Moje nálady, moje myšlenky, můj běh

28. 7. 2012 Ze života

Autor: Eva | Přečteno: 12 512x

Jak tak pročítám tenhle web o běhání (zhruba tři možná čtyři měsíce), rozhodla jsem se taky něco napsat a vlastně si i srovnat myšlenky o mém vlastním běhání. Je mi skoro třicet, běhám asi od dubna tohoto roku. Začala jsem hlavně kvůli tomu, že mi přišlo, že vlastně pořádně nic nedělám, jednou týdně jsem došla na nějaké to cvičení, pořád mě tak nějak bolely záda, tady a tam mě občas píchlo, připadala jsem si celkově taková míň ohebnější a línější než dřív. Vždycky někomu říkám, jak jsem dělávala tu atletiku a jak mě to bavilo, no ale ono už je to taky 15 let.

Koupila jsem si kvalitní boty a rozhodla se, že další den vyběhnu v 6:00 ráno, abych byla hezky nabuzená a svěží až doběhnu a s touto náladou potom dorazím do práce. První běh se tedy uskutečnil v šest ráno následujícího dne, vyběhla jsem s přítelem (maratonský běhálista), který mi chtěl být oporou a hlavně mi poradit.  Myslela jsem si, že vyběhnu a prostě půl hoďky – hoďku poběžím. No to jsem se hodně spletla. Zjistila jsem, že neuběhnu ani 300 metrů v kuse. Přítel byl naprosto klidný, pořád mi zdůrazňoval, že musím třeba jenom chvíli jít, pak minutu běžet a takhle to párkrát zoopakovat a za nějaký čas budu schopná uběhnout víc a víc kilometrů v kuse a hlavně v klidu a ne v tak „příšerný“ křeči jako teď. Vzhledem k tomu, že jsem velmi netrpělivý člověk, trvalo nějakou dobu, než jsem pochopila, že má opět pravdu a že bych to tedy měla zkusit úplně jinak.

Našla jsem si článek na tomto webu, 9ti týdenní trénink pro začátečníky a začala to tedy zkoušet takto. Nicméně i nadále mi nebylo jasné, jak budu po nějaké době schopna běžet třeba 40 minut v kuse. Ale aniž bych věděla jak, opravdu se to stalo a dneska jsem schopná běžet svých 30 – 45 minut v kuse a jsem na sebe hrdá a pořád si říkám, vidíš, vzpoměň si, před pár měsíci si nebyla schopná ani doběhnout tramvaj.

Zjistila jsem, že běhání je neuvěřitelně spojené s náladou, někdy tak, že mě to až rozčiluje. Například je ošklivé ráno, sice neprší, nálada je blbá, no co no, tak se tedy nějak přinutím vyběhnout a buď se stane varianta jedna – běží se mi vcelku dobře a začnu si říkat, super já sem tady jediná statečná, kdo tady v šest ráno běhá a nálada se změní ve velmi dobrou a nebo varianta dvě – já jsem tady jedinej pitomec, kterej tady široko daleko běhá, protože všichni jsou ještě v teplý posteli a nálada je ještě horší. A nebo ta nejhorší varianta, kterou úplně nesnáším, je krásné ráno, ale já jsem si nestihla zaběhat, protože musím být v práci brzo, tak si říkám super, skončím brzo a půjdu běhat. Jenomže celý odpoledne až do večera proprší a já sem doma a každých deset minut kontroluji jestli už přestalo.

Ale jsem si jistá, že stoprocentně, až na světlé výjimky, běhání opravdu přináší mnohem lepší náladu každý den, kdy ráno vstanu a vyběhnu.

Poslední měsíc jsem narážela na svoje špatné dýchání, četla jsem někde, že s tímto problémem se potýká skoro každý, kdo začíná běhat. Já jsem na to narazila až poslední měsíc, když jsem zjistila, že vlastně nohy by mohly běžet víc a rychleji, ale nezvládám to s dechem. Když jsem běhala úplně pomalu, stačila jsem k tomu dýchat, ale teď když chci zrychlit, ne a ne to udýchat. Opět jsem začala číst spoustu článků, jak dýchat, že nadechnout nosem a vydechnout pusou, s hrůzou jsem zjistila, že dýchám pořád jen pusou a že se to budu muset nějak přeučit, jinak třeba taky moje běžecká kariéra skončí 🙁 Každý další běh jsem počítala každý krok a pekelně jsem se na dýchání soustředila a po každém běhání jsem se cítila frustrovanější a frustrovanější a dobíhala jsem s větším a větším pícháním v bocích.

Pak mi někdo jako už po několikáté řekl: „Ty o všem moc přemýšlíš a moc čteš, běhej si a dejchej si jak chceš.“ Tak jsem se zařídila přesně podlé této věty, koupila jsem si ipod a rozhodla jsem se, že se nebudu soustředit na dýchání a budu si poslouchat hudbu a nebo audioknížky (to jsem zkoušela, na běhání nic moc, je to trochu líné do běhu). A najednou, po pár vyběhnutích, jsem zjistila, že se nadechuji nosem a vydechuji pusou a nikde mě nic nepíchá. Netuším, jak se to stalo. Pravděpodobně u toho funím jak lokomotiva, ale to je mi fuk, mám ipod a neslyším se.

Ještě jednu věc jsem zjistila sama o sobě, je sice super, když jde přítel někdy se mnou a něco mi u běhu vypráví (on to zvládá, já zvládam jen kroutit hlavou, ale rozhodně ne mluvit), ale kolikrát po doběhnutí si snažím vzpomenout co mi to vlastně říkal. Uvědomila jsem si, že jakmile se rozběhnu, tak i moje myšlenky se rozběhnout kamsi, přemýšlím nad vším možným, jako coby kdyby, jak by se dalo udělat to a ono, už jenom těch podnikatelských nápadů, co jsem vymyslela a vlastně nikoho kolem sebe nevnímám. Nejraději běhám sama a mám to jako takový čas vyhrazený na povídání si sama se sebou.

