý fakt-dobrý pocit, zdraví a čistá hlava – nikdy bych už neměnil! Fakt!

Tomino-HK

Diskuze ke článku:

Správným směrem díky běhání – 11 komentářů

  1. Zdeněk napsal:

    ahojky, já sám jsem si vyzkoušel půlmaratom, maraton a dnes beru běh jako antistresový, ze života mi vymazal spoustu zdravotních problémů, kila a prášky od doktorů. Prostě je to droga a nedá se už jinak. To že si lidi klepou na čelo když mě vidí běžet třeba v zimě je mi jedno, běhám pro sebe ne pro ně. Původně jsem byl odpůrce běhu.

  2. Miki napsal:

    Zdeněk: Tak tohle potvrzuju na 100%.

  3. Zdeněk napsal:

    ahojky, než vyběhnete, základem je se zahřát, např. klusáním namístě… hlavně zahřát svalové partie, které při běhu svou technikou používáte to kvůli úrazu (každý bežec by měl vědět jaké svaly zapojuje v běhhu). Před během neprovádět strečink není to sport, patří spíše do rehabilitace, lze si poškodit svalová vlákna. Stečink si nechte po běhu. Zde si každý myslí, že strečovat a být flexibilní je to samé – je to omyl.
    Váhově těžším doporučuji skrátit krok a dopadat střední – přední částí chodidla pod kyčle, v kolenou lehce ohnutý tak aby jste mohli při kontaktu tlumit nárazy. Čím kratší budete mít kontakt se zemí (rychlejší , ale kratčí krok) tím méně bude trpět váš pohybový aparát, samozřejmě dbát na správné držení těla. Pokuste se zvedat kolena jen hamstringy nikoliv klást nohu vpřed. Vodítkem vám může být známá metoda Dr.Romanova, která byla v mnoha článcích u nás napsaných zcela jejich autory nepochopena.

  4. Petr napsal:

    Ahojte opět.
    No Jsem v polovině harmonogramu, takže 4 minuty vlastním tempem dám.Běhám například i v hale(strojovna) v bagančatech a montérkách- dá se to.Co tu ale možná nezaznělo…mít i na nohou vhodné tepláky. Ve 3cyklu už jsem měl sedřená třísla. A teď se někdo pousměje, zkoušel jsem běžet ve slipech a je to taky špatně opět problém, takže tepláky,to každopádně.
    Je to v hlavě.Nedělá mi to bůhvíjakou radost, chci si něco dokázat- je to ale zatím spojeno s hezkým okolím vesnice a po vydýchání si člověk teprve krásně vyčistí hlavu- nikde nikdo po obloze mraky a káňata….
    Dost mě to inspiruje i k procházkám do míst v okolí, kde jsem ještě nebyl, nebo naposled coby kluk.Jsem zvědavý jestli opravdu dám svůj dávný nejdelší dvanáctiminutový běh-mějte se všichni fajn.

  5. Miki napsal:

    prema: No, je tam docela dost rozporů. Předně nikdo přímo netvrdí, že i v tlumivých botech nikoho nebolí kolena. A už vůbec ne, že čím dražší, tím lepší. Ten, kdo začíná běhat, tak nemá správnou techniku běhu a pokud běhá pro radost jako hobík, tak ji ani nebude hned zjišťovat. Co ho ale bude bolet hned, tak to budou kolena a kyčle. Tlumivé boty tohle dokáží razantně eliminovat. Pro začátečníka bych je doporučil. Znám hodně kamarádů co začali běhat, koupili nevhodné boty–lehké, netlumivé–a po měsíci je prodávali na Netu a s během končili, protože měli bolesti. Ten kdo zakoupil tlumivé boty, běhá dál–toť praxe. Pokud bolí kolena i v tlumivých botech, je vyloženě špatná technika a v botech to není. Kupovat ještě lepší je samozřejmě blbost a tam bych to spíš řešil jinak–diagnostikou nášlapu, poradou od někoho zkušenějšího, schůzkou s rehabilitačním sportovním doktorem.
    Za další nikdo nikoho nenutí běhat přes paty. Každej člověk je jinej a každej má svůj styl. Někdo běhá na špičku což je taky špatně, někdo víc na patu a někdo na střed chodidla–to je ta správná varianta. Kravina je myslet si, že při váze 40 kg není rozdíl v botech, protože –jak se už psalo–záleží na technice a je jedno, jestli někdo váží 40 a nebo 80 kilo.
    Běhám po silnici z 90% a měl jsem už dost bot na to, abych to mohl posoudit. Ze začátku jsme nemohl mít boty bez velikého tlumení a když jsem zkoušel nějaké minimusky, prostě to nešlo. Po zakoupení tlumivých bot mě tělo dává signály, že ho nic nebolí, dobře se mu běží a běh si užívá jak hlava, tak tělo. Samozřejmě, že čím déle člověk běhá, tím více se vylepšuje jeho styl a já třeba nyní už taky můžu běžet v jiných botách, než tlumivých 20 kilometrů bez újmy. Ze začátku to ale možné nebylo.
    Tak že, o botách to každopádně je.