Takže moje heslo je: „Nepřemejšlej a běhej jak chceš a přemejšlej si o čem chceš.“ Přináší mi to něco, co nedokážu pojmenovat, ale je to strašně fajn.

Moje nálady, moje myšlenky, můj běh – 4 komentáře

  1. Ája napsal:

    Ahoj všichni. Tak jsem začala taprve v srpnu běhat, ale zatim dobrý. Plíce sice občas zapomínám doma a nohy mám jak kámen, ale nevzdávám to. Dnes běhám zatím 5km za 25min až 30min a jsem zatím spokojená. Moji malí psi mi aspoň stačí a vesele si klušou. A proč jsem začala běhat? Asi se budu opakovat, ale je to velmi podobné, jako u ostatních. Dvě děti za sebou, kila nahoře, nuda doma-unavenost, línost apod. V mládí jsem plavala, hrála závodně volejbal a jezdila na koních. Byla jsem zvyklá na pohyb, jenže s dětmi to moc nešlo-respektive jsem měla na vše výmluvy jako není čas atd. Dnes už mám doma školačku a druhou ve školce a tak vedle mě můžou obě jet na kole. Aspoň se taky provětrají a líp se jim spí. Chodím běhat obden a začínám zjišťovat, že mi to mimo běžecké dny, chybí. Jen doufám, že to vydržím i přes celou zimu. Takže všem držím palečky a moc děkuji za krásné příběhy a hlavně rady pro nás laiky a začátečníky. Těším se, až si zase přečtu nějaké zprávičky od Vás ostatních a ty budou pro mě motivací na další běžecké akce. Ještě jednou Vám všem velký dík a někdy zase ahoj. S pozdravem běžecké batole Ája

  2. simona napsal:

    zdravím všechny začínající sportovce. Úplně souhlasím s Evou. Já začala běhat, abych se doma nezbláznila.Proč ? to je jedno, ale najednou jsem cítila, že musím ven vyčistit si hlavu Mám manžela maratonce a vždy jsem se ptala, co na tom vidí po práci se sebrat a jít běhat , když toho mám už takhle plný zuby. Na pozvání abych to zkusila ,jsem už byla alergická. Byla jsem takový pecivál, co i deset metrů radši jede autem, než udělat krok navíc. Tak jsem začala chodit se psem. Mp3 na uši a mazala jsem. V lese jsem si krásně vyčistila hlavu a najednou jsem nebyla tak utahaná z práce jako vždy. Za nějakou dobu jsem zjistila, že jít na hodinu ven ani nemá cenu, tak jsem zvýšila příděl km. Denně jsem ušla 10 km a bylo nám s pejskem fajn. O tom, že i kila šly dolů ani nemluvím. Najednou jsem se přistihla z otázkou jestli bych to uběhla. Zkusila jsem to , a první den to bylo hrozné. Zrovna jako ostatní po pár set metrech – úplně mrtvá, ale nevzdala jsem to. Po pár soubojích se sebe samou domluva: 1 píseň běh a 1 píseň chůze. Po nějaké době z toho byly 2 písně běhu, ale jen 1 chůze. Asi po 3 km jsem zjistila, že běžím, aniž se soustředím na písně jestli hrají. Po 6 týdnech běhám 12 km jako nic. Nohy bolely, ale nesmí se přestat – samy přestanou bolet , když se svaly zpevní. Podle času, který jsem pyšně hlásila manželovi jsem byla rychlá, ale moc tomu nevěřil. Tak jsme minulý týden vyběhli spolu a výsledek? Pyšně všem známým sportovcům vypráví jak jsem mu to natřela. Ještě něco. Já, která sport nikdy v lásce moc neměla jsem se přistihla, že se vlastně těším, každý druhý den obout boty a vyběhnout. Neříkám , že nemám dny, kdy nemám moc chuť, ale jde jen o to nazout boty a jít.Ono vymlouvat se na to, že nemám čas atd. je blbost. Kdo chce, čas si najde. A s čistou hlavou je člověku opravdu líp. V lese nepřemýšlím a na rady jak dýchám, nebo funím nereaguji. Mimochodem – taky radši běhám sama, jen s hudbou. manžel je taky upovídaný a mluví i když běží do kopce a to je fakt síla. Radím tomu kdo začíná hlavně nepřestat. Každý začátek je těžký, ale potom je to krása

  3. kimbi napsal:

    Zdravím, souhlasím s Vaší „tečkou“ – běhej jak chceš…. Já jsem třeba zjistila, že v životě při běhání dýchat nosem nebudu. Nevím sice jak to budu dělat v zimě, jestli třeba při prvních chladnějších dnech neskončím v posteli, ale už se to asi neznění. Když o tom moc přemýšlím, zjistím, že mi dýchání neladí s kroky a „hádá“ se mi to 😀 apod.

  4. Magda napsal:

    Dobrý den, já jsem začala běhat v květnu tohoto roku a přesně stejné pocity při běhání prožívám taky. Pustím si do uší nějaké písničky, nevnímám okolí a přemýšlím i o „coby kdyby“. Běhám skoro každý den, a občas mě pobolívají kolena, tak se musím šetři. Jinak s dechem jsem neměla problémy, protože jsem běhala závodně na ZŠ, tak vím, jak na to. Důležité je dýchat břichem. Máte můj obdiv, protože jste vydržela i přes všechny obtíže.

Napsat komentář

*