  6. prema napsal:

    nedá mi to, ale když to čtu…. ano, je super, že člověk chodí běhat. to je základ! ale říkat: „hlavně si kup tlumivý boty… ať tě nebolí kolena, kyčle, apod..“. To je asi ta největší chyba, kterou můžeš udělat. Neboli, přeloženo: „běháš špatně technicky, a protože tě bolí kolena, kyčle, tak si kup co nejvíc tlumivé boty (co nejdražší, pokud možno jen pár rádoby značek, někdo to platit musí), ať poznáš až za pár let, že je něco špatně..“. na botách moc nezáleží, záleží na technice. nebudu se přece snažit opravit špatně stojící stůl klínem, ale budu se snažit vyrovnat celý stůl aby stál rovně i jinde. něco o tom vím, při svých skoro 2m a 85 kg. taky jsem běhal v super hyper tlumivých botách, bolela mě kolena a rady byly „kup si ještě lepší boty“. problém byl ve stylu, teď mě nebolí nic – tedy ve srovnání s dřívější dobou. přeci jen náraz 85kg (což je hodně nad 100 kg každým krokem). Běhejte přes paty, běhejte v super hyper botách, to vám určitě pomůže – to fakt tedy nepomůže ničemu, akorat k oblbnutí hlavy. samozřejmě, pokud vážíte 40 kg, tak je vám to asi jedno, ale stejně se to někdy někdě pozná. p.s. běhám především po asfaltu a o botách to opravdu není. je to jen a jen o stylu, základ je dopadat na přední část chodidla (ne na špičky) a hlavně ne na paty. kdo dopadá na paty, ani tlumivá bota mu nepomůže. pak se nemůže divit, že ho bolí kolena, kyčle, záda. dívejte se, co děláte s rukami, se zády a snažte se chyby odstranit. běhat přes bolest je kravina, to vám tělo dává signály. ale kdo je nechce slyšet, moc daleko nedoběhne.. tlumivá bota to fakt nespraví. důležitá je hlava.

  7. Miki napsal:

    Petr:
    V podstatě jsi napsal něco podobného, co jsem napsal já před rokem. Taky jsem ve 20 běhal, skákal, plaval, sportoval, ale pak jsem se 20 let válel a když jsem v 39 letech v prosinci začínal, byl jsem na tom podobně. Váha 95kg a výška 182cm. Po 300m které jsem s vypětím sil uběhl, jsem si nadával na co že jsem se to dal a jakej jsem blbec a jestli to mám zapotřebí. Pomalu jsem to ale zlepšoval a letos…..po 10 měsících jsem uběhl své první dva závody. 10km krosem za 50 minut a Hradecký půlmaraton za 1:43—to pro mě bylo absolutně nepředstavitelné. Časy nic moc, ale pro mě veliká výhra a hlavně, našel jsem novou zábavu a zálibu a spoustu skvělých lidí jsem při tom poznal. Dnes běhám 6x týdně 8-9 kilometrů a když jednou nejdu—v rámci regenerace, jsem nervozní jako pes.
    Nevzdávej to, přestaň sledovat váhu a kup si běžecký tlumivý boty. Pokud máš ty od NB, tak si o nich něco zjisti a jestli jsou tlumivé, budou O.K—aspoň do začátku, aby tě nebolely kolena, kyčle atd. Držím palce. Chce to vytrvat a kila půjdou dolů. Ale rozhodně nemá cenu běhat jen a jen kvůli snížení hmotnosti. Musí tě to taky trošku bavit a pak už to jde samo.

  8. Petr napsal:

    Dobrý den, ahoj.
    Hezký článek.Mám z těchto stránek stažen plán pro úplné začátečníky. Je mně 40 mám 175cm/88kg. Neběhal jsem nikdy. Jo když jsem zkoušel štěstí u policie(ve dvaceti) jsem uběhl 12 minut v kuse.Momentálně jsem na druhém týdnu tzn minuta třicet běhu(dávám si minutu čtyřicetpět.) A mám co dělat. Neumím si představit další týden běžet tři minuty. To asi nedám.Jinak kávu piju alkohol taky. Šel jsem do toho proto, že vnímám určité problémy se srdíčkem. Neumím si představit, že na tom budu závislý.Co očekávámKombinuju běh s klikama a dřepy. Chci trochu zhubnout a zlepšit si fyzičku.Kolo doma zahálí více mně naplňuje turistika a procházky po okolí.
    Možná by nebylo špatné, jak psala Jana poslouchat hudbu- ale to až v pozdější fázi protože teď zoufale vzhlížím k pípání časovače.trénuju buď v pracovní přestávce v nevyhovujících bagančatech- ale zatím to nevadí víc se chodí než běhá anebo doma mám newballancya ty mi fakt sednou. Jenom chtělo by to rovnou lesní pěšinu než asfaltku za obcí. ale v tomto ročním období…TAk jo mějte se

  9. Luděk napsal:

    Hřeje mě u srdce,když čtu tyhle články. Vidím že na tom jsme všichni dost podobně. Mě je 41 a sportovat jsem začal před 4 lety-propadl jsem silničnímu kolu a běhání jsem měl jen jako doplněk přes zimu. Ze začátku jsem uběhl v kuse sotva kilometr,ale každým rokem se to lepší,tím pádem to i víc baví.Letos už běhám většinou tak 10-18 km a uvažuju že se zkusím přihlásit na nějaký pul maraton. Jsem rád že existijí takovéhle stránky. Lidi sportujte,kdo si zvykne už nemůže jinak :)

  10. Josef napsal:

    Velice hezký a pravdivý článek, který pochopí ten, kdo běhá. Jsem na tom stejně, propadl jsem běhání a to naprosto. Nedokážu si představit den bez běhu, a jsem nešťastný, když musím den vynechat. Běh je prostě nejlepší a to v každém ročním období. Také mám rád podzimní mlhavé dny, stejně jako horké letní slunce. Běhat se dá pořád, kdykoliv a kdekoliv. Jen zdravotní problémy mohou běh omezit. Naštěstí díky běhání je zdravotních problémů méně, takže můžeme v klidu běhat stále. Hlavně zvolna a vytrvale – nepřestávat. Jsem běháním přímo posedlý. Je to ta nejlevnější a nejsilnější legální droga. Kdo běhání jednou propadne, těžko se s ním přestává. Už budu končit a jdu si zaběhat.

    Běhu ZDAR!

  11. Jana napsal:

    Ahoj, naprosto souhlasím s tímto článkem. Letos mi bylo 40 let a začala jsem s během asi v dubnu tohoto roku. Ale opravdu pravidelně běhám tak od července. Snažím se běhat minimálně 3 x – 4 x týdně podle času. Běh mě naprosto pohltil. Také jsem shodila nějaké to kilo a cítím se úžasně. Začátky byly těžké, neuměla jsem dýchat, nevzdala jsem to. Když běžím je mi krásně a jsem taková šťastná. Vypnu, na nic nemyslím, jen poslouchám hudbu a sleduji přírodu kolem sebe. Díky běhání jsem zjistila, že i dříve pro mě nenáviděný podzim má své kouzlo a je vlastně krásný. Líbí se mi dokonce i ta ranní mlha a ty prázdné cesty, na kterých nikoho nepotkám. Běhám i v dešti a vůbec mi to nevadí. Doběhnu sice domů špinavá a spocená, ale spokojená.Vždycky se těším na další běh a v duchu už si plánuji kam poběžím. Myslím, že to má každý kdo běhu propadne. Běh mě naplňuje a opravdu mi dodává pocit svobody. Doufám, že mi zdraví dovolí, abych mohla běhat co nejdéle. Běh se stal mou drogou, a tak jak je přirozené třeba pro mého muže ráno si zapálit cigaretu, tak pro mě je přirozené ráno nazout běžecké boty a vyběhnout. Přeji všem začátečníkům, aby vydrželi a nevzdávali to. Protože potom ten pocit z běhu je opravdu nenahraditelný.

Napsat komentář

